28 Cdo 2696/2011 – Nejvyšší soud

28 Cdo 2696/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelky Jany Halouzkové, Česká u Brna č. 89, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, 601 00 Brno, Poštovská 8c, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 22. 12. 2010, sp. zn. 18 Co 134/2008, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 120/2006 (žalobců: A/ B. S., B/ T. K., C/ M. A. E. K., a D/ M. P. K., zastoupených Vratislavem Pěchotou, Jr. Esq., se sídlem 14 Penn Plazza, 225 West 34th Street, Suite 1800, New York /USA/, a dalších účastníků řízení: 1. Družby, stavebního bytového družstva, IČ 0004 7708, 656 57 Brno, Kapucínské náměstí č. 6, 2. Pozemkového fondu ČR, IČ 4579 7072, Praha 3, Husinecká 1024/11a /územní pracoviště, 600 00 Brno, Hroznová 17/, 3. Statutárního města Brna, IČ 4499 2785, Brno, Kounicova 67, a 4. J. H., zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, 601 00 Brno, Poštovská 8c, o znovuprojednání právní věci, o níž bylo rozhodnuto Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem Brno 18. 4. 2006 pod č. j. 3239/92/44 – RNP, RN), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 120/2006, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2007, č. j. 41 C 120/2006-81. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že B. S., B. S., T. K. a F. K. nejsou vlastníky (B. S. z ¼, B. S. z ¼, T. K. z ¼ a F. K. rovněž z ¼) částí pozemku p. č. (PK) 276-role (o výměře 2286 m2), s bližším vymezením těchto částí podle katastru nemovitostí, v katastrálním území B., dále částí pozemku p. č. (PK) 2154/2-role (o výměře 991 m2), s bližším vymezením těchto částí podle katastru nemovitostí, v katastrálním území L., dále částí pozemku p. č. (PK) 2263-role (o výměře 10 739 m2), s bližším vymezením těchto částí podle katastru nemovitostí v katastrálním území L., dále částí pozemku p. č. (PK) 2284-role (o výměře 11 087 m2), s bližším vymezením těchto částí podle katastru nemovitostí, v katastrálním území L., dále částí pozemku p. č. 2286-role (o výměře 5488 m2), s bližším vymezením těchto částí podle katastru nemovitostí, v katastrálním území L., dílem částí pozemku p. č. (PK) 2290-role (o výměře 4138 m2), s bližším vymezením těchto částí podle katastru nemovitostí, v katastrálním území L., jakož i částí pozemku p. č. (PK) 2293/1 – role (o výměře 16 161 m2)), s bližším vymezením těchto částí podle katastru nemovitostí v katastrálním území L. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo také vyloveno, že „na základě výzvy uváděných oprávněných osob jim Pozemkový fond ČR převede bezúplatně do vlastnictví jiné ideální části pozemků z vlastnictví státu, popřípadě jim bude poskytnuta náhrada podle § 16 zákona č. 229/191 Sb.“. Zároveň bylo vysloveno, že tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Brno ze dne 18. 4. 2006, zn. 3239/92/44-RNP,RN. O nákladech řízení mezi účastníky řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ani státu – Městskému soudu v Brně nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení placených v tomto řízení. O odvolání účastnice řízení J. H. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 22. 12. 2010, sp. zn. 18 Co 134/2008. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně změněn jen tak, že „oprávněné osoby J. H., B. S., T. K., M. A. E. K. a M. P. K. nejsou vlastníky v rozsudku soudu prvního stupně uvedených pozemků původního vlastníka P. K., mají však právo na náhradu za tyto pozemky, a to J. H., B. S., a T. K., každý rozsahu jedné čtvrtiny a M. A. E. K. a M. P. K., každý v rozsahu jedné osminy“. Bylo také vysloveno, že „ve zbývající části výroku I. a ve výrocích II., III. a IV se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje“. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal (vzhledem k ustanovením § 212 a § 212a občanského soudního řádu) odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně pouze ohledně existence restitučního nároku žalobců podle zákona č. 229/1991 Sb. ve spojení se zákonem č. 243/1992 Sb. (ve znění zákona č. 212/2000 Sb.). Rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem shledán věcně správným; výrok rozsudku soudu prvního stupně byl změněn co do jeho formulace, a to zejména vzhledem ke změnám v okruhu účastníků řízení, k nimž došlo v průběhu tohoto řízení. Odvolací soud nejprve poukázal na to, že v průběhu řízení zemřela dne 4. 2. 2008 účastnice tohoto řízení B. S. a také dne 15. 7. 2008 zemřel žalobce F. K. Odvolací soud usnesením z 19. 7. 2010, sp. zn. 18 Co 134/2008, rozhodl, že místo B. S. bude v řízení pokračováno s J. H. a že místo F. J. bude v řízení pokračováno s M. A. E. K. a s M. P. K. Dále odvolací soud poukazoval na to, že tomuto soudnímu řízení předcházelo řízení u Pozemkového úřadu Brno, který rozhodnutím ze dne 18. 4. 2006, č. j. 3239/92/44-RNP, RN, rozhodl, že oprávněné osoby B. S., B. S., T. K. a F. K. nejsou vlastníky (každý z nich jednou ideální čtvrtinou) částí pozemků v katastrálním území B. a v katastrálním území L., jak tyto pozemky byly pak uvedeny (s označením podle pozemkové knihy i podle katastru nemovitostí) ve výroku rozsudku soudu prvního stupně; toto rozhodnutí pozemkového úřadu bylo odůvodněno tím, že vydání pozemků tu brání překážka podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/P1991 Sb. Soud prvního stupně vyhověl návrhu účastnice řízení J. H. na znovuprojednání této právní věci v soudním řízení podle části páté (§ 244 a násl.) občanského soudního řádu. Odvolací soud poukazoval také na to, že k pozbytí vlastnického práva původního vlastníka P. K. k pozemkům, o něž jde v tomto řízení, došlo podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku N., Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, podle něhož se bez náhrady zkonfiskoval pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek ve vlastnictví osob, jež byly uvedeny v § 1 dekretu č. 12/1945 Sb. Ohledně tohoto majetku P. K. nedošlo v poválečném období k navrácení majetku, ani k odškodnění za něj podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkové právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti do majetku vzcházejících. Odvolací soud sdílel názor soudu prvního stupně, že lhůta k uplatnění restitučních nároků oprávněných osob v daném případě odpovídá ustanovením zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravovaly některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb. (se zákonem o půdě), a to ve znění zákona č. 212/2000 Sb., a že lhůtu k uplatnění restitučních nároků tento zákon vymezil až datem 30. 6. 2001, takže uplatnění nároků oprávněnými osobami podle § 11a odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. bylo v daném případě včasné. V souvislosti s tím, že žalobci v tomto případě v žalobě uvedli, že se cítí dotčeni na svých právech tím, že jim rozhodnutí pozemkového úřadu nepřiznalo postavení oprávněných osob v daném případě, a proto navrhovali, aby bylo rozhodnuto, že mají společně s B. S. právo na náhradu za pozemky, jejichž vydání brání překážka podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., odvolací soud zdůrazňoval, že tento žalobní návrh nebyl žalobci doplněn ani ve lhůtě k podání žaloby podle § 247 občanského soudního řádu< ani po poučení podle § 250d občanského soudního řádu, kterého se jim dostalo současně s předvoláním k prvnímu jednání u soudu prvního stupně a znovu po skončení dokazování při jednání. Soud byl tedy při znovuprojednání věci soudem podle páté části občanského soudního řádu limitován tvrzením žalobců v jejich žalobě, neboť tu žádné nové skutečnosti ani návrhy na dokazování ve smyslu § 250d odst. 1, věta druhá, občanského soudního řádu žalobci uváděny nebyly a soudem prvního stupně bylo v uvedených mezích žalobě vyhověno. Proti rozsudku sodu prvního stupně žalobci odvolání nepodali a v odvolacím řízení, vedeném na základě odvolání podaného účastnicí řízení B. S., nemohli požadovat něco jiného než v žalobě. Pokud jde o účastnici řízení J. H., jejíž právní předchůdkyně B. S. žalobu v této právní věci nepodala, nepřichází tu u ní v úvahu přiznání práva kvalitativně jiného. „Disponovat žalobou žalobců tak, že pro ně požaduje lepší právo (fyzické vydání pozemků původního vlastníka oproti jimi požadované náhradě za ně, jak sami požadovali), účastnice řízení J. H. teď v tomto případě nemůže. Nelze také akceptovat, podle názoru odvolacího soudu, názor této účastnice řízení, uvedený v doplnění jejího odvolání, že měl soud prvního stupně posoudit vydatelnost pozemků i bez návrhu, když z právního předpisu (ze zákon o půdě) vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky ří