28 Cdo 2837/2010 – Nejvyšší soud

28 Cdo 2837/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelů : 1) Mgr. J. T., a 2) Ing. R. T., zastoupených JUDr. Jaroslavem Benešem, advokátem, 392 01 Sokolov, Na pískách 477/II., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 27 Co 365/2009, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 9 C 324/2005 / žalobců Mgr. J. T. a Ing. R. T., zastoupených JUDr. Jaroslavem Benešem, advokátem, proti žalovaným a) E. B., b) L. B., c) D. H., d) Ing. J. H., e) J. H., f) F. S., g) Ing. T. S., h) MUDr. J. Č., ch) Ing. H. Š., i) B. F., j) A. S., k) Mgr. I. H., l) J. K., m) RNDr. D. P., n) V. H., a o) H. J., zastoupených JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, 150 00 Praha 5, Elišky Peškové 15, o určení vlastnictví k nemovitostem/, takto : I. Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 9 C 324/2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha – západ z 25. 5. 2009, č. j. 9 C 324/2005-231. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, domáhajících se určení, že jsou výlučnými vlastníky pozemků parc. č. 892/7 a parc. č. 892/9 v katastrálním území J. u P. (obec J. u P.). Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradu nákladů řízení 17.314,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobcům bylo dále uloženo zaplatit na účet Okresního soudu Praha – západ k úhradě placených nákladů tohoto řízení 11.171,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 27 Co 365/2009. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu Praha – západ z 25. 5. 2009, č. j. 9 C 324/2005-231 (ve znění opravného usnesení ze dne 4. 11. 2009, č.j. 9 C 324/2005-269) potvrzen. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradu nákladů odvolacího řízení 31.920,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ale dospěl k závěru, že odvolání žalobců není opodstatněné. Odvolací soud uváděl, že soud prvního stupně se správně zabýval otázkou platnosti nabývacího titulu žalovaných, jímž je dohoda o vydání věcí, a tomuto nabývacímu titulu předcházel nabývací titul žalobců, jímž je potvrzení o nabytí vlastnictví nemovitostí jako předmětu dražby. Nemohou tu obstát vedle sebe jako „rovnocenné právní tituly“ svědčící o vlastnictví různých osob k týmž nemovitostem, aniž by šlo o spoluvlastnictví, dovozoval soud. Podle názoru odvolacího soudu není tu rozhodný konečný výsledek způsobu vydání věci, ale je třeba mít na zřeteli cíl restituce původních zemědělských pozemků, a to „obnovení“ vlastnictví k pozemkům, jejichž vydání nebrání žádná zákonná překážka (např. zastavěnost pozemků). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě je tu platná dohoda o vydání věcí z 11. 3. 1992, týkající se pozemků parc. č. 892/7 a parc. č. 892/9 v katastrálním území J. u P. Podle názoru odvolacího soudu je však tato dohoda neplatná „co do zbylé části pozemku parc. č. 892, o výměře 1108 m2“, přičemž jde o vadu právního úkonu, který lze oddělit od ostatního obsahu právního úkonu ve smyslu ustanovení § 41 občanského zákoníku. Dospěl tedy odvolací soud k výslednému závěru, že žalovaní nabyli vlastnictví ke sporným pozemkům parc. č. 892/7 a parc. č. 892/9 v katastrálním území J. u P. z titulu částečně platné dohody o vydání věcí z 18. 9. 1992 (registrované u bývalého Státního notářství pro Prahu 2 dne 18. 9. 1992 pod sp. zn. REH 63/92). Pokud šlo o posouzení nabývajícího titulu žalobců, vyplývá podle názorů odvolacího soudu ze skutkových zjištění, že v době konání dražby 4. 5. 2000, jejímž předmětem byly i sporné pozemky v daném případě (jak bylo prokázáno z provedeného znaleckého posudku a z provedené identifikace parcel), takže žalovaní již byli vlastníky pozemků parc. č. 892/7 a parc. č. 892/9 v katastrálním území J. u P., vlastnictví k nim nepozbyli, a proto žalobci nemohli nabýt vlastnictví k těmto pozemkům, když už před tím byly vydány žalovaným jako oprávněným osobám podle restitučního zákona; proto určovací žaloba žalobců nebyla odvolacím soudem (shodně se soudem prvního stupně) shledána opodstatněnou. Byl tedy rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzen podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu jako věcně správný, včetně výroků o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 219 občanského soudního řádu jako věcně správný, včetně výroků o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 10. 4. 2010 a dovolání ze strany žalobců bylo podáno u Okresního soudu Praha – západ dne 1. 6. 2010, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňovali, že řízení v této právní věci je stíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé mají za to, že „soud prvního stupně provedl poměrně rozsáhlé dokazování, jeho rozhodnutí však spočívá na nesprávném právním posouzení celé věci, přičemž odvolací soud toto pochybení nenapravil a mechanicky převzal právní názory vyslovené soudem prvního stupně. Zároveň spatřují dovolatelé závažnou vadu v tom, že soudy obou stupňů řešily otázku platnosti veřejné dražby (jež proběhla podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách) jako otázku předběžnou v řízení o určení vlastnictví; tento postup je, podle názoru dovolatelů, v rozporu s ustanovením § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Nesprávně se tedy soudy zabývaly otázkou absolutní a relativní neplatnosti dražby a shledaly konkrétní veřejnou dražbu neplatnou, zejména z důvodu obcházení zákona o půdě, a to konkrétně v § 3 zákona č. 229/1991 Sb. Dovolatelé mají za to, že tu nebylo možné vyslovit neplatnost provedené dražby z jiných důvodů než z těch, jež jsou stanoveny zákonem o veřejných dražbách. Jen z důvodů stanovených zákonem o veřejných dražbách mohli subjekty v uvedeném zákoně vymezené dražbu napadat, a to v prekluzívní lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby. Protože taková žaloba v daném případě podána nebyla (např. ze strany žalobců z titulu práva dražebního věřitele), mají dovolatelé za to, že vlastnické právo k vydraženým pozemkům řádně nabyli (přechodem), a to k okamžiku udělení příklepu. Dovolatelé dále namítali, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily i otázku platnosti a účinnosti nabývacího titulu žalovaných k nemovitostem, o něž jde v tomto řízení, tj. dohody o vydání věci z 18. 9. 1992. Podle názoru dovolatelů měla být tato dohoda posouzena jako absolutně neplatná, takže v jejím důsledku nemohlo přejít vlastnické právo k nemovitostem na žalované. Podle názoru dovolatelů byla tato dohoda neplatná z těchto důvodů : a) nedošlo tu ke schválení dohody pozemkovým úřadem podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.; b) z obsahu dohody z 18. 9. 1992 „není zcela zřejmé co a jakém rozsahu se má vydat (dohoda je tedy neurčitá a nesrozumitelná)“; c) dovolatelé jsou přesvědčeni o tom, že podle uvedené dohody bylo vydáno čtyřnásobně více, než mělo být vydáno, přičemž žalovaní, respektive jejich právní předchůdci toto věděli, a d) dovolatelé setrvávají na svých tvrzeních, že žalobci v souvislosti se svou žádostí o zápis do katastru nemovitostí dali si zhotovit v roce 2002 geometrický plán, v němž v rozporu se skutečností uváděli, že byl vyhotoven na základě dohody se žalobci. Dovolatelé trvají důsledně na tom, že předmět dražby nebyl totožný s předmětem vydání věcí žalovaným, když současně pozemky parc. č. 892/7 (o výměře 2154 m2) a parc. č. 892/9 (o výměře 394 m2) nejsou totožné s pozemky, které byly předmětem dohody o vydání věcí z 18. 9. 1992; nelze tu tedy srovnávat to, co si žalovaní na základě geometrického plánu z roku 2002 „sami jako příděl vybrali a to, co bylo v dražbě draženo“. Ve vyjádření žalovaných k dovolání dovolatelů bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Žalovaní z