28 Cdo 2221/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2221/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 10. 2013 Spisová značka:28 Cdo 2221/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.2221.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Konkurs Neplatnost právního úkonu Postoupení pohledávky Dotčené předpisy:§ 39 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 10. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2221/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobkyně JUDr. Daniely Trávníčkové, advokátky se sídlem v Blansku, Svitavská 1, jako správkyně konkursní podstaty úpadce DIPRO s.r.o., IČ 63492008, se sídlem Rájec – Jestřebí, Oldřicha Blažka 150, proti žalovanému Ing. P. Ř., bytem B., zastoupenému JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem se sídlem v Brně, tř. kpt. Jaroše 19, o 1.700.000,- Kč s příslušenstvím, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2013, č. j. 44 Co 385/2011 – 200, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2013, č. j. 44 Co 385/2011 - 200, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. A. Předchozí průběh řízení Žalobkyně se jako správkyně konkursní podstaty domáhala zaplacení částky 1.700.000,- Kč s příslušenstvím do konkursní podstaty úpadce DIPRO s. r. o. na Ing. P. Ř. (dále též jen „žalovaný“). Uvedla, že žalovaný byl trestně stíhán, neboť jako předseda představenstva společnosti DIPRO FABRIKS CZ a. s. neodvedl pojistné na veřejné zdravotní pojištění svých zaměstnanců, přestože zákonné srážky z jejich mezd provedl a tím se dopustil trestného činu podle § 147 odst. 1 trestního zákona. Trestní stíhání žalovaného však bylo usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku JUDr. Josefa Krupy ze dne 15. 2. 2002, č. j. Zt 13/2002 – 10 (dále též jen „usnesení státního zástupce o podmíněném zastavení trestního stíhání“), podmíněně zastaveno a byla mu uložena povinnost ve zkušební době nahradit škodu způsobenou trestnou činností Všeobecné zdravotní pojišťovně (dále jen „VZP“). Dne 20. 3. 2002 uzavřel žalovaný se společností DIPRO s.r.o. smlouvu o půjčce, jejímž účelem bylo splnění výše uvedené povinnosti k náhradě škody, a jejímž předmětem byla půjčka ve výši 2.234.147,30,- Kč, z níž však byla skutečně čerpána částka 1.700.000,- Kč. Tuto částku žalovaný poukázal VZP, a protože se tím ve zkušební době osvědčil, bylo jeho trestní stíhání zastaveno. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit půjčenou částku do 10 dnů od doručení výzvy úpadce učiněné ne dříve než 31. 12. 2003. Dne 23. 11. 2003 byl na společnost DIRPO s. r. o. prohlášen konkurs a dluh se stal tímto dnem bez ohledu na smluvní ujednání splatným. Nakonec žalobkyně uvedla, že žalovaný doposud žalovanou částku nezaplatil, když v tomto směru argumentoval smlouvami o postoupení pohledávky a započtení, které měl s úpadcem uzavřít dne 7. 8. 2003 a 3. 9. 2003, které však podle názoru žalobkyně nemůžou mít žádné právní následky a považuje je za neplatné právní úkony. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když uvedl, že není zavázán vrátit půjčku ve výši 1.700.000,- Kč úpadci, protože tento závazek zanikl uzavřením smluv o postoupení pohledávky a započtení ze dne 7. 8. 2003 a 3. 9. 2003 mezi žalovaným a společností DIRPO s. r. o. Žalovaný částku, kterou mu společnost DIPRO s.r.o. půjčila na základě smlouvy o půjčce ze dne 20. 3. 2002, použil na úhradu závazku společnosti DIPRO FABRIKS CZ a. s. vůči VZP a to v souladu s rozhodnutím státního zástupce o podmíněném zastavení trestního stíhání. Uvedl, že tímto postupem mu vznikla pohledávka z bezdůvodného obohacení ve výši 1.700.000,- Kč za společností DIPRO FABRIKS CZ a.s., neboť tuto částku za ni postupně ve dnech 6. 8. 2003, 28. 8. 2003 a 2. 9. 2003 uhradil ve prospěch VZP. Následně uvedenou pohledávku ve výši 1.700.000,- Kč za společností DIPRO FABRIKS CZ a. s. úplatně postoupil společnosti DIPRO s. r. o. na základě smluv ze dne 7. 8. 2003 a 3. 9. 2003, přičemž jeho nárok na úhradu částky 1.700.000,- Kč za postoupení této pohledávky byl započten proti nároku společnosti DIPRO s. r. o. na vrácení půjčky ve výši 1.700.000,- Kč. Pohledávka společnosti DIPRO s. r. o. za žalovaným z titulu smlouvy o půjčce ze dne 20. 3. 2002 tak zanikla započtením ještě před prohlášením konkursu na majetek společnosti DIPRO s. r. o. Následně žalobkyně poukázala na to, že na společnost DIPRO FABRIKS CZ a. s. byl prohlášen konkurs dne 26. 6. 2002, přičemž lhůta k přihlášení pohledávek věřitelů skončila dne 8. 1. 2003, a proto pokud žalovaný ve dnech 6. 8. 2003 až 2. 9. 2003 plnil ve prospěch VZP, nemohl upokojovat pohledávku VZP za společností DIPRO FABRIKS CZ a. s., neboť pokud by takováto pohledávka existovala, mohla by být uspokojena jen v rámci rozvrhového usnesení v konkursním řízení. Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 12. 2010, č. j. 43 C 304/2006 – 121, žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pro posouzení platnosti smlouvy o půjčce není rozhodné, jak dlužník půjčené peníze použije, a proto je v souzené věci nerozhodné ujednání o účelu půjčky, kterým bylo plnění vůči VZP. Dále poukázal na to, že po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek za společností DIPRO FABRIKS CZ a.s. do konkurzního řízení dne 8. 1. 2003, již nebylo možné žádné další pohledávky za touto společností přihlásit. Protože smlouvy o postoupení pohledávky za společností DIPRO FABRIKS CZ a. s. a započtení byly mezi žalovaným a společností DIPRO s. r. o. uzavřeny až ve dnech 7. 8. 2003 a 3. 9. 2003, společnost DIRPO s. r. o. by tuto pohledávku již nemohla uplatnit v konkurzním řízení na majetek společnosti DIPRO FABRIKS CZ a. s. Soud prvního stupně proto uzavřel, že v momentě uzavření smluv o postoupení pohledávky a započtení ve dnech 7. 8. 2003 a 3. 9. 2003 již pohledávka žalovaného za společností DIPRO FABRIKS CZ a. s. neexistovala, a proto nebylo možné jí postoupit ani započíst. Z uvedeného důvodu žalobě v plném rozsahu vyhověl. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 9. 1. 2013, č. j. 44 Co 385/2011 – 200, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl. Uvedl, že existence pohledávky žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení za společností DIPRO FABRIKS CZ a.s. není v souzené věci rozhodná, protože i kdyby žalovaný postoupil společnosti DIPRO s.r.o. neexistující pohledávku, došlo by uzavřením smluv o postoupení a započtení pohledávky ze dne 7. 8. 2003 a 3. 9. 2003 k zániku závazku žalovaného ze smlouvy o půjčce ze dne 20. 3. 2002 započtením proti pohledávce žalovaného na úhradu ze smluv o postoupení pohledávky ze dne 7. 8. 2003 a 3. 9. 2003. Podle § 527 obč. zák. totiž postupitel odpovídá za existenci a dobytnost pohledávky, přičemž pokud by pohledávka v momentě postoupení neexistovala, má postupník možnost domáhat se práv z vadného plnění podle § 507 odst. 1 obč. zák., především od smlouvy odstoupit a domáhat se podle § 457 obč. zák. vrácení plnění. K uvedenému postupu však ze strany postupníka nedošlo, a proto pohledávka společnosti DIPRO s. r. o. ze smlouvy o půjčce ze dne 20. 3. 2002 vůči žalovanému platně zanikla započtením. Nakonec uvedl, že smlouvy o postoupení pohledávky a započtení ze dne 7. 8. 2003 a 3. 9. 2003 nejsou neplatné z důvodu rozporu s dobrými mravy, protože žalobkyně důvody neplatnosti relevantně neodůvodnila a soud takové důvody neplatnosti neshledal. B. Dovolání Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2013, č. j. 44 Co 385/2011 – 200, podala žalobkyně dovolání, v němž uvedla tyto námitky: a) Žalovanému nevzniklo bezdůvodné obohacení na úkor společnosti DIPRO FABRIKS CZ a.s., protože zaplacením částky 1.700.000,- Kč VZP plnil svou povinnost podle usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku JUDr. Josefa Krupy ze dne 15. 2. 2002, č. j. Zt 13/2002 – 10, o podmíněném zastavení trestního stíhání, nikoliv povinnost třetí osoby. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3033/2009, totiž není plnění poskytnuté v souladu s povinností uloženou v pravomocném rozhodnutí státního orgánu, plněním bez právního důvodu. V obecné rovině podle dovolatelky, i kdyby žalovaný plnil dluh úpadce za trvání konkurzního řízení, bezdůvodné obohacení by mu nevzniklo, resp. vzniklo by pouze ve výši poměrného uspokojení v konkurzním řízení. b) Odvolací soud nesprávně dovodil, že lze započíst neexistující pohledávku proti existující pohledávce, když z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že započíst lze pouze existující pohledávku, jinak jde p