28 Cdo 3456/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3456/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2025 Spisová značka:28 Cdo 3456/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.3456.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba Vady podání Dotčené předpisy:§ 43 o. s. ř. § 79 odst. 1 o. s. ř. § 21a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3456/2024-151 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Milanem Kocourkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu zemědělství, identifikační číslo osoby 000 20 478, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, a 2) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Radkem Jonášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 10, U Roháčových kasáren 1555/10, o zaplacení 28 695 486 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 127/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 91 Co 120/2024-92, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 91 Co 120/2024-92, se mění takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 3. 2024, č. j. 30 C 127/2023-81, se mění tak, že žaloba (návrh na zahájení řízení podaný dne 19. 5. 2023) na zaplacení částky 28 695 486 Kč spolu se specifikovanými úroky z prodlení (dle podání žalobce ze dne 27. 2. 2024) se neodmítá. O d ů v o d n ě n í : [1] Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 21. 3. 2024, č. j. 30 C 127/2023-81, pro vady (dle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“) odmítl podání žalobce ze dne 15. 5. 2023 (návrh na zahájení řízení podaný u soudu dne 19. 5. 2023) a rozhodl o nákladech řízení. Uzavřel, že žalobcovo podání (žaloba, jíž bylo zahájeno řízení) trpí vadami, které žalobce neodstranil ani poté, co k tomu byl soudem vyzván (usnesením ze dne 12. 2. 2024, č. j. 30 C 127/2023-56) a jež brání tomu, aby v řízení bylo pokračováno. Podle soudu prvního stupně podání postrádá přesný, určitý a srozumitelný žalobní návrh (petit), jakož i vylíčení rozhodujících skutečností o tom, proč žalobce požaduje peněžité plnění solidárně po obou žalovaných, spolu se specifikovanými úroky z prodlení, zatímco vylíčení ostatních rozhodujících skutečností (jimiž odůvodňuje uplatněný nárok na zaplacení částky 28 695 486 Kč) je „chaotické a nekonzistentní“. [2] Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 30. 5. 2024, č. j. 91 Co 120/2024-92, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Poté, co zrekapituloval průběh řízení a v něm žalobcem vylíčené okolnosti, aproboval jako správný soudem prvního stupně učiněný závěr, že žaloba trpí vadami, které brání jejímu věcnému projednání a které žalobce neodstranil. Uvedl, že z žalobcových podání „není stále zcela zřejmé, na podkladě jakých skutečností uplatňuje své nároky vůči státu“ bez zřetele na žalobcem současně provedenou právní kvalifikaci, že v dané věci žalobce současně uplatňuje dva nároky se samostatným skutkovým základem, jednak na zaplacení částky 12 306 786 Kč (coby náhrady škody vzniklé pozdějším odnětím vydaných náhradních pozemků) a na zaplacení 16 388 700 Kč (újmy vzniklé tím, že stát odmítl žalobci vydat další náhradní pozemky), aniž by vyčíslil peněžitou částku, kterou z titulu toho kterého nároku požaduje zaplatit, resp. proč se domáhá zaplacení částky 28 695 468 Kč po obou organizačních složkách státu. Nedostatečné skutkové vylíčení podle odvolacího soudu v souzené věci brání i určení příslušné organizační složky státu, která má za stát před soudem vystupovat, jakož i místně příslušného soudu či stanovení základu pro vyměření soudního poplatku. [3] Proti usnesení odvolacího soudu (jeho výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby) podal žalobce (dále i jen „dovolatel“) dovolání, jež považuje za přípustné pro odklon napadeného usnesení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v dovolání odkazované) týkající se náležitostí žaloby, jejích vad bránících pokračování v řízení a postupu soudu při jejich odstraňování. Dovolatel považuje za nesprávné, že přes obsáhlé konzistentní vylíčení rozhodujících skutečností (které současně reprodukuje i v podaném dovolání), uvedené pak i v doplnění žaloby ze dne 27. 2. 2024 v rekci na výzvu soudu, považoval odvolací soud skutkové vylíčení za neúplné a neurčité. Odkazuje i na jím formulovaný petit, jímž žádá přisouzení přesně kvantifikovaného peněžitého plnění (částka 28 695 486 Kč, spolu s podrobně vyčíslenými úroky z prodlení), jehož se domáhá vůči státu (České republice) s tvrzením, že jde o majetkový prospěch (bezdůvodné obohacení), který na jeho úkor vznikl státu popsaným jednáním, odmítaje přitom i konstrukci odvolacího soudu o pluralitě nároků i jím dovozovaný závěr, že jde o škodu vzniklou při výkonu veřejné moci. Namítá, že usnesení soudu, jímž byl vyzván k odstranění vad, nebylo dostatečně instruktivní a nesplňovalo náležitosti řádné výzvy, a vytýká, že soud (měl-li skutková tvrzení za neúplná či neurčitá) nevyužil institut přípravy jednání dle § 114c o. s. ř. Dovolatel navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno, spolu s jemu předcházejícím usnesením soudu prvního stupně, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [4] Žalovaná Česká republika (prostřednictvím obou organizačních složek) podala k dovolání nesouhlasné vyjádření, navrhujíc, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnuto jako nedůvodné. [5] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [6] Dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). [7] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. (když pro ně jinak neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř.), neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení a jež závisí na vyřešení otázky procesního práva (týkající se projednatelnosti podané žaloby), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. [8] Po přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., jež provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.) a v hranicích otázky, pro jejíž řešení je přípustné dovolání, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je opodstatněné. [9] Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou. [10] Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2). [11] Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že: 1/ Ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové a nikoli formální náležitosti žaloby.