28 Cdo 2583/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2583/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 8. 2025 Spisová značka:28 Cdo 2583/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.2583.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Telekomunikace Omezení vlastnictví (náhrada) Bezdůvodné obohacení Forma právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Právo na spravedlivé soudní řízení Dotčené předpisy:§ 91 odst. 3 předpisu č. 151/2000 Sb. § 104 odst. 3 předpisu č. 127/2005 Sb. § 2991 o. z. § 13 předpisu č. 90/2012 Sb. čl. 38 odst. 2 předpisu č. 2/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2583/2024-548 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně MELVINSTON, SE, IČ 284 47 671, se sídlem v Praze 1, Školská 689/20, zastoupené Mgr. Pavlem Novanským, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 2033/8, proti žalované Arelion Czech Republic a.s., IČ 262 07 842, se sídlem v Praze 3, K Červenému dvoru 3269/25a, zastoupené Mgr. Milanem Schagererem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 276/298, o 5.738.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 33/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2024, č. j. 20 Co 56/2024-496, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2024, č. j. 20 Co 56/2024-496, se v části výroku I, jíž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. října 2023, č. j. 17 C 33/2020-436, potvrzen co do části výroku I o zamítnutí žaloby na zaplacení 2.606.500 Kč, a ve výrocích II a III ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá. Odůvodnění: Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 18. 10. 2023, č. j. 17 C 33/2020-436, zamítl žalobu na zaplacení částky 5.738.000 Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Žalobkyně na základě tvrzení, že je vlastnicí pozemku parc. č. 260/1 v katastrálním území Žalany, na němž se nachází svazek 15 optických kabelů, požadovala náhradu škody ve výši 3.131.500 Kč, spočívající v nákladech vynaložených na stavební projekt, který na pozemku „obklíčeném kabely“ nelze realizovat, a bezdůvodné obohacení ve výši 2.606.500 Kč za protiprávní užívání předmětného pozemku. Soud však vzal za zjištěné, že žalovaná je osobou oprávněnou z věcného břemene zřizování, provozu, údržby a úprav podzemního vedení telekomunikační sítě ve smyslu § 91 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 151/2000 Sb.“), váznoucího na pozemku parc. č. 260/1. Toto věcné břemeno vzniklo na základě smlouvy uzavřené mezi žalovanou a Správou a údržbou silnic Teplice ze dne 31. 5. 2001. V rámci pozemkových úprav nabyla pozemek, zatížený věcným břemenem (zapsaným do katastru nemovitostí), do vlastnictví Leona Schubertová, předsedkyně představenstva a zároveň jediná akcionářka žalobkyně, jež pozemek vložila do základního kapitálu žalobkyně dne 29. 8. 2014 (dne 17. 10. 2018 nabyla pozemek opětovně Leona Schubertová). Jelikož bylo podle soudu prokázáno, že umístění kabelů na pozemku bylo povoleno územním rozhodnutím ze dne 15. 9. 2000 a že se opírá o věcné břemeno řádně zapsané do katastru nemovitostí, shledal nedůvodným jak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), tak nárok na náhradu škody dle § 2910 o. z. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2024, č. j. 20 Co 56/2024-496, k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvého stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II je změnil, pokud jde o výši přiznané náhrady nákladů řízení, jinak je i v tomto výroku potvrdil (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud odkázal na § 91 zákona č. 151/2000 Sb. účinného v době umístění sporných kabelů, jakož i § 104 odst. 3 nynějšího zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 127/2005 Sb.“), a uvedl, že se žalobkyně ve skutečnosti nedomáhá vydání bezdůvodného obohacení, ale jednorázové náhrady za zábor příslušné části pozemku žalovanou. Takový požadavek však nemá oporu v zákoně, jelikož žalobkyně aktuálně dotyčný pozemek nevlastní; v srpnu 2018 totiž vlastnické právo k němu znovu nabyla Leona Schubertová. Smlouva o spolupráci mezi žalobkyní a Leonou Schubertovou ze dne 24. 9. 2018, jíž měly být na žalobkyni převedeny veškeré nároky na náhradu škody či z bezdůvodného obohacení v souvislosti se stavbou optických kabelů, je pak v souladu s § 13 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „z. o. k.“), absolutně neplatná pro nedostatek úředně ověřených podpisů a ani se náhrady za zřízení služebnosti netýká. Jednorázové kompenzace za zatížení pozemku by se proto mohla domáhat jen stávající vlastnice nemovitostí, zatímco přiznání náhrady za užívání pozemku v určitém období z titulu bezdůvodného obohacení je vyloučeno tím, že žalovaná pozemek neužívá bez právního důvodu, ale na základě zákonného oprávnění. Nárok na náhradu škody je pak zjevně neopodstatněný, neboť žalobkyně na tvrzený projekt vynaložila náklady v letech 2015–2019, přestože již v době nabytí pozemku v roce 2014 věděla, že je na něm umístěno telekomunikační vedení. Pakliže dovolatelka v tomto období investovala prostředky do přípravy projektu, o němž jí muselo být zřejmé, že jej musí uzpůsobit umístění telekomunikačních kabelů, není tato škoda v příčinné souvislosti s jakýmkoli domnělým pochybením žalované. Nelze navíc dovodit, že by přítomnost zcela běžného vedení na pozemku žalobkyně bránila realizaci zamýšleného stavebního projektu. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž Nejvyššímu soudu předkládá k řešení otázky, jež v rozhodovací praxi podle jejího názoru dosud nebyly řešeny. V první řadě se táže, zda bylo povinností odvolacího soudu poučit účastníky o tom, že bude žalovaný nárok na úhradu 2.606.500 Kč kvalifikovat nikoli jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nýbrž coby nárok na jednorázovou náhradu za omezení vlastnického práva. Žalobkyně sama svůj požadavek opírala o institut bezdůvodného obohacení a stejně se na něj dívaly též soudy v jiných, paralelně vedených sporech. Odklon od tohoto náhledu odvolacím soudem (bez udělení odpovídajícího poučení) byl z hlediska dovolatelky překvapivý. 4. Žalobkyně dále uvádí, že žalovaná nedisponuje žádným soukromoprávním titulem k užívání předmětného pozemku ve smyslu § 91 zákona č. 151/2000 Sb. Smlouva ze dne 31. 5. 2001, kterou za tento titul považoval soud prvého stupně, jím být nemůže, poněvadž nezachycuje telekomunikační stavbu po celé délce pozemku parc. č. 260/1, ale pouze na jeho fragmentech. Věcné břemeno k dotčené nemovitosti bylo zapsáno až na základě rozhodnutí pozemkového úřadu, což ovšem soukromoprávní titul nenahrazuje. Na pozemku žalobkyně je tak umístěna telekomunikační stavba bez právního důvodu a vlastník stavby neoprávněně konzumuje užitnou hodnotu jejího pozemku. 5. Dovolatelka rovněž vyslovuje názor, že oprávnění k užívání pozemku nemůže být nahrazeno veřejnoprávním povolením k umístění stavby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2825/2018). Jako veřejnoprávní titul dotčeného zařízení pak nemůže obstát samotné územní rozhodnutí vydané městským úřadem Teplice, přičemž relevantní dokumentace byla „ztracena“ a není k dispozici ani samotnému stavebníkovi. Smlouva o spolupráci ze dne 24. 9. 2018 pak podle mínění žalobkyně není absolutně neplatná pro absenci úředně ověřených podpisů, neboť podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sen. zn. 31 ICdo 36/2020 je před přijetím závěru o absolutní neplatnosti takového právního jednání nutné rovněž zaobírat se dalšími okolnostmi, což odvolací soud neučinil. 6. Žalobkyně konečně vyslovuje nesouhlas s úvahou odvolacího soudu, že jí nelze přiznat náhradu škody. Vědomost žalobkyně o přítomnosti telekomunikační stavby na pozemku by mohla mít relevanci v rámci posouzení spoluzapříčinění škody poškozeným podle § 2918 o. z., automaticky však nevylučuje příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalovanou (zřízením stavby na cizím pozemku bez právního důvodu) a vznikem újmy na straně žalobkyně. Jelikož žalobkyně neměla dostatek informací ohledně konkrétní podoby telekomunikačního vedení, vynaložila část tvrzených nákladů právě na zjištění této okolnosti. Zamýšlený projekt se pak nemohl rea