28 Cdo 2279/2004 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2279/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2005 Spisová značka:28 Cdo 2279/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.2279.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 10 odst. 4 předpisu č. 403/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2279/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání Tělovýchovné jednoty B., zastoupené advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 2. 4. 2004, sp. zn. 18 Co 250/2003, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 205/91 /žalobců: a)D. M., b) M. B., c) J. E., d) J. M., e) MUDr. I. H., f) Z. H. a g) J. M. (USA), zastoupených JUDr. P. O.-N., proti žalované TJ B., zastoupené advokátkou, o vydání věcí/, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobou, podanou u soudu 20. 12. 1991, se žalobci domáhali, aby žalované tělovýchovné jednotě bylo uloženo uzavřít s nimi dohodu o vydání pozemků parc. č. 1128/ 1536 a parc. č. 2490/2 v katastrálním území P. B., zapsaných na listu vlastnictví 2846 pro katastrální území B. u Katastrálního úřadu P./ a to v ideálních podílech u jednotlivých žalobců v žalobě vyčíslených/. V žalobě bylo uvedeno, že právní předchůdci žalobců – již zemřelí Ing. Dr. T. B., O. B., V. K., Dr. L. H. a A. M. byli spoluvlastníky ideálních 205/256 pozemku č. kat. 2490 /role/, jenž byl zapsán ve vložce č. 489 pozemkové knihy pro katastrální území B. Tento pozemek přešel na stát rozhodnutím finanční komise bývalého Obvodního národního výboru v P. ze 14. 3. 1963, čj. Fin/5 – 10911/63-8a, a to podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. podle ustanovení § 11 vyhlášky č. 88/1959 Úředního listu. Žalobci učinili písemnou výzvu žalované tělovýchovné jednotě k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně. Žalovaná tělovýchovná jednota navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nárok žalobců nebyl včas uplatněn u soudu, nárok nebyl ani při podání výzvy k vydání doložen potřebnými doklady ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 403/1990 Sb. a především pozemek nelze vydat, neboť je na něm vybudován nákladem tělovýchovné jednoty sportovní areál, který nelze zlikvidovat. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 z 8. 4. 1997, čj. 10 C 205/91-91, byla zamítnuta žaloba žalobců M. B., D. M., MUDr. I. H., Z. H., R. E., J. M. a J. M. o uložení povinnosti žalované TJ B. uzavřít se žalobci dohodu o vydání ideálních 1128/1536 pozemku parc. č. 2490/2 a parc. č. 1846 v katastrálním území B., zapsaných na listu vlastnictví č. 1846 pro uvedené katastrální území u Katastrálního úřadu P., a to v ideálních 288/1536 u M. B., v ideálních 288/1536 u D. M., ideálních 138/1536 u MUDr. I. H., ideálních 138/1536 u Z. H., ideálních 92/1536 u R. E., ideálních 92/1536 u J. M. a ideálních 92/1536 u J. M. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobců byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem Městského soudu v Praze z 27. 1. 1998, sp. zn. 19 Co 610/97, potvrzen v zamítavém výroku ohledně uložení povinnosti žalované uzavřít se žalobcem dohodu o vydání ideálních 1128/1536 pozemku parc. č. 2498/3 v katastrálním území B., ale byl tento rozsudek zrušen v zamítavém výroku o uložení povinnosti žalované tělovýchovné jednotě uzavřít se žalobci dohodu o vydání ideálních 1128/1536 pozemku parc. č. 2490/2 v katastrálním území B,, jakož i ve výroku o nákladech řízení; v rozsahu zrušujícího výroku rozsudku odvolacího soudu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že v daném případě je rozhodující, zda jsou na pozemku parc. č. 2490/2 v katastrálním území B, umístěny stavby, které by bránily vydání pozemku; zejména bude nezbytné postavit na jisto, zda poté, co byl pozemek právním předchůdcům žalobců odňat podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., došlo na pozemku ke vzniku nových staveb, anebo šlo pouze o rekonstrukci původních staveb. V dalším průběhu řízení vynesl Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudek z 30. 4. 2001, čj. 10 C 205/91-99. Tímto rozsudkem bylo uloženo žalované TJ B. vydat žalobcům M. B., D. M., MUDr. I. H., Z. H., J. E., J. M. a J. M. spoluvlastnické díly pozemku parc. č. 2490/2 v katastrálním území B., zapsaného na listu vlastnictví č. 1846 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu P., a to žalobkyni M. B. ideálních 288/1536, žalobkyni D. M. ideálních 288/1536, žalobci MUDr. I. H. ideálních 138/1536, žalobci Z. H. ideálních 138/1536, žalobci J. E. ideálních 92/1536, J. M. ideálních 92/1536 a J. M. ideálních 92/1536, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované TJ B. bylo také uloženo zaplatit soudní poplatek v této právní věci částkou 1.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. K odvolání žalované TJ B. byl usnesením Městského soudu v Praze z 24. 10. 2001, sp. zn. 19 Co 453, 454/2001, zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 z 30. 4. 2001, čj. 10 C 205/91-299 /ve znění doplňujícího usnesení ze16. 7. 2001, čj. 10 C 205/91-314/ a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve svém zrušovacím usnesení vytýkal odvolací soud soudu prvního stupně, že ani v dalším průběhu řízení nezjišťoval, zda stavby nově zřízené na pozemku parc. č. 2490/2 v katastrálním území B. brání z hlediska ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 403/1990 Sb. jeho vydání či nikoli.Také bylo třeba, podle názoru odvolacího soudu, posoudit, zda tu byla nemovitou věcí stavba fotbalového hřiště a zda ostatní stavby /šatny, kotelna, restaurace/ jsou objektivně určeny k tomu, aby byly spolu s hřištěm trvale užívány, a také posoudit i to, zda některé zřízené stavby /např. plot sportovního areálu nebo tzv. střídačky na hřišti /jsou věcmi movitými nebo nemovitými. Obvodní soud pro Prahu 6 potom rozhodl rozsudkem z 9. 12. 2002, čj. 10 C 205/91-377. Tímto rozsudkem bylo žalované TJ B. uloženo vydat z pozemku parc. č. 2490/2 v katastrálním území B., zapsaného na listu vlastnictví č. 1846 pro katastrální území B. u Katastrálního úřadu P., žalobkyni M. B. ideálních 288/1536, žalobkyni D. M. ideálních 288/1536, žalobci MUDr. I. H. ideálních138/1536, žalobci Z. H. ideálních 138/1536, žalobci J. E. ideálních 92/1536, žalobkyni J. M. ideálních 92/1536 a žalobci J. M. ideálních 92/1536, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované TJ B. bylo uloženo zaplatit státu na úhradu jím placeného znalečného 30.726 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované bylo také uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 139.725 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rovněž bylo uloženo žalované zaplatit soudní poplatek v této právní věci částkou 1.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žaloba žalobců byla tímto soudem shledána oprávněnou. Žalobce posuzoval soud prvního stupně jako oprávněné osoby podle zákona č. 403/1990 Sb., které také podaly řádně a včas výzvu k vydání nemovitostí. Hranice pozemku, z něhož žalobci požadují vydat ideální spoluvlastnické díly, pokládal soud prvního stupně za vymezeny posudkem znalce J. P. Posudkem znalce Ing. K. pak měl soud prvního stupně za doložené, že na pozemku parc. č. 2490/2 v katastrálním území B. je jednak fotbalové hřiště /zaškvárované a vyrovnané k odtoku vody/, která má povahu nemovitosti, a dále šatny, kotelna, restaurace a tzv. střídačky, umístěné u hřiště, jakož i mobilní stavební buňky; kotelna, šatny a restaurace tvoří jeden stavební celek. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že fotbalové hřiště tu má povahu věci hlavní: jeho příslušenstvím jsou tu tzv. střídačky a za příslušenství uvedené věci hlavní pokládal soud prvního stupně i kotelnu, šatny i restauraci. Stavební mobilní buňky nejsou tu spojeny se zemí pevným základem a byly tu umístěny s povolením na dobu 10 roků, které již uplynuly. Hřiště, kotelna a šatny byly zřízeny již před převzetím pozemku státem; rekonstrukci prodělaly po požáru v roce 1977. Za těchto uvedených okolností, doložených zejména znaleckými posudky, dospěl soud prvního stupně k závěru, že tu nejsou dány právní překážky vydání věcí podle ustanovení § 10 zákona č. 403/1990 Sb., a proto žalobě žalobců vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. O soudním poplatku bylo rozhodnuto podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. O odvolání žalované TJ B. pro