28 Cdo 2871/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2871/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2025 Spisová značka:28 Cdo 2871/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.2871.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Výklad projevu vůle Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 35 odst. 2 obč. zák. § 266 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2871/2024-2041 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně: ČEZ Prodej, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, IČO 27232433, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, proti žalované: Správa železnic, státní organizace, se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1003/7, IČO 70994234, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, o zaplacení částky 104 714 748 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 81/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2023, č. j. 3 Cmo 1/2023-1806, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2023, č. j. 3 Cmo 1/2023-1806, se v části výroku I, jíž byl ve výroku I změněn rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2022, č. j. 2 Cm 81/2010-1655, tak, že se zamítá žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 64 601 345 Kč s příslušenstvím, dále v části výroku II, jíž byl ve výroku II potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2022, č. j. 2 Cm 81/2010-1655, v rozsahu zamítnutí žaloby o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 40 113 403 Kč s příslušenstvím a v rozsahu zamítnutí žaloby na zaplacení úroků z prodlení z částky 700 758 775 od 26. 5. 2015 do 9. 10. 2019, a dále ve výroku o nákladech řízení III a ve výroku o nákladech odvolacího soudu IV ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze (dále také „soud prvního stupně“) - v této věci v pořadí třetím -rozsudkem ze dne 8. 9. 2022, č. j. 2 Cm 81/2010-1655, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě částku 765 360 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši, která v každém kalendářním pololetí po dobu trvání prodlení žalované činí v procentech součet čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB, platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí od 16.3.2010 do 25.5.2015 a od 10.10.2019 do zaplacení (výrok I). Dále zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky dalších 40 113 403 Kč „s přísl. a v nároku na úhradu úroků z prodlení ve výši, která v každém kalendářním pololetí po dobu trvání prodlení žalované činí v procentech součet čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB, platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí z částky 765 360 120 Kč od 26.5.2015 do 9.10.2019“ (výrok II). Žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 20 739 640 Kč (výrok III). 2. Vrchní soud v Praze (dále také „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně i žalované rozsudkem ze dne 25. 10. 2023, č. j. 3 Cmo 1/2023-1806, výrok I rozsudku soudu prvního stupně „v rozsahu uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 700 758 775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 16. 3. 2010 do 30. 6. 2010 a dále od 1. 7. 2010 do 25. 5. 2015 a od 10. 10. 2019 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den každého kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o 7 procentních bodů“ potvrdil, ohledně částky 64 601 345 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl, a změnil lhůtu k plnění tak, že částku 700 758 775 Kč s příslušenstvím je žalovaná povinna zaplatit do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok I). Dále odvolací soud výrok II rozsudku soudu prvního stupně potvrdil „v rozsahu zamítnutí žaloby o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 40 113 403 Kč s příslušenstvím a v rozsahu zamítnutí žaloby na úhradu úroků z prodlení z částky 700 758 775 Kč od 26. 5. 2015 do 9. 10. 2019“ a změnil jej tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni do šesti měsíců od právní moci rozsudku úroky z prodlení z částky 64 601 345 Kč od 26. 5. 2015 do 9. 10. 2019 ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den každého kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o 7 procentních bodů (výrok II). Žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 15 555 868,50 Kč (výrok III) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV). 3. Městský soud v Praze rozhodl poprvé rozsudkem ze dne 10. 4. 2014, č. j. 2 Cm 81/2010-410, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť dovodil existenci okolnosti vylučující odpovědnost žalované za vzniklou škodu. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 3. 2015, č. j. 3 Cmo 236/2014-306 (ve znění opravného usnesení ze dne 27. 5. 2015, č. j. 3 Cmo 236/2014-324), rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl. Soud prvního stupně podle jeho názoru správně zjistil naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu spočívajících v porušení smluvní povinnosti odebrat sjednané množství elektřiny, ve vzniku škody v žalobou uplatněné výši a v příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a touto škodou; v posouzení existence okolnosti vylučující odpovědnost však dovodil opak. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 8. 2017, č. j. 32 Cdo 3646/2015-680 (tento rozsudek je – stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu – přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu https“//www.nsoud.cz), rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. V dalším řízení (po zrušení věci Nejvyšším soudem a jejím vrácení soudu prvního stupně) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 2. 8. 2018, č. j. 2 Cm 81/2010-823, Městský soud v Praze žalobu znovu zamítl, neboť opět dovodil existenci okolnosti vylučující odpovědnost žalované za škodu. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 5. 2019, č. j. 3 Cmo 183/2018-1025, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 4. 2021, č. j. 32 Cdo 3724/2020-1163, rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že se soudy nevypořádaly s odvolací argumentací, že nebýt vstřícné aktivity žalované, nestaly by se České dráhy, a. s. její zákaznicí mající odběrné místo, jež by bylo možno připojit k lokální distribuční soustavě železnic, a dále pominuly řešení otázky, zda souhlas s umístěním odběrného zařízení ve vlastnictví Českých drah, a. s. do místa připojení či zřízení užívacího práva této společnosti k odběrnému zařízení ve správě žalované a souhlas vlastníka nemovitosti s připojením tohoto odběrného zařízení lokální distribuční soustavy železnic byl volním projevem žalované. Podle dovolacího soudu nepřihlédly soudy nižších stupňů při právním posouzení věci k tomu, že žádosti Českých drah, a. s. o připojení odběrného místa k distribuční soustavě předcházelo jednání žalované, která předložila Energetickému regulačnímu úřadu (dále jen „ERÚ“) návrh na zřízení odběrných míst elektrické trakce pro České dráhy, a. s. a následně (po obdržení souhlasu ERÚ) odběrná místa pro České dráhy, a. s. zaregistrovala u operátora trhu s elektřinou. Tato skutečnost může být dle argumentace dovolacího soudu právně významná při posouzení, zda k situaci, kdy nebyla žalovaná schopna dodávat trakční proud dopravcům, došlo nezávisle na její vůli. 5. Odvolací soud v nyní posuzovaném rozsudku po právní stránce uzavřel, že jsou dány všechny zákonné znaky odpovědnosti za škodu způsobené porušením smluvní povinnosti ve smyslu § 373 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), aniž by nastala překážka vylučující odpovědnost žalované za škodu podle § 374 odst. 1 obch. zák. Setrval na dříve vyjádřeném právním názoru, podle něhož žalovaná porušila smluvní povinnost vyplývající ze smlouvy na dodávku elektřin ze sítí VVN a VN ze dne 19. 12. 2008, ve znění dodatku č. 1 ze dne 31. 7. 2009 („smlouva Trakce 2010“), neodebrala-li sjednané množství trakční energie. Vznik škody odvolací soud spatřuje v újmě, která nastala v majetkové sféře žalobkyně, je objektivně vyjádřitelná penězi a spočívá v záporném rozdílu mezi cenou elektrické energie v objemu 1 535 106 MWh vynaloženou žalobkyní v roce 2008 na krytí záva