28 Cdo 305/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 305/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 3. 2025 Spisová značka:28 Cdo 305/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.305.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhradní pozemek Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 229/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 305/2025-568 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. R., zastoupeného JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Na Maninách 1424/24, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o převodu zemědělského pozemku oprávněné osobě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 214/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2024, č. j. 58 Co 205/2024-529, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 136,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ludmily Pávkové, advokátky se sídlem v Praze 7, Na Maninách 1424/24. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 4. 4. 2024, č. j. 11 C 214/2022-485, v napadených výrocích II a III [jimiž byl nahrazen projev vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobcem (nabyvatel, oprávněná osoba) smlouvu o převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, odděleného z pozemku parc. č. XY geometrickým plánem č. 4062-73/2023, vypracovaným Ing. Pavlem Dobešem (dále jen „předmětný pozemek“ nebo i „pozemek“)] a ve výrocích IV až VI o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); k tomu odvolací soud (výrokem II) rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 2. Rozhodováno bylo o žalobcem uplatněném nároku na převod jiného (náhradního) zemědělského pozemku v režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud měl za prokázané, že restituční nárok žalobce coby oprávněné osoby nebyl dosud plně uspokojen v důsledku liknavého a svévolného postupu žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu České republiky), že žalobci přiřknutý pozemek není k danému účelu nevhodný (z vlastnictví státu nepřevoditelný) a jeho cena nepřevyšuje výši neuspokojeného nároku (náhrady). 3. Dovoláním žalovaná (dále i jen „dovolatelka“) napadá rozsudek odvolacího soudu v jeho celém rozsahu, spatřujíc splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, zda jsou splněny podmínky pro uspokojení nároku žalobce mimo proces veřejných nabídek, a při posouzení, je-li žalobci přiřknutý náhradní pozemek k převodu vhodný. Namítá, že žalobce nebyl při uspokojování svého restitučního nároku aktivní, neúčastnil-li se veřejných nabídek, ačkoliv mu v tom nebránila žádná překážka a za nesprávný pak považuje i soudy učiněný závěr, že si při uspokojování žalobcova nároku počínala liknavě a svévolně. K tomu poukazuje na okolnost, že se žalobci již v minulosti dostalo zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o restitučním nároku. Předmětný pozemek je podle dovolatelky k danému účelu (uspokojení restitučního nároku) nevhodný a do vlastnictví žalobce nepřevoditelný, jestliže jej (s ohledem na jeho tvar, resp. šířku) nebude možné zemědělsky obhospodařovat. Současně dovolatelka namítá, že tzv. „lepší právo“ na převod dotčeného pozemku (parc. č. XY v k. ú. XY) svědčí jiné oprávněné osobě, jež disponuje vyšším (dosud neuspokojeným) restitučním nárokem. Spolu s dovoláním dovolatelka učinila návrh na odložení právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. 4. Žalobce podal k dovolání a v něm obsaženému návrhu na odložení právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nesouhlasné vyjádření. 5. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. 6. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.). 8. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil). 9. K problematice poskytování jiných (náhradních) zemědělských pozemků oprávněným osobám v režimu zákona č. 229/1991 Sb. lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu – viz dále) o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod konkrétního vhodného pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.) v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05). 10. K uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.) lze tedy přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možno postup žalované (dříve jejího předchůdce) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, nebo ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020). 11. Za projev liknavosti a svévole lze podle rozhodovací praxe – kromě nesplnění povinnosti udržovat kvantitativně i kvalitativně dostatečnou nabídku náhradních pozemků (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2924/2019, nebo ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2586/2019) – považovat i takový postup, kdy stát ztěžuje či znemožňuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tedy nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, nebo ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1189/2020) a kdy pak po oprávněné osobě nelze spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2786/2020). 12. Zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby a postupu žalované (jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění (jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů), s nimiž je pak úzce provázáno i posouzení, byl-li postup žalované (jejího předchůdce) při uspokojování nároku oprávněné osoby stižen některým ze shora uvedených defektů (liknavost, libovůle, svévole či diskriminace) a kdy učiněný hodnotící závěr lze pak v d