28 Cdo 2645/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2645/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2013 Spisová značka:28 Cdo 2645/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.2645.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Cena Oceňování majetku Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 80 písm c) předpisu č. 99/1963Sb. § 66 odst. 1 písm. k) předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 12. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 21.3.2014IV.ÚS 1086/14JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto3.6.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2645/2013U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla o dovolání dovolatelů: 1. V. P., P. – V., 2. B. V., P., zastoupené Mgr. Klárou Hrbkovou, advokátkou, 110 00 Praha 1, Křemencova 1, 3. K. D., P., zastoupeného Mgr. Klárou Hrbkovou, advokátkou, 110 00 Praha 1, Křemencova 1, a 4. V. P., S., zastoupené Mgr. Klárou Hrbkovou, 110 00 Praha 1, Křemencova 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 24Co 232/2012, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 4C 241/2009 (žalobce Hlavního města Prahy, IČ 0006 4581, Praha 1, Mariánské náměstí č. 2, zastoupeného JUDr. Janem Mikšem, advokátem, 120 00 Praha 2, Na Slupi č. 15, a dalších účastníků řízení: a) V. P., P., b) MUDr. C. D., P., zastoupeného zmocněnkyní V. P., S., c) B. V., P., d) K. D., P., zastoupeného Mgr. Klárou Hrbkovou, advokátkou, 110 00 Praha 1, Křemencova 185/1, e) V. P., S., a f) V. L., P., zastoupeného zmocněncem L. Š., Ř., o určení vlastnictví k nemovitostem s nahrazením předcházejícího rozhodnutí pozemkového úřadu), t a k t o : I. Dovolání dovolatelů s e o d m í t a j í . II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce, podané u soudu dne 29. 4. 2009, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 3. 2012, č. j. 4C 241/2009-129. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce domáhajícího se určení ohledně pozemku parc. č. 1929/1 v katastrálním území B., vedeného na listu vlastnictví č. 759 pro katastrální území B. u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, že spoluvlastníky této nemovitosti nejsou účastníci řízení V. P. (z jedné ideální čtvrtiny pozemku), MUDr. C. D. (z jedné ideální osminy nemovitosti), B. V. (z jedné ideální osminy pozemku), K. D. (z jedné ideální osminy pozemku), V. P. (z jedné ideální osminy pozemku) a V. L. (z jedné ideální čtvrtiny pozemku); zamítnut byl také žalobní návrh, aby soudním rozsudkem bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 26. 2. 2009, č. j. PÚ 6650/92. Bylo rovněž rozhodnuto, že žalující Hlavní město Praha a účastníci řízení V. P., MUDr. C. D., B. V. a V. L. nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Žalujícímu Hlavnímu městu Praze bylo uloženo zaplatit účastníku řízení K. D. a účastnici řízení V. P. na náhradu nákladů řízení 26.400,- Kč a 29.140,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 24Co 232/2012. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 3. 2012, č. j. 4C 241/2009-129, změněn tak, že „se určuje, že V. P. (z ¼), MUDr. C. D. (z 1/8), B. V. (z 1/8), K. D. (z ¼), V. P. (z 1/8) a V. L. (z 1/4) nejsou spoluvlastníky pozemku dle pozemkové knihy parc. č. 1919 – louky o výměře 631 m2 (dle katastru nemovitostí část pozemku parc. č. 1921/1), nyní vedeného u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální území B., a tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha, č. j. PÚ 6650/92 ze dne 26. 2. 2009“. Účastníkům řízení V. P., MUDr. C. D., B. V., K. D., V. P. a V. L. bylo uloženo zaplatit žalobci Hlavnímu městu Praze na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 24.828,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobcem a Státním pozemkovým úřadem nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud po dílčím doplnění dokazování (kupními smlouvami ze dne 16. 12. 1976 ze spisu Pozemkového úřadu Praha) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, když podle názoru odvolacího soudu „soud prvního stupně ani pozemkový úřad při posuzování toho, zda byly naplněny podmínky restitučního titulu ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), nepostupovaly správně“. Odvolací soud připomínal, že v této právní věci soud rozhodoval podle ustanovení páté části občanského soudního řádu, když soudnímu řízení předcházelo vydání rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 26. 2. 2009, č. j. PÚ 6650/92. V tomto rozhodnutí pozemkový úřad vycházel z toho, že v tomto případě došlo k naplnění restitučního titulu podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb. (neboť pozemek dle pozemkové knihy parc. č. 1919 – louka (o výměře 631 m2) v katastrálním území B., prodaný dne 16. 12. 1976 prodávajícími V. K., B. D., J. M. a K. D. kupujícími Čs. státu – Výstavbě hlavního města Prahy, byl převeden v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek); pozemkový úřad proto rozhodl, že V. P., MUDr. C. D., B. V., K. D., V. P. a V. L. jsou v příslušných spoluvlastnických podílech spoluvlastníky uvedeného pozemku. V soudním řízení žalobce zejména uváděl, že uvedenou smlouvou ze dne 16. 12. 1976 byl pozemek prodán za odpovídající tehdejšímu cenovému předpisu; další účastníci řízení – právní nástupci prodávajících pak zejména uváděli, že kupní smlouva ze dne 16. 12. 1976 byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek a že k vykoupení pozemku tu došlo pro tvrzenou přípravu Mezinárodní výstavy květin, která se nakonec nikdy neuskutečnila. Žalobce posléze namítal i to, že předmětný pozemek je pouze částí pozemku dle katastru nemovitostí parc. č. 1929/1 v katastrálním území B., když k jeho vydání je zapotřebí vydání oddělovacího geometrického plánku vzhledem k ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. Odvolací soud uváděl co do předmětu převodu uvedenou kupní smlouvou ze dne 16. 12. 1976, že jím byly zejména čtyři čtvrtiny pozemku (v katastrálním území B., bez investic) za kupní cenu za každou čtvrtinu ve výši 2.366,25 Kč, přičemž cena byla stanovena znaleckým posudkem podle § 14 vyhlášky č. 43/1969. Podle názoru odvolacího soudu „při uzavírání smluv byli tu prodávající ovlivněni opakovanými požadavky na výkup pozemku, respektive na vyvlastnění pozemku (zejména pro účely připravované Mezinárodní výstavy květin) a s tím spojeným omezením, respektive nemožností pozemek využívat, což vedlo nakonec k uzavření kupní smlouvy, kterou by jinak prodávající neuzavřeli“. Měl tedy odvolací soud za to, že tu byl naplněn na straně prodávajících stav tísně. Naproti tomu však odvolací soud byl toho názoru, že tu nedošlo k nápadně nevýhodným podmínkám prodeje uváděných spoluvlastnických dílů pozemku. Cena za tyto podíly byla podle smlouvy ze dne 16. 12. 1976 stanovena nejvyšší cenou, jakou připouštěla vyhláška č. 43/1969 Sb. ve svém ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), tedy za 15,- Kč za 1 m2; ve stanovení této ceny se neodráží žádná diskriminace velkého rozsahu (jako např. u pozemků o výměře nad 3.000 m2) a jednalo se pouze o prodej pozemku „bez investic“, na němž tedy nebyly žádné stavby či jiné investice, takže kupní cena zahrnovala jen cenu samotného pozemku, odpovídající jeho výměře. Dospěl proto odvolací soud k závěru, že v daném případě byla sice smlouva o koupi podílů na pozemku uzavřena prodávajícími v tísni, ale nikoli za nápadně nevýhodných podmínek. Rovněž ohledně identifikace převáděného pozemku nedospěl odvolací soud k závěru, že by označení pozemku ve smlouvě neodpovídalo běžnému označování pozemků podle pozemkové knihy v řízení před pozemkovým úřadem a následnému vyznačování nemovitostí v katastru nemovitostí, které mohlo být provedeno podle dodatečně vyhotoveného geometrického plánu. Také pokud žalobce uváděl, že vydání pozemku bránil i existence zahrádkové osady (ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 229/1991 Sb.), byl odvolací soud toho názoru, že vzhledem k následkům povodně z roku 2002 tu již k obnovení zahrádkové osady nedošlo, takže tato překážka vydání pozemku v době rozhodování pozemku (v roce 2009) už neexistovala. Změnil