28 Cdo 2593/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2593/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 2. 2024 Spisová značka:28 Cdo 2593/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.2593.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2593/2023-345 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce F. K., zastoupeného Mgr. Petrou Raškovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Breitfeldova 704/1, proti žalovaným 1) Ředitelství silnic a dálnic s. p., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, identifikační číslo osoby: 65993390, zastoupenému Mgr. Jiřím Sitou, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, 2) České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, identifikační číslo osoby: 66003008, o zaplacení částky 97.067,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 316/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2023, č. j. 15 Co 28/2023-296, ve znění opravného usnesení ze dne 21. dubna 2023, č. j. 15 Co 28/2023-304, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) náklady dovolacího řízení ve výši 3.097,60 Kč k rukám jeho zástupce, Mgr. Jiřího Sity, advokáta se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobce je povinen nahradit žalované 2) náklady dovolacího řízení ve výši 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2022, č. j. 15 C 316/2021-225, uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit žalobci částku 97.067,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23.220,- Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 23.220,- Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 23.220,- Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 23.220,- Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a 10 % ročně z částky 4.187,- Kč od 7. 3. 2020 do zaplacení (výrok I.) a proti žalované 2) žalobu zamítl (výrok II.). Dále žalovanému 1) uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši 59.054,- Kč (výrok III.). Rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl v žalovaném období od 1. 1. 2016 do 6. 3. 2020 (dále „rozhodné období“) vlastníkem pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále „předmětný pozemek“). Žalovaný 1) prováděl v rozhodném období na předmětném pozemku přípravné práce pro výstavbu dálnice a posléze stavbu dálnice, aniž by jej k užívání tohoto pozemku opravňoval jakýkoli právní titul; rozhodnutí o vyvlastnění předmětného pozemku nabylo právní moci až dne 6. 3. 2020. Soud prvního stupně proto dovodil, že se žalovaný 1) bezdůvodně obohatil na úkor žalobce ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“). Ve vztahu k výši vzniklého bezdůvodného obohacení, konstatoval, že žalobcem požadovaná částka odpovídá výměrům Ministerstva financí určujícím v rozhodném období výši nájemného ve veřejném zájmu a nadto nedosahuje výše obvyklého nájemného za užívání předmětného pozemku. Soud prvního stupně tudíž žalobnímu žádání v plném rozsahu vyhověl. Námitku promlčení shledal ve vztahu k žalovanému 1) nedůvodnou pro její rozpor s dobrými mravy. Uvedl, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení byl uplatněn včas již ve vyvlastňovacím řízení prostřednictvím námitek proti vyvlastnění předmětného pozemku, přičemž k promlčení přispělo pochybení správních orgánů v rámci vyvlastňovacího řízení. Dále pak soud prvního stupně zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalobu v části směřující proti žalované 2). 3. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce proti výrokům II., III. a IV., žalovaného 1) proti výrokům I. a III. i žalované 2) proti výroku IV. rozsudkem ze dne 30. 3. 2023, č. j. 15 Co 28/2023-296, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 4. 2023, č. j. 15 Co 28/2023-304, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se zamítá žalobní návrh na zaplacení částky 23.220,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2017 do zaplacení, jakož i částky 4.834,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 1. 2018 do zaplacení, dále se zamítá žalobní návrh na zaplacení úroku z prodlení z částky 18.385,15 Kč ve výši 8,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 29. 3. 2018, z částky 23.220,- Kč ve výši 9,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 1. 4. 2020, z částky 23.220,- Kč ve výši 10 % ročně od 1. 1. 2020 do 1. 4. 2020 a z částky 4.187,- Kč ve výši 10 % ročně od 7. 3. 2020 do 1. 4. 2020; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.). Žalovanému 1) uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 19.969,60 Kč (výrok II.) a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil (výrok IV.) a ve výroku IV. změnil tak, že žalobce je povinen nahradit žalované 2) náklady řízení ve výši 2.100,- Kč (výrok V.). Rozhodl rovněž o povinnosti žalobce nahradit žalované 2) náklady odvolacího řízení ve výši 1.200,- Kč (výrok VI.). 4. Odvolací soud se ztotožnil s konkluzemi soudu prvního stupně o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného 1). Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaného užíváním předmětného pozemku v období od 1. 1. 2016 do 17. 3. 2017 byl ke dni podání žaloby (tj. ke dni 18. 3. 2020) promlčen. Podotkl, že žalobce se aktivně účastnil správního řízení o vyvlastnění předmětného pozemku a předcházejících jednání s žalovaným 1) o výkupu daného pozemku za účelem výstavby dálnice, pročež nepochybně okamžitě věděl o osobě užívající předmětný pozemek k přípravě stavby v rozhodném období. Zdůraznil, že běh promlčecí lhůty nemohl být zastaven tím, že žalobce ve správním řízení vedeném vyvlastňovacím úřadem požadoval, aby náhrada za vyvlastnění zahrnovala nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku před samotným vyvlastněním, neboť k ochraně práva na vydání bezdůvodného obohacení je ze zákona povolán toliko soud. Námitku promlčení nepovažoval za rozpornou s dobrými mravy, jelikož včasné uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení v řízení před soudem bylo plně v dispozici žalobce. Úvahu soudu prvního stupně odvolací soud korigoval i co do části úroků z prodlení, neboť splatnost (nepromlčené části) žalovaného nároku nastala až po výzvě žalovaného 1) k plnění dne 28. 3. 2018, respektive dne 30. 3. 2020. Závěrem pak odvolací soud aproboval konkluze soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované 2), jelikož předmětný pozemek v rozhodném období nesloužil k umístění pozemní komunikace ve vlastnictví státu, ale teprve k výstavbě takové komunikace, přičemž stát se nestává vlastníkem pozemní komunikace v průběhu procesu realizace její stavby, nýbrž až po jejím vybudování zařazením do určité kategorie dle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 13/1997 Sb.“). 5. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně toliko proti části výroku I., jíž byla žaloba zamítnuta, výroku IV. a akcesorickým nákladovým výrokům) podal žalobce dovolání. Upozornil sice, že napadenou částí výroku I. bylo rozhodnuto o částce nepřevyšující 50.000,- Kč, nicméně ze zákonného způsobu vypořádání poměru mezi oběma žalovanými vyplývajícího z ustanovení § 54 a násl. zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 219/2000 Sb.“), a ze vztahu zákonného přímého zastoupení žalované 2) žalovaným 1) vyplývá, že oba výroky o věci samé jsou na sobě podle hmotného práva závislé, a tudíž je třeba rozsudek odvolacího soudu přezkoumat i ve vztahu k žalovanému 1). 6. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), žalobce spatřuje v odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu při řešení otázky prom