28 Cdo 3238/2006 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3238/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 11. 2007 Spisová značka:28 Cdo 3238/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.3238.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 6 odst. 1 předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3238/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelů: 1. C. F., 2. E. G., a 3. A. N., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 24.5.2006, sp.zn. 56 Co 445/2005, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 54 C 531/95 (žalobců C. F., E. G. a A. N., kteří byli v řízení před soudy obou stupňů zastoupeni advokátem, proti žalovanému S. m. O. – M. o. M. O. a P., zastoupenému advokátkou, o vydání nemovitostí), takto: I. Dovolání dovolatelů se zamítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u soudu 26.10.1995, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7.6.2005, č.j. 54 C 531/95-311. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovanému městu uloženo vydat žalobcům dům a pozemek par. č. 729 (o výměře 422 m2), dále dům a pozemek parc. č. 718/12 (o výměře 847 m2) v katastrálním území M. O. (obec O.), a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovanému městu bylo uloženo zaplatit žalobkyni C. F. na náhradu nákladů řízení 5.246,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému městu bylo dále uloženo zaplatit žalobkyni E. G. na náhradu nákladů řízení 5.245,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Také mu bylo uloženo zaplatit žalobci A. N. na náhradu nákladů řízení 5.245,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému městu bylo rovněž uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Ostravě 12.999,- Kč na náhradu nákladů řízení 12.999,- Kč, placených jím v tomto řízení, a na náhradu soudního poplatku 2.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalovaného města bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 24.5.2006, sp.zn. 56 Co 445/2005. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku (označeném I.) ve věci samé, změněn tak, že se žaloba žalobců zamítá. Žalobkyni C. F., žalobkyni E. G. a žalobci A. N. bylo uloženo, aby každý z nich zaplatil žalovanému městu na náhradu nákladů řízení 1.433,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; uvedeným žalobcům bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Ostravě 4.333,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; uvedeným žalobcům bylo rovněž uloženo, aby zaplatil každý z nich žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.550,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok rozsudku soudu prvního stupně (označený VI.) o soudním poplatku byl zrušen. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalovaného S. m. O. – M. o. M. O. a P. bylo shledáno důvodným. Odvolací soud poukazoval na to, že v tomto řízení bylo zjištěno, že nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, nabyli smlouvami z 26.6.1909, z 15.1.1926 a z 26.4.1927 K. N. a W. (V.) N. Kupní smlouvou z 3.11.1939 přešlo vlastnictví k těmto nemovitostem na E. A. P. Na tytéž nemovitosti byla po skončení války v roce 1945 zavedena národní správa podle dekretu č. 5/1945 Sb. Uvedený K. N. zemřel 14.3.1942 v T. A. (v I.). K žádosti K. K., správkyně pozůstalosti po K. N. (poukazující na to, že k pozbytí jeho majetku došlo po datu 29.9.1938 z důvodu politické perzekuce), dne 22.6.1948 podle výměru Ú. n. v. m. O. ze dne 18.6.1948, č.j. XXIV/42221/48, byla vymazána ve vložkách pozemkové knihy poznámka národní správy. Podle pravomocného usnesení Okresního soudu pro Ostravu – západ z 22.5.1948, č.j. Nc 1636/47.34, byl zrušen zápis vkladu vlastnického práva pro E. A. P. a byly obnoveny původní zápisy vkladu vlastnického práva pro K. N. a W. N., každému z nich k jedné ideální polovině. Podle usnesení Okresního soudu pro Ostravu – západ ze dne 15.1.1949, sp.zn. D I 782/48, a podle odevzdací listiny z téhož dne byla pozůstalost po K. N. odevzdána F. N. a K. K., rozené N., každému z nich v rozsahu tří ideálních osmin a V. N. v rozsahu jedné ideální čtvrtiny; jmenovaní se stali podílovými spoluvlastníky uváděných nemovitostí. Odvolací soud dále poukazoval na to, že ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp.zn. E 1303/64, bylo zjištěno, že usnesením tohoto soudu z 22.4.1964 byla povolena ve věci vymáhajícího věřitele Čs. státu – M. n. v. v O. proti dlužníkům F. N., K. K. a proti V. N., devizovým cizozemcům neznámého pobytu, zastoupeným opatrovníkem S. N., soudním tajemníkem Okresního soudu v Ostravě, exekuce dražbou nemovitostí, zapsaných ve vložkách č. 1935 a 1594 pozemkové knihy pro katastrální území M. O., a to k vymožení pohledávky 329.677,68 Kč podle výkazu nedoplatků finančního odboru M. n. v. v O. z 20.3.1964. S. s. v O. přihlásila dne 5.6.1964 do exekuce pohledávku 86.694,69 Kč; dražené nemovitosti byly zatíženy zástavním právem ve prospěch P. m. s. v B., zajišťujícím závazek 288.000,- Kč. Dražba nemovitostí se uskutečnila dne 12.5.1966. Rozvrhové jednání se konalo 28.7.1966 a usnesení o rozvrhu nejnižšího podání v částce 83.665,50 Kč ze dne 28.7.1966, č.j. E 1303/64-41, nabylo právní moci 17.2.1967. Usnesení v této exekuční věci byla doručována k rukám opatrovníka povinných osob. Pokud šlo o pasívní legitimaci žalovaného S. m. O. odvolací soud pokládal za doložené, že uvedený žalovaný drží předmětné nemovitosti od 24.5.1991 z titulu nabytí jejich vlastnictví podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Žalované město odmítlo nemovitosti žalobcům vydat přes výzvu učiněnou dne 25.4.1991 vůči M. m. O. Žaloba byla žalobci podána u soudu 2.6.1995; v řízení vystupuje nyní místo původních žalobců F. N. a K. K. nynější žalobci C. F., E. G. a A. N., jako jejich právní nástupci, s nimiž soud v řízení nadále jednal podle usnesení Okresního soudu v Ostravě z 5.11.2004, č.j. 54 C 531/95-253. Odvolací soud byl toho názoru, že ze skutkových zjištění, učiněných v tomto řízení plyne, že nárok žalobců na vydání věci tu nelze opřít o ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) a e) zákona č. 87/1991 Sb. a stát také nepřevzal nemovitosti bez právního důvodu (podle § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.), ani v důsledku politické perzekuce (podle § 6 odst. 2 ve spojení s § 2 odst. 1 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb.). Stát tu nabyl vlastnické právo k nemovitostem v rámci soudního řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí podle usnesení o příklepu. Výkon rozhodnutí byl veden pro pohledávku na domovní dani a dědickým dávkách z pozůstalosti po K. N. Odvolací soud dovozoval, že v soudním řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost nasvědčující tomu, že by právní předchůdci žalobců vyvinuli alespoň snahu své závazky plnit, a to včetně závazků zajištěných nemovitostmi již v době před válkou (1938-1945). Z toho, že v řízení o soudní výkon rozhodnutí bylo jednáno s dlužníky, kteří byli zastoupení opatrovníkem podle ustanovení § 29 odst. 2 občanského soudního řádu, nelze vyvodit závěr o postupu soudu porušujícím obecně uznávaná lidská práva a svobody; procesní soud v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí získal informaci o místě bydliště povinných teprve po právní moci usnesení o udělení příklepu, tedy v době po přechodu vlastnického práva k nemovitostem na stát; nelze pominout, že právní předchůdci žalobců byli v době uvedeného výkonu rozhodnutí v kontaktu s advokátem F. M. z O. a mohli se jeho prostřednictvím účastnit aktivně řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. E 1303/64, což však neučinili. Nemohlo být v tomto řízení jednáno s národním správcem nemovitostí, jak měli za to žalobci, když národní správa tu byla zrušena již v roce 1948. Dospěl proto odvolací soud k výslednému závěru, že žalobci neprokázali, že nemovitosti ve vlastnictví jejich právních předchůdců přešly na stát některým ze způsobu předpokládaných v ustanovení § 6 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a nejsou tedy v tomto sporu aktivně legitimovanými. Proto odvolací soud změnil odvoláním napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu tak, že žalobu žalobců zamítl. O nákladech řízení před soudem prvního stupně ve věci samé podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu tak, že žalobu žalobců zamítl. O nákladech řízení před soudem prvního stupně i o nákladech řízení odvolacího ro