28 Cdo 3259/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3259/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 3. 2024 Spisová značka:28 Cdo 3259/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.3259.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:předpisu č. 5/1945 Sb. předpisu č. 33/1945 Sb. předpisu č. 229/11991 Sb. předpisu č. 124/1945 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 4. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1394/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3259/2023-1678 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: město Třebechovice pod Orebem, IČO 00269719, se sídlem v Třebechovicích pod Orebem, Masarykovo náměstí 14, zastoupené JUDr. Antonínem Ondrákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Brandlova 261/3, za účasti: 1) L. J. C. M., zastoupený JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 9, 2) Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, adresa pro doručování: územní pracoviště, Hradec Králové, Haškova 357, 3) Lesy České republiky, s. p., IČO 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, 4) Povodí Labe, s. p., IČO 70890005, se sídlem v Hradci Králové, Víta Nejedlého 951/8, 5) obec Jeníkovice u Hradce Králové, IČO 00653454, se sídlem v Třebechovicích pod Orebem, Jeníkovice 25, 6) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, adresa pro doručování: územní pracoviště, Hradec Králové, Horova 180, 7) Česká republika - Ministerstvo zemědělství, IČO 00020478, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, o vlastnictví oprávněné osoby, v řízení o žalobě podle § 246 o. s. ř. proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2008, č. j. PÚHK-477,2017,2100/3877/1529-212/R-1707/08-Ba, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 268/2008-1506, o dovolání L. J. C. M. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2023, č. j. 30 Co 2/2022-1615, takto: I. Dovolání se odmítá. II. L. J. C. M. je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 400 Kč k rukám advokáta JUDr. Antonína Ondráka, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Ve vztahu mezi ostatními účastníky nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) výše označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 8. 9. 2022, č. j. 20 C 268/2008-1506, jímž bylo určeno, že L. J. C. M. není vlastníkem pozemků parc. č. XY parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, a v uvedeném rozsahu bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Pozemkového úřadu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2008, č. j. PÚHK-477,2017,2100/3877/1529-212/R-1707/08-Bu. 2. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že právnímu předchůdci L. J. C. M. (jeho dědu J. C. M.) byly na základě konfiskačního nařízení Tajné státní policie (Gestapo), Velitelství Praha, ze dne 16. 2. 1942, č. 572/41-VI, zabaveny veškeré majetkové hodnoty, včetně předmětných pozemků. Respektuje judikaturní konkluze, dle nichž z poválečných restitučních předpisů vyplývalo, že osoby soukromého práva nenabyly automaticky zpět své vlastnické právo ex lege, nýbrž bylo zapotřebí postupovat cestou zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a jiných zásahů do majetku vzcházejících, jenž prováděl dekret prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, přičemž nepostačila pouhá žádost o obnovení knihovního stavu (náprava poměrů nastalých za doby nesvobody byla totiž spjata i s opatřeními proti těm, kteří stát v době jeho ohrožení zradili, kolaborovali s okupanty a podobně – srov. zejména usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 18/97, či jeho usnesení ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. I. ÚS 285/2000, ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. III. ÚS 318/06, a ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. III. ÚS 88/06), a zákonnou definici oprávněné osoby dle § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. (státní občan České republiky, který pozbyl majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem v období od 29. září 1938 do 8. května 1945 a vznikly mu majetkové nároky podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. nebo podle zákona č. 128/1946 Sb., avšak tento majetek nebyl oprávněné osobě vrácen, ani nebyla podle těchto předpisů odškodněna, ač podle nich odškodněna měla být, ani nebyla odškodněna podle mezinárodních smluv uzavřených mezi Československou republikou a jinými státy po druhé světové válce), pak odvolací soud v situaci, kdy právní předchůdce L. J. C. M. dle zákona č. 128/1946 Sb., provádějícího dekret prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., nepožádal o navrácení majetku konfiskovaného mu v období německé okupace (zahrnujícího i předmětné pozemky), posuzoval, zda podle uvedených předpisů odškodněn být alespoň mohl (§ 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb.). Dovodil přitom, že i kdyby žádost o navrácení konfiskovaného majetku v režimu zákona č. 128/1946 Sb. uplatnil, nemohl být ve věci úspěšným, neboť by na něj důvodně bylo hleděno jako na osobu státně nespolehlivou (§ 4 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona č. 128/1946 Sb.), když se v říjnu 1940 bez donucení (viz též § 5 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské) přihlásil k německé národní příslušnosti (požádal o říšskoněmecké občanství). Uvedené skutečnosti vedly odvolací soud k závěru, že L. J. C. M., respektive jeho právní předchůdce, není osobou oprávněnou ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb. a nemůže být oprávněnou osobou ani podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, když nebyl vlastníkem předmětných nemovitostí v rozhodném období (25. 2. 1948 – 1. 1. 1990), pročež návrhu na restituci předmětných pozemků nevyhověl. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal L. J. C. M. dovolání. Předestřel otázky, zda podle § 3 dekretu prezidenta republiky č. 124/1945 Sb., o některých opatřeních ve věcech knihovních, bylo lze i bez návrhu provádět knihovní výmazy i zápisy, a zda v řízení o výmazu nebo zápisu dle uvedeného dekretu bylo obligatorně opatřováno osvědčení místního národního výboru o státní spolehlivosti. Kladl dále otázky věcné a místní příslušnosti k rozhodování o národní spolehlivosti a platnosti konfiskace realizované v době nesvobody německou Tajnou státní policií (Gestapo). Formuloval rovněž otázky způsobu prokazování uplatnění nároku dle zákona č. 128/1946 Sb. či sociálního postavení osoby dotčené majetkově-právním jednáním v době nesvobody ve smyslu § 24 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. Měl za to, že uvedené otázky nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny. Kritizoval též způsob hodnocení dokazování odvolacím soudem, jež vyústilo v závěr, že jeho právní předchůdce bez donucení požádal o říšskoněmecké občanství. Kladl přitom taktéž (odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4970/2008) otázku významu (z hlediska aplikace § 5 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb.) schválení osvědčení okresního národního výboru o státní a národní spolehlivosti Ministerstvem vnitra. Konečně předestíral otázky, zda poválečné zákonodárství zakládá presumpci státní a národní nespolehlivosti, a zda majetek jeho právního předchůdce podléhal některému z konfiskačních výměrů. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba zamítá. 4. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. 5. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří