28 Cdo 2517/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2517/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 10. 2024 Spisová značka:28 Cdo 2517/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.2517.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 229/1991 Sb. § 28a předpisu č. 229/1991 Sb. § 6 odst. 1 předpisu č. 503/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2517/2024-1934 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců: a) M. N. N., b) M. S., c) V. S., a d) P. N., všichni zastoupeni Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o uložení povinnosti uzavřít smlouvy o převodu zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 261/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2024, č. j. 17 Co 167/2023-1856, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům rovným dílem na náhradě nákladů dovolacího řízení částku celkem 25 066,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Mládka, advokáta se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem ze dne 12. 5. 2023, č. j. 11 C 261/2019-1643, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 7. 2023, č. j. 11 C 261/2019-1684, Okresní soud v Jičíně, poté, co výrokem I zastavil řízení v části o převodu tam označených pozemků, nahradil projev vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu ve výroku blíže konkretizovaných pozemků z vlastnictví státu, jako náhradních k uspokojení restitučních nároků žalobců, plynoucích z tam označených rozhodnutí pozemkového úřadu, podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (výrok II), dále zamítl žalobu v části o převodu pozemku parc. č. XY (jeho geometrickým plánem oddělené části) v katastrálním území XY (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV). 2. K odvolání obou procesních stran Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. 4. 2024, č. j. 17 Co 167/2023-1856, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v dotčených výrocích II a III, změnil ve výroku IV tak, že se žalované ukládá nahradit žalobcům specifikované náklady řízení (výrok II), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu – výroku I v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II (jímž bylo žalobě na převod tam označených pozemků do vlastnictví žalobců vyhověno) – podala dovolání žalovaná; přípustnost dovolání vymezuje argumentem, že se odvolací soud napadeným rozsudkem při řešení relevantních otázek hmotného práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a že napadený rozsudek závisí i na vyřešení otázek v rozhodování dovolacího soudu nevyřešených. Dovolatelka považuje za nesprávné odvolacím soudem aprobované ocenění odňatých pozemků (za něž přísluší oprávněným osobám náhrada) jako stavebních, namítajíc, že ocenění nereflektuje jejich zemědělský charakter ke dni odnětí. Táže se, lze-li jako určené k zástavbě oceňovat i pozemky stavbami (ve smyslu občanskoprávním) později přímo nezastavěné, fakticky představující sportovně-rekreační plochy (hřiště). Vytýká zjištěný nepoměr mezi výměrou odňatých pozemků a pozemků náhradních, jež nepovažuje za ekvivalentní. Za nesprávný označuje i odvolacím soudem učiněný závěr o vhodnosti některých žalobcům vydaných pozemků, namítajíc, že jako náhradní nelze v restituci vydat pozemky, jež jsou veřejným prostranstvím (veřejným statkem), stejně tak jako pozemky, které nelze zemědělsky obhospodařovat. Konkrétně uvádí, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY tvoří rezervu státních pozemků dle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů, a že jde o zahradu přiléhající k sousednímu domu nevhodnou k zemědělskému obhospodařování. K pozemku parc. č. XY v k. ú. XY namítá, že je zastavěn stavbami, jež představují překážku jeho vydání oprávněné osobě. U převáděných pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY, jež jsou dotčeny biokoridorem, odvolací soud podle mínění dovolatelky dostatečně nevyhodnotil všechna relevantní hlediska, jak byla zformulována i judikaturou (z níž dovolatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2445/2020). 4. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu výroku I, tak i rozsudek soudu prvního stupně v dotčené části výroku II, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Domáhá se též odkladu právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí. 5. Žalobci podali k dovolání a s ním současně spojenému návrhu na odložení právní moci napadeného rozhodnutí nesouhlasné vyjádření. 6. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 7. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (Českou republikou jako účastnicí řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř., se Nejvyšší soud zabýval jeho přípustností. 8. V situaci, kdy dovolání nepatří do okruhu rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustnost dovolání třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (v něm uvedenými hledisky), když pro ně současně neplatí ani žádná z výluk uvedených v § 238 odst. 1 o. s. ř. 9. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. K nastolené problematice oceňování odňatých, pro zákonem stanovené překážky oprávněným osobám nevydaných pozemků, Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi reflektuje závěr, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně odebraného pozemku; pokud byl oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 101/2003, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 3579/2023, bod 5); má tak být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter, a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. 11. K otázce týkající se ocenění odňatých pozemků lze pak dále odkázat na ustálenou rozhodovací praxí formulované (a odůvodněné) závěry, podle nichž i v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1065/2020, nebo ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1167/2020). Ustálena je pak judikatura i v tom, že za územně plánovací dokumentaci (§ 11a odst. 14 zákona č. 229/1991 Sb.) jest se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu možno považovat i schválený směrný územní plán obce (města) vydaný podle příslušného právního předpisu, pročež jest pozemky jím určené k zastavění v době jejich odnětí, jež nebyly oprávněné osobě pro existenci zákonné překážky vydány, nutno ocenit jako pozemky stavební (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze