28 Cdo 280/2018 — Nejvyšší soud

28 Cdo 280/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2018 Spisová značka:28 Cdo 280/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.280.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Privatizace Dobrá víra Vydržení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017 § 7 odst. 1 předpisu č. 428/2012Sb. § 18 odst. 1 předpisu č. 428/2012Sb. § 3 odst. 1 předpisu č. 92/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 8. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 21.9.2018I.ÚS 3179/18JUDr. Vladimír Sládeček-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 280/2018-469USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Lutová, se sídlem v Třeboni I, Husova 142, IČ 608 18 646, zastoupené JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, proti žalovaným 1) Rybářství Třeboň Hld. a. s., se sídlem v Třeboni II, Rybářská 801, IČ 466 78 191, zastoupenému JUDr. Ing. Janem Zrzaveckým, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, a 2) České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ 697 97 111, za účasti ODEON a. s., se sídlem v Brně-městě, Josefská 425/25, IČ 634 86 725, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného 1), o určení vlastnického práva státu, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 318/2015, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. srpna 2017, č. j. 8 Co 723/2017-385, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný 1) a vedlejší účastník na jeho straně ODEON a. s. jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miroslava Houšky, advokáta se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 29. 8. 2017, č. j. 8 Co 723/2017-385, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. 12. 2016, č. j. 2 C 318/2015-271, ve výrocích I. a III. [jimiž bylo podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, vyhlášeného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), určeno, že „vlastníkem pozemků - vodní plocha, rybník, o výměře 43552 m2, parc. - ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 1841 m2, parc. - ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 5694 m2, parc. - vodní plocha, rybník, o výměře 6344 m2, parc. - ostatní plocha, neplodná půda, o výměře 252 m2, parc. - vodní plocha, vodní nádrž umělá, o výměře 5593 m2, parc. - vodní plocha, rybník, o výměře 43428 m2, a parc. - ostatní plocha, neplodná půda, o výměře 205 m2, všech zapsaných na listu vlastnictví vedeném Katastrálním úřadem pro J. k., Katastrální pracoviště J. H., pro obec Ch. u T., katastrální území L. (dále jen „předmětné pozemky“), je stát - Česká republika“, a bylo rozhodnuto o přechodu poplatkové povinnosti], ve výroku II. jej změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 36.007,18 Kč každý jednou polovinou „k rukám právního zástupce“ žalobkyně, a dále rozhodl, že žalovaný 1) a vedlejší účastník na jeho straně jsou povinni zaplatit žalobkyni rukou společnou a nerozdílnou na nákladech odvolacího řízení částku 9.040,50 Kč a že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 9.040,50 Kč, všichni „k rukám právního zástupce“ žalobkyně. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že předmětné pozemky byly původním majetkem církevních právnických osob - Farní beneficium v Lutové a Katholishe Pfarrpfründe in Luttau, jejichž právním nástupcem je žalobkyně, že výměrem ONV v Třeboni ze dne 22. 2. 1949, zn. 611/0-21/2-49, bylo rozhodnuto o výkupu předmětných pozemků podle § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, s tím, že o náhradě za vykoupenou půdu bude rozhodnuto samostatně (v řízení však nebylo prokázáno, že by takové rozhodnutí bylo vydáno), že do roku 1992 byly pozemky ve správě Státního rybářství Třeboň, s. p., a že majetek tohoto podniku včetně předmětných pozemků přešel na základě privatizačního projektu (zpracovaného vedením uvedeného státního podniku a podepsaného tehdejším ředitelem Ing. J. H.), schváleného podle § 10 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, Ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR rozhodnutím ze dne 8. 4. 1992, č. j. 30/32/1379/92, na společnost Rybářství Třeboň, a. s., IČ 466 78 191, jež byla založena notářským zápisem ze dne 23. 4. 1992 (po poslední změně obchodní firmy Rybářství Třeboň Hld. a. s., IČ 466 78 191). Dále bylo zjištěno, že součástí privatizačního projektu byl seznam pozemků (obsahující i předmětné pozemky), které přecházejí na žalovaného 1), a to s uvedením způsobu jejich nabytí ve vztahu k privatizaci, přičemž u všech pozemků je uvedeno, že se jedná původně o církevní majetek, s výjimkou pozemku, který je chybně (v rozporu se zápisem v pozemkových knihách) uváděn jako původní majetek Habsburků, jenž na stát přešel při první pozemkové reformě, a že dle kontrolního závěru Kontroly privatizace Státního rybářství Třeboň, s. p., č. 46/1994, zpracovaného Nejvyšším kontrolním úřadem (dále jen „NKÚ“), uveřejněného v jeho Věstníku, výsledky kontroly prokázaly, že v průběhu privatizace tohoto státního podniku nepostupovaly ústřední orgány státní správy (Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci, Ministerstvo kultury a Ministerstvo životního prostředí) a Fond národního majetku v souladu s příslušnými předpisy, následkem čehož došlo k protiprávnímu převodu majetku státu v minimální hodnotě 349.715.895,- Kč, dále vodních toků, základního lesního půdního fondu, chráněných přírodních výtvorů a kulturních památek do vlastnictví akciové společnosti Rybářství Třeboň. Při převodu majetku státu na akciovou společnost byly stát (Ministerstvo zemědělství a Fond Národního majetku) a akciová společnost zastoupeny při podpisu předávacího protokolu jednou fyzickou osobou, což neumožnilo objektivní výkon kontroly převodu. Odvolací soud přisvědčil právnímu názoru soudu prvního stupně, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle zákona č. 428/2012 Sb., jejíž právní předchůdce utrpěl majetkovou křivdu v důsledku skutečnosti uvedené v § 5 písm. a) tohoto zákona, jakož i s jeho závěrem o důvodnosti žaloby, byť k němu dospěl z jiných důvodů, jak v odůvodnění rozhodnutí výslovně uvedl. Především nepovažoval za důvodnou námitku žalovaného 1), že neprovedením důkazu spisem Nejvyššího kontrolního úřadu č. 46/94 bylo řízení zatíženo vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť tento důkaz měl sloužit k prokázání dalšího (z pohledu odvolacího soudu nerozhodného) tvrzení, že předmětem, resp. cílem kontrolní činnosti nebylo přezkoumání postupu privatizace Státního rybářství Třeboň, s. p., ve vztahu k církevnímu majetku či dodržení blokačních ustanovení; cíl kontroly byl totiž zjištěn ze záhlaví kontrolního závěru č. 46/94, přičemž za zásadní odvolací soud považoval samotný výsledek kontroly, nikoli její vlastní postup a zaměření. Dále shodně se soudem prvního stupně dovodil, že „i v řízení vedeném dle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. nelze popřít institut vydržení jako obecný zákonem předvídaný způsob nabytí vlastnického práva“, avšak opodstatněnou v této souvislosti shledal argumentaci žalovaného 1), že závěr o absenci jeho dobré víry v nabytí vlastnictví v rámci provedené privatizace či jejím narušení vydáním Kontrolního závěru č. 46/94 byl soudem prvního stupně učiněn na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, zejména s přihlédnutím k postavení žalovaného 1) jako právnické osoby a jeho kolektivních orgánů, neboť soud se blíže nezabýval vědomostí o konkrétních skutkových okolnostech všech jeho členů (při respektování závěrů vyslovených Nejvyšším soudem např. ve věcech 22 Cdo 427/2013 a 22 Cdo 1117/2006). Přesto odvolací soud zjištění soudu prvního stupně o průběhu privatizace a o míře a způsobu účasti ře