28 Cdo 2818/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2818/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 2. 2026 Spisová značka:28 Cdo 2818/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.2818.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 2991 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:23. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2818/2025-176 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: J. K., zastoupený Mgr. Vítem Brožkem, advokátem se sídlem v Praze, Na kovárně 472/8, proti žalované: J. H., zastoupená Mgr. Petrem Váverkou, advokátem se sídlem ve Zlíně, Zarámí 4077, o 640 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 41 C 128/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 13. května 2025, č. j. 60 Co 80/2025-147, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) ze dne 13. 5. 2025, č. j. 60 Co 80/2025-147, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. 1. 2025, č. j. 41 C 128/2024-120, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 640 000 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku, zda v případě plnění poskytnutého na základě pokynu podvodně jednající osoby na cizí bankovní účet, coby platební místo, je ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení vyloučena pasivní věcná legitimace majitele tohoto bankovního účtu. Měl za to, že jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Vytýkal dále překvapivost rozsudku odvolacího soudu. Měl za to, že jím odkazovaná judikatura dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 32 Odo 1214/2004, ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4204/2014, a ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2909/2020) v řešení nastolené otázky překvapivosti soudního rozhodnutí není jednotná. 3. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. 4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. 5. Judikatura dovolacího soudu se ustálila v názoru, že bezdůvodné obohacení představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. Aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno a v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil. Je jím tedy ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. Jinými slovy řečeno, o obohacení jde tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku se to projevilo buď zvýšením jeho aktiv, nebo snížením jeho pasiv (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4514/2007, ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2262/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1530/2019; rozhodovací praxe reflektující právní úpravu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, je se zřetelem k obdobnému znění ustanovení § 2991 a násl. o. z. použitelná i v poměrech účinné občanskoprávní úpravy – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017, nebo ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 129/2019). Případný nedostatek pasivní věcné legitimace znamená, že podle hmotněprávních ustanovení není žalovaný subjektem tvrzené povinnosti a žaloba proti němu nemůže být úspěšná; stejně tak nemůže být v řízení úspěšný ani žalobce, není-li, coby osoba aktivně věcně legitimovaná, subjektem uplatňovaného práva (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2715/2000, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 794/2015, či ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 154/2020). 6. Plnění poskytnuté na základě určitého – byť třeba později odpadnuvšího, neplatného či toliko domnělého – právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby, vymezený coby platební místo, pak nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající. Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu, coby sjednané platební místo, s úmyslem dostát smluvenému, případně též domnělému, závazku je totiž třeba pokládat za plnění druhé (eventuálně též domnělé) smluvní straně, a nikoliv majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku (případně domnělého závazku) jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2505/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4279/2016, ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3427/2020, a ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2591/2021). 7. Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje ze zjištění, že dovolatel blíže nezjištěné osobě (vystupující pod jménem Petr Novák) na základě vzájemné dohody poukázal dvě platby po 320 000 Kč na účet č. 111899725/0300, vedený u Československé obchodní banky, a. s, jehož majitelkou byla žalovaná, za účelem investice svých finančních prostředků do kryptoměny a žalovaná na základě pokynu třetí osoby, aniž byla v jakémkoliv vztahu s dovolatelem, poté uvedené finanční prostředky ve formě kryptoměny poukázala na cizí kryptoměnový účet neznámého majitele (popsaný skutek byl předmětem trestního řízení vedeného ve věci podezření z přečinu podvodu dle § 209 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jež byla na základě usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality – 6. oddělení ze dne 11. 4. 2024, č. j. KRPA-309393-44/TČ-2023-001276, ve spojení s usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 21. 5. 2024, č. j. 1 ZN 3973/2023-38, odložena, když nebyl zjištěn pachatel), uzavřel, že žalovaná ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení není pasivně věcně legitimována, korespondují jeho konkluze ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu (na níž není důvodu čehokoliv měnit), dle níž plnění poskytnuté na základě určitého – byť třeba později odpadnuvšího, neplatného či toliko domnělého – právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby, vymezený coby platební místo, nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající (dovolatel na základě domnělého, respektive neplatného /podvodné vylákání peněz/, právního důvodu poukázal peněžité plnění na bankovní účet žalované pouze jako na určené platební místo, v úmyslu dostát svému závazku vůči třetí osobě v souvislosti s realizací investice do kryptoměny) a dle které bezdůvodně obohaceným je jen ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat (žalovaná poukázané peněžní prostředky dle pokynu třetí osoby převedla na ciz