28 Cdo 2849/2015 – Nejvyšší soud

28 Cdo 2849/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce R. D., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Dr. Bureše 1185/1, proti žalované E.ON Distribuce, a.s., IČ 280 85 400, se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, zastoupené Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, o zaplacení 189.672 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 238/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. dubna 2015, č. j. 7 Co 720/2015-416, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. dubna 2015, č. j. 7 Co 720/2015-416, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 1. 2015, č. j. 23 C 238/2012-347, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím (výrok I.), přičemž rozhodl též o náhradě nákladů účastníků řízení i státu (výroky II. a III.) a o vrácení soudního poplatku (výrok IV.). Žalobce svůj nárok odůvodňoval tvrzením, že se na jeho pozemku nachází plynovodní potrubí ve vlastnictví žalované, která tak onen pozemek bez právního důvodu užívá. Soud zjistil, že stavbu zmíněného vysokotlakého plynovodu, jehož vlastníkem je v současnosti žalovaná, povolil stavební úřad jako plynovou přípojku pro závod společnosti Jihočeské cihelny, a. s., a že příslušné povolení ze dne 4. 3. 1991 bylo rovněž opatřeno doložkou právní moci. Žalobce, s nímž stavební úřad opomněl jednat jako s účastníkem stavebního řízení, požádal 14. 4. 2010 o doručení stavebního povolení, dne 20. 4. 2010 pak tento správní akt napadl odvoláním, na jehož základě bylo dané povolení zrušeno. Okresní soud nicméně poté, co odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 737/2004, jež bylo podle jeho názoru vydáno za obdobných skutkových okolností, konstatoval, že i vadný správní akt (stavební povolení chybně označené doložkou právní moci) je aktem platným, pročež došlo ze zákona ke vzniku věcného břemene sloužícího jako právní důvod situování plynovodu na předmětném pozemku. I kdyby věcné břemeno umístění plynovodního potrubí na pozemku žalobce nebylo účinně konstituováno ex lege, žalovaná by právo tomuto věcnému břemeni korespondující vydržela. Žalobce se tudíž vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, po žalované dožadovat nemůže. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. 4. 2015, č. j. 7 Co 720/2015-416, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III., napadených odvoláním žalobce, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud v první řadě neshledal podloženými pochybnosti odvolatele o nepodjatosti soudce JUDr. Vladimíra Košty, který rozhodoval v řízení před okresním soudem, neb žalobcem tvrzené důvody pro vyloučení JUDr. Košty spočívaly výhradně v jeho údajně vadném procesním postupu, z takto koncipovaných námitek ovšem v souladu s § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k závěru o podjatosti soudce dospět nelze. Pokud jde o věc samu, měl krajský soud za to, že žalovaná je vlastníkem sporného potrubí (ač se nepodařilo dohledat historické listiny, jimiž by bylo možno jednoznačně doložit, kdy jeho vlastnictví nabyla), založiv toto své mínění mimo jiné na notářském zápisu, v němž žalovaná a právní nástupkyně společnosti Jihočeské cihelny, a. s., učinily souhlasné prohlášení, že mezi nimi není sporu ani pochyb o vlastnickém právu žalované k danému plynovodu. Odvolací soud následně s odkazem na § 22 odst. 1 písm. a) a odst. 5 zákona č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů (plynárenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 22 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 5 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon), ve znění pozdějších předpisů, dovodil, že stavebníkovi (společnosti Jihočeské cihelny, a. s.) vzniklo ze zákona k předmětnému pozemku bezplatné věcné břemeno, jež v současnosti svědčí žalované jako vlastníku zmiňovaného plynovodního potrubí. Naznačený závěr se podle odvolacího soudu uplatní, přestože bylo řízení předcházející vydání stavebního povolení zatíženo vadou, v jejímž důsledku nebylo se žalobcem jednáno jako s účastníkem, neboť je nutno vycházet z presumpce správnosti tohoto správního aktu. Ke vzniku věcného břemene tak podle krajského soudu došlo, byť bylo stavební povolení v roce 2012 zrušeno, aniž kdy nabylo právní moci. Jelikož žalovaná pozemek žalobce neužívá bez právního důvodu, počínal si okresní soud korektně, pakliže žalobu na vydání bezdůvodného obohacení zamítl. Úvahu soudu prvního stupně týkající se otázky, zda mohla žalovaná vydržet právo odpovídající věcnému břemeni umístění plynovodu na sporném pozemku, označil odvolací soud za zcela nadbytečnou, a blíže se jí proto nezabýval. Proti tomuto rozsudku brojí žalobce dovoláním, v němž předně upozorňuje, že ve prospěch společnosti Jihočeské cihelny, a. s., nemohlo vzniknout zákonné věcné břemeno zatěžující pozemek žalobce, poněvadž nebyla plynárenským podnikem (ve smyslu definice obsažené v prováděcí vyhlášce k plynárenskému zákonu), jimž podle aplikovatelné právní úpravy příslušelo oprávnění zřizovat na cizích pozemcích plynovodní sítě. Dovolatel rovněž namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (konkrétně rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1819/99), když pokládal věcné břemeno váznoucí na jeho pozemku za existentní navzdory tomu, že stavební povolení, v souladu s nímž byla provedena stavba předmětného plynovodního potrubí, nikdy nenabylo právní moci. Žalobce dále uvádí, že odvolací soud nesprávně posoudil povahu notářského zápisu sepsaného se žalovanou a právní nástupkyní společnosti Jihočeské cihelny, a. s., neboť v tomto dokumentu nebylo notářsky ověřeno nic jiného, než že dotčené subjekty prohlásily, že vlastníkem plynovodu je žalovaná. V žádném případě touto listinou nemohlo dojít k převodu vlastnictví onoho zařízení na žalovanou, a pokud na jejím základě soud podobný závěr učinil, jsou jeho skutková zjištění v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Dovolatel rovněž trvá na tom, že nedostatky v postupu JUDr. Vladimíra Košty, jež popsal již ve svém odvolání (nedoručení závěrečného vyjádření žalované žalobci, zohlednění daného podání navzdory tomu, že bylo učiněno po uplynutí stanovené soudcovské lhůty, a doslovné převzetí části argumentace žalované do odůvodnění prvoinstančního rozsudku), jakož i skutečnost, že žalovaná svůj závěrečný návrh zaslala nejen na elektronickou podatelnu okresního soudu, ale též přímo na e-mailovou adresu JUDr. Košty, zakládají pochybnosti o nepodjatosti tohoto soudce. Z předestřených důvodů žalobce navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobnímu návrhu vyhoví, eventuálně aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K dovolání se vyjádřila žalovaná, jež navrhla jeho odmítnutí, protože klíčovou otázku vzniku věcného břemene odvolací soud vyřešil konformně s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 737/2004, přičemž ostatní dovolatelovy námitky jsou bezpředmětné, nelogické a nedůvodné. V řízení o dovolání bylo postupováno podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. První dovolatelem uplatněná námitka, jež se týká otázky, zda společnost Jihočeské cihelny, a. s., splňovala definici plynárenského podniku zakotvenou v právním předpisu provádějícím plynárenský zákon, nemůže přípustnost předmětného dovolání založit, poněvadž na ní napadený rozsudek nespočívá. Odvolací soud jmenovaný subjekt jednoznačně nepokládal za energetický podn