28 Cdo 2673/2012 – Nejvyšší soud

28 Cdo 2673/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause, o dovolání dovolatelů Ing. D. R. a Pozemkového fondu ČR proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 26. 1. 2012, sp. zn. 14 Co 336/2010, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 8 C 332/2008 (žalobkyně Ing. D. R., zastoupené JUDr. Marií Doležalovou, advokátkou, 332 03 Šťáhlavy, Na Parníku č. 107, proti žalovaným: 1. Pozemkovému fondu České republiky, IČ 4579 7072, Praha 3, Husinecká 1024/11a, který byl v řízení před soudy obou stupňů zastupován JUDr. Petrem Pisarovičem, advokátem, 690 00 Břeclav, Náměstí T. G. Masaryka č. 1, a 2. B. P., zastoupenému Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem, 690 00, Břeclav, Jana Palacha č. 8, o určení neplatnosti smlouvy o převodu pozemku a o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemku), takto: I. Dovolání dovolatelky žalobkyně Ing. D. R. se zamítá. II. Dovolání dovolatele žalovaného Pozemkového fondu ČR se odmítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobkyně, podané u soudu 10. 12. 2008 (s doplněním ze dne 30. 11. 2009), bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 6. 2010, č. j. 8 C 332/2008-135. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo jednak určeno (výrokem označeným I.), že je neplatná smlouva o převodu pozemku parc. č. 40 v katastrálním území L., uzavřená dne 16. 12. 2005 mezi Pozemkovým fondem ČR a B. P. (s vkladem do katastru nemovitostí, povoleným rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Břeclav, č. j. V 3885/2005-704); dalším výrokem (označeným II.) téhož rozsudku soudu prvního stupně bylo žalovanému Pozemkovému fondu ČR uloženo uzavřít se žalobkyní Ing. D. R. smlouvu o převodu pozemku parc. č. 40 v katastrálním území L. (o výměře 968 m2) podle ustanovení § 11a odst. 11 zákona č. 229/1991 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaní Pozemkový fond ČR a B. P. jsou povinni zaplatit (každý z jedné poloviny) žalobkyni Ing. D. R. na náhradu nákladů řízení 31.786,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvoláních žalovaných i žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 26. 1. 2012, sp. zn. 14 Co 336/2010. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 6. 2010, č. j. 8 C 332/2008-135, změněn (ve výroku označeném II.) tak, že byla zamítnuta žaloba žalobkyně domáhající se toho, aby bylo rozhodnuto, že žalovaný Pozemkový fond ČR je povinen uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemku parc. č. 40 v katastrálním území L. Odvolací soud rozhodl rovněž o nákladech řízení, a to tak že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláními napadený rozsudek soudu prvního stupně a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalovaných jsou zčásti důvodná. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyně má v daném případě naléhavý právní zájem na určení neplatnosti jí uváděné smlouvy ze dne 16. 12. 2005 o převodu pozemku parc. č. 40 v katastrálním území L., neboť žalobkyně je oprávněnou osobou k převodu tohoto pozemku jako pozemku náhradního podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) a postup žalovaného Pozemkového fondu ČR při veřejné nabídce pozemku a následném uzavření smlouvy o jeho převodu byl v rozporu s ustanoveními zákona č. 95/1999 Sb. (o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemku z vlastnictví státu na jiné osoby), neboť nerealizoval tímto předpisem stanovený postup (tj. aby v případě podmínek vzniku přednostního práva u více oprávněných osob vyzval tyto osoby k nabídce kupní ceny a aby prodal zemědělský pozemek té z oprávněných osob, která se s nejvyšší cenou umístnila na prvním místě). V daném případě žalobkyně i žalovaný B. P. reagovali na nabídku prodeje pozemku ve smyslu ustanovení § 7 zákona č. 95/1999 Sb.; žalovaný Pozemkový fond ČR tu měl obě uvedené oprávněné osoby s přednostním právem vyzvat, aby nabídly kupní cenu a uzavřít smlouvu o převodu pozemku s tou z těchto osob, která se s nejvýše nabídnutou kupní cenou umístnila na prvním místě; takto však žalovaný Pozemkový fond ČR nepostupoval, a to v neprospěch žalobkyně, která proto je oprávněna domáhat se nápravy takto porušeného jejího právního postavení, a to i uplatněním žaloby o neplatnost smlouvy o převodu nemovitosti, „aby mohla se o získání pozemku od žalovaného Pozemkového fondu ČR znovu usilovat“. Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil výrok (označený I.) rozsudku soudu prvního stupně o určení neplatnosti uvedené smlouvy ze dne 16. 12. 2005 (o prodeji pozemku kupujícímu B. P.) jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. Pokud šlo o žalobní návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalovaného Pozemkového fondu ČR uzavřít s ní smlouvu o převodu pozemku parc. č. 40 v katastrálním území L., dospěl odvolací soud posléze k závěru, že po prohlášení smlouvy ze dne 16. 12, 2005 za neplatnou, lze nadále nárok žalobkyně a nárok žalovaného B. P. vůči žalovanému Pozemkovému fondu ČR ochránit v daném případě jen tak, že jim zůstává právo na převod pozemku od žalovaného Pozemkového fondu ČR postupem podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb. Jestliže by žalovaný Pozemkový fond ČR pozemek nezařadil bez zbytečného odkladu v přiměřené lhůtě do veřejné nabídky, bude každá z těchto oprávněných osob moci se domáhat vydání pozemku ve svůj prospěch; v dané situaci nemůže však soud, podle názoru odvolacího soudu, přiznat sám bez dalšího právo na pozemek, o nějž jde v tomto řízení, jen žalobkyni k tíži žalovaného B. P., aniž by proběhl postup podle již uvedeného ustanovení § 11a zákona č.229/1991 Sb., k čemuž zatím nedošlo. Proto odvolací soud změnil (podle § 220 občanského soudního řádu) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku označeném II., a to tak, že žalobní návrh žalobkyně, domáhající se uložení povinnosti žalovanému Pozemkovému fondu ČR uzavřít s ní dohodu o převodu pozemku parc. č. 40 v katastrálním území L., zamítl. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud a poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl dne 29. 2. 2012 doručen advokátu, který žalovaný Pozemkový fond ČR v řízení zastupoval, a dovolání ze strany tohoto žalovaného byla dne 20. 4. 2012 podáno soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolací soudu byl také dne 5. 3. 2012 doručen advokátce, zastupující žalobkyni, a dovolání ze strany žalobkyně bylo podáno soudu prvního stupně v pondělí dne 7. 5. 2012, tedy také ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 (s přihlížením i k ustanovení § 57 odst. 2) občanského soudního řádu. Dovolávající se Pozemkový fond ČR navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 26. 1. 2012 (sp. zn. 14 Co 336/2010 Krajského soudu v Brně) ve výrocích označených Ia i II. (tedy ve výrocích o určení neplatnosti smlouvy ze dne 16. 12. 2005 a o nákladech řízení před soudy obou stupňů) a aby věc byla v tomto rozsahu vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Uvedený dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Právní názor soudu obou stupňů, že žalovaný Pozemkový fond ČR měl v sdaném případě postupovat podle ustanovení § 7 odst. 9 zákona č. 95/1999 Sb. a měl vyzvat oprávněné osoby splňující podmínky pro vznik přednostního práva na převod pozemku k nabídce kupní ceny za pozemek a prodat pak zemědělský pozemek té z oprávněných osob, která by se umístila na prvním místě nabídnutou kupní cenou, pokládá dovolávající se Pozemkový fond ČR za nesprávný. Má totiž za to, že „novelizovanou právní úpravu v podobě § 11a zákona č. 229/1991 Sb. nelze aplikovat na tento případ“ a soudy měly uvažovat, zda byl v tomto případě uskutečněn převod pozemku parc. č. 40 v katastrálním území L. na základě „restituční nabídky“ již v roce 2005 a byl tu vybrán nabyvatel předmětného pozemku. Soudy obou stupňů při posuzování žalobního návrhu na uložení povinnosti žalovanému Pozemkovému fondu ČR uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemku nezjistily skutečný stav věci a rozhodly v rozporu s právními předpisy, které tu byly účinné v době předmětné veřejné nabídky a v době uzavírání smlouvy o převodu pozemku (tzn. v listopadu a prosinci 2005). Dovolávající se Pozemkový fond ČR má za to, že tato právní věc je jednou z právních věcí toho druhu, v nichž je nejednotnost a neustálenost v rozhodování soudů při posunování podmínek postupu podle zákona č. 95/1999 Sb.“. V dovolání ž