28 Cdo 2696/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2696/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 12. 2011 Spisová značka:28 Cdo 2696/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.2696.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 246 oddst. 2, § 250d předpisu č. 99/1963Sb. § 2 odst. 1 předpisu č. 243/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 12. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 02.02.2012II.ÚS 365/12JUDr. Jiří Nykodým Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2696/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelky Jany Halouzkové, Česká u Brna č. 89, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, 601 00 Brno, Poštovská 8c, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 22. 12. 2010, sp. zn. 18 Co 134/2008, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 120/2006 (žalobců: A/ B. S., B/ T. K., C/ M. A. E. K., a D/ M. P. K., zastoupených Vratislavem Pěchotou, Jr. Esq., se sídlem 14 Penn Plazza, 225 West 34th Street, Suite 1800, New York /USA/, a dalších účastníků řízení: 1. Družby, stavebního bytového družstva, IČ 0004 7708, 656 57 Brno, Kapucínské náměstí č. 6, 2. Pozemkového fondu ČR, IČ 4579 7072, Praha 3, Husinecká 1024/11a /územní pracoviště, 600 00 Brno, Hroznová 17/, 3. Statutárního města Brna, IČ 4499 2785, Brno, Kounicova 67, a 4. J. H., zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, 601 00 Brno, Poštovská 8c, o znovuprojednání právní věci, o níž bylo rozhodnuto Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem Brno 18. 4. 2006 pod č. j. 3239/92/44 – RNP, RN), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 120/2006, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2007, č. j. 41 C 120/2006-81. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že B. S., B. S., T. K. a F. K. nejsou vlastníky (B. S. z ¼, B. S. z ¼, T. K. z ¼ a F. K. rovněž z ¼) částí pozemku p. č. (PK) 276-role (o výměře 2286 m2), s bližším vymezením těchto částí podle katastru nemovitostí, v katastrálním území B., dále částí pozemku p. č. (PK) 2154/2-role (o výměře 991 m2), s bližším vymezením těchto částí podle katastru nemovitostí, v katastrálním území L., dále částí pozemku p. č. (PK) 2263-role (o výměře 10 739 m2), s bližším vymezením těchto částí podle katastru nemovitostí v katastrálním území L., dále částí pozemku p. č. (PK) 2284-role (o výměře 11 087 m2), s bližším vymezením těchto částí podle katastru nemovitostí, v katastrálním území L., dále částí pozemku p. č. 2286-role (o výměře 5488 m2), s bližším vymezením těchto částí podle katastru nemovitostí, v katastrálním území L., dílem částí pozemku p. č. (PK) 2290-role (o výměře 4138 m2), s bližším vymezením těchto částí podle katastru nemovitostí, v katastrálním území L., jakož i částí pozemku p. č. (PK) 2293/1 – role (o výměře 16 161 m2)), s bližším vymezením těchto částí podle katastru nemovitostí v katastrálním území L. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo také vyloveno, že „na základě výzvy uváděných oprávněných osob jim Pozemkový fond ČR převede bezúplatně do vlastnictví jiné ideální části pozemků z vlastnictví státu, popřípadě jim bude poskytnuta náhrada podle § 16 zákona č. 229/191 Sb.“. Zároveň bylo vysloveno, že tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Brno ze dne 18. 4. 2006, zn. 3239/92/44-RNP,RN. O nákladech řízení mezi účastníky řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ani státu – Městskému soudu v Brně nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení placených v tomto řízení. O odvolání účastnice řízení J. H. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 22. 12. 2010, sp. zn. 18 Co 134/2008. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně změněn jen tak, že „oprávněné osoby J. H., B. S., T. K., M. A. E. K. a M. P. K. nejsou vlastníky v rozsudku soudu prvního stupně uvedených pozemků původního vlastníka P. K., mají však právo na náhradu za tyto pozemky, a to J. H., B. S., a T. K., každý rozsahu jedné čtvrtiny a M. A. E. K. a M. P. K., každý v rozsahu jedné osminy“. Bylo také vysloveno, že „ve zbývající části výroku I. a ve výrocích II., III. a IV se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje“. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal (vzhledem k ustanovením § 212 a § 212a občanského soudního řádu) odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně pouze ohledně existence restitučního nároku žalobců podle zákona č. 229/1991 Sb. ve spojení se zákonem č. 243/1992 Sb. (ve znění zákona č. 212/2000 Sb.). Rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem shledán věcně správným; výrok rozsudku soudu prvního stupně byl změněn co do jeho formulace, a to zejména vzhledem ke změnám v okruhu účastníků řízení, k nimž došlo v průběhu tohoto řízení. Odvolací soud nejprve poukázal na to, že v průběhu řízení zemřela dne 4. 2. 2008 účastnice tohoto řízení B. S. a také dne 15. 7. 2008 zemřel žalobce F. K. Odvolací soud usnesením z 19. 7. 2010, sp. zn. 18 Co 134/2008, rozhodl, že místo B. S. bude v řízení pokračováno s J. H. a že místo F. J. bude v řízení pokračováno s M. A. E. K. a s M. P. K. Dále odvolací soud poukazoval na to, že tomuto soudnímu řízení předcházelo řízení u Pozemkového úřadu Brno, který rozhodnutím ze dne 18. 4. 2006, č. j. 3239/92/44-RNP, RN, rozhodl, že oprávněné osoby B. S., B. S., T. K. a F. K. nejsou vlastníky (každý z nich jednou ideální čtvrtinou) částí pozemků v katastrálním území B. a v katastrálním území L., jak tyto pozemky byly pak uvedeny (s označením podle pozemkové knihy i podle katastru nemovitostí) ve výroku rozsudku soudu prvního stupně; toto rozhodnutí pozemkového úřadu bylo odůvodněno tím, že vydání pozemků tu brání překážka podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/P1991 Sb. Soud prvního stupně vyhověl návrhu účastnice řízení J. H. na znovuprojednání této právní věci v soudním řízení podle části páté (§ 244 a násl.) občanského soudního řádu. Odvolací soud poukazoval také na to, že k pozbytí vlastnického práva původního vlastníka P. K. k pozemkům, o něž jde v tomto řízení, došlo podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku N., Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, podle něhož se bez náhrady zkonfiskoval pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek ve vlastnictví osob, jež byly uvedeny v § 1 dekretu č. 12/1945 Sb. Ohledně tohoto majetku P. K. nedošlo v poválečném období k navrácení majetku, ani k odškodnění za něj podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkové právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti do majetku vzcházejících. Odvolací soud sdílel názor soudu prvního stupně, že lhůta k uplatnění restitučních nároků oprávněných osob v daném případě odpovídá ustanovením zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravovaly některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb. (se zákonem o půdě), a to ve znění zákona č. 212/2000 Sb., a že lhůtu k uplatnění restitučních nároků tento zákon vymezil až datem 30. 6. 2001, takže uplatnění nároků oprávněnými osobami podle § 11a odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. bylo v daném případě včasné. V souvislosti s tím, že žalobci v tomto případě v žalobě uvedli, že se cítí dotčeni na svých právech tím, že jim rozhodnutí pozemkového úřadu nepřiznalo postavení oprávněných osob v daném případě, a proto navrhovali, aby bylo rozhodnuto, že mají společně s B. S. právo na náhradu za pozemky, jejichž vydání brání překážka podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., odvolací soud zdůrazňoval, že tento žalobní návrh nebyl žalobci doplněn ani ve lhůtě k podání žaloby podle § 247 občanského soudního řádu< ani po poučení podle § 250d občanského soudního řádu, kterého se jim dostalo současně s předvoláním k prvnímu jednání u soudu prvního stupně a znovu po skončení dokazování při jednání. Soud byl tedy při znovuprojednání věci soudem podle páté části občanského soudního řádu limitován tvrzením žalobců v jejich žalobě, neboť tu žádné nové skutečnosti ani návrhy na dokazování ve smyslu § 250d odst. 1, věta druhá, občanského soudního řádu žalobci uváděny nebyly a