28 Cdo 2608/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2608/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 1. 2025 Spisová značka:28 Cdo 2608/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.2608.2024.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odvolání daru pro nevděk (o. z.) [ Odvolání daru (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 630 předpisu č. 40/1964 Sb. § 2072 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:23. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 05.03.2025II.ÚS 695/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost12. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2608/2024-822 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: V. F., zastoupený Mgr. Janou Rydlo Kratochvílovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Na Zlíchově 228/4, proti žalované: M. F., zastoupená JUDr. René Příhodou, Ph.D., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 471, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 8 C 208/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2024, č. j. 39 Co 59/2024-711, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 7. 2024, č. j. 39 Co 59/2024-745, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Jany Rydlo Kratochvílové. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) : 1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) výše označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 6. 2023, č. j. 8 C 208/2020-609, jímž bylo určeno, že žalobci náleží spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny na jednotce č. XY, způsob využití byt, umístěné v domě č. p. XY, stojícím na pozemku parc. č. XY, včetně příslušné poloviny ze spoluvlastnického podílu o velikosti 675/10000 na společných částech domu a na pozemcích parc. č. XY a XY v k. ú. XY, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku, zda v případě opakovaného odvolání daru musí být ve výroku soudního rozhodnutí určen okamžik, k němuž se obnovilo vlastnictví dárce. Kladla dále otázku, zda lze důvody pro odvolání daru doplňovat o skutečnosti, jež nastaly poté, co byl dar odvolán. Tázala se rovněž, zda uplatnění nových důvodů pro vrácení daru v průběhu soudního řízení či podmíněné odvolání daru pro nevděk představují změnu žaloby, v jejímž důsledku je původní návrh vzat zpět a nahrazen novým návrhem. Dotazovala se taktéž, jak se posouzení takto změněné žaloby (uplatnění nových důvodů pro vrácení daru) projeví v rozhodování o nákladech řízení. Nastolila také otázku, zda účinky odvolání daru nastanou i tehdy, dostalo-li se do sféry adresáta prostřednictvím soudu. Vznesla dále dotaz, zda plná moc opravňující advokáta k odvolání daru za klienta musí být předložena adresátu současně s uvedeným hmotněprávním jednáním. Konečně uplatnila otázku, zda v případě odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk dochází k obnově spoluvlastnického práva dárce k bytu nebo zda mu vzniká toliko právo na peněžní náhradu daru. Mínila, že jde o otázky dovolacím soudem dosud neřešené. Kritizovala rovněž správnost zjištění odvolacího soudu o jejím jednání zakládajícím důvody odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk. Vytýkala přitom též, že soudy nezohlednily „fyzické a psychické“ útoky žalobce vůči ní ani okolnost, že jí žalobce jednání, pro něž odstoupil od darovací smlouvy, prominul. V této souvislosti odkazovala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3074/2020, a ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 578/2021. Vposledku upozorňovala na to, že soudy neprovedly veškeré důkazy, jež označila. 3. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. 4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. 5. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnického práva dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého (nyní zjevného) porušení dobrých mravů obdarovaným vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu (nyní právního jednání) dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení (odvolání) daru (odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk). Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vyjadřujících se k aplikaci § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), vysvětlil – a tyto závěry jsou aplikovatelné i v poměrech úpravy § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) – že v řízení o určení vlastnictví ke dříve darované věci, které je důsledkem naplnění dispozice této právní normy, soud svým rozhodnutím pouze deklaruje vznik a zánik práv a povinností dárce a obdarovaného ke dni doručení kvalifikované výzvy. Při splnění zákonných předpokladů pak podle § 630 obč. zák (nyní § 2072 o. z.) nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu (jednání) dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc, tj. okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Označením (identifikací) závadného chování obdarovaného vůči dárci ve výzvě k vrácení daru, případně v žalobě, je dán okruh sporných skutečností, které jsou předmětem dokazování. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu lze důvody pro odvolání daru precizovat v žalobě nebo v řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000). Chování obdarovaného, pro které se dárce domáhá vrácení daru, je skutkovou okolností (která je předmětem dokazování); změní-li žalobce důvod pro vrácení daru, nejde o změnu právní kvalifikace uplatněného nároku, nýbrž o změnu žaloby, jíž se podle ustálené judikatury dovolacího soudu rozumí i změna spočívající v tom, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění, respektive i nadále navrhuje vydání určovacího rozhodnutí, ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v žalobě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2003, případně rovněž usnesení téhož soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 3438/2015, či ze dne 23. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1147/2024). 6. Odvolací soud se tedy citované judikatuře nikterak nezpronevěřil, deklaroval-li výrokem svého rozhodnutí obnovu vlastnického práva žalobce k daru (v důsledku odstoupení od darovací smlouvy uzavřené dne 9. 2. 2016 pro nevděk obdarované), aniž (vycházeje ze žalobního petitu) ve výroku rozhodnutí identifikoval okamžik, ke kterému obnova vlastnictví nastala. Ustálená judikatura pak nevylučuje ani změnu uplatňovaných důvodů odvolání daru v průběhu soudního řízení; z procesního úkonu, jímž žalobce uplatnil další důvody odvolání daru (odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk ze dne 21. 9. 2021), přitom zjevně vyplývá, že jím žaloba nebyla zčásti vzata zpět – žalobce uvedeným způsobem toliko „rozšířil“ okruh důvodů, pro něž se domáhal odvolání daru. 7. Klade-li pak dovolatelka otázku, zda účinky odvolání daru nastanou i tehdy, dostalo-li se do sféry adresáta prostřednictvím soudu (coby součást procesního úkonu účastníka řízení), dlužno uvést, že podle § 41 odst. 3 o. s. ř. je hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu účinné také vůči ostatním účastníkům od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1992/2014, či ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 945/2002). 8. Táže-li se dovolatelka, zda plná moc opravňující advokáta k odvolání dar