28 Cdo 3725/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3725/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 1. 2010 Spisová značka:28 Cdo 3725/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.3725.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3725/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelek: 1. J. H., a 2. J. T., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 2. 4. 2007, sp. zn. 24 Co 550/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 8 C 99/2003 (žalobkyň J. H. a J. T., zastoupených advokátem, proti žalovaným a/ P. f. ČR, a b/ Mgr. Z. B., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto: I. Dovolání dovolatelek se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobkyň z 21. 7. 2003 bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou z 22. 3. 2006, čj. 8 C 99/2003-203. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyň J. H. a J. T., domáhajících se určení, že Česká republika je vlastníkem pozemků parc. č. 303/3, parc. č. 306 a parc. č. 307 v katastrálním území N. v O. h. (obec B. v O. h.). Bylo také zastaveno řízení o žalobě původní žalobkyně L. H. o určení, že je vlastnicí pozemků parc. č. 303/3, parc. č. 306 a parc. č. 307 v katastrálním území N. v O. h. (obec B. v O. h.). Žalobkyním bylo uloženo zaplatit žalovanému P. f. ČR na náhradu nákladů řízení 1.403,- Kč (s tím, že žalobkyně J. H. z toho zaplatí 467,50 Kč, žalobkyně L. H. 467,70 Kč a žalobkyně J. T. rovněž 467,50 Kč) do tří dnů od právní moci rozsudku. Bylo dále rozhodnuto, že žalovaná Mgr. Z. B. nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rovněž bylo žalobkyním uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou 715,- Kč na úhradu placených nákladů v tomto řízení (každé ze žalobkyň částkou 238,40 Kč) do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobkyň proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 2. 4. 2007, sp. zn. 24 Co 550/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou z 22. 3. 2006, čj. 8 C 99/2003-203, potvrzen „vyjma odvoláním nedotčeného výroku (označeného II.), týkajícího se povinnosti žalobkyň nahradit žalovanému P. f. ČR náklady řízení před soudem prvního stupně“. Žalobkyním J. H. a J. T. bylo uloženo zaplatit žalovanému P. f. ČR na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 210,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Bylo také odvolacím soudem rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobkyněmi J. H. a J. T. a žalovanou Mgr. Z. B. nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (vyjma odvoláním nedotčeného výroku o nákladech řízení, označeného II.), jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, ale odvolání žalobkyň nebylo shledáno důvodným. Odvolací soud měl za to, že skutkový stav byl soudem prvního stupně správně zjištěn. Odvolací soud uváděl, že „závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobě žalobkyň nelze vyhovět“, odvolací soud sdílí, i když poněkud z jiných důvodů. Odvolací soud byl toho názoru, že v daném případě je třeba mít na zřeteli ustanovení zákona č. 95/1999 Sb., o převodu zemědělských pozemků a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Z ustanovení § 5 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 95/1999 Sb. odvolací soud dovozoval, že tímto zákonem byl sledován cíl umožnit tomu, kdo si postavil budovy a jiné nemovité stavby na zemědělské půdě státu, jíž byl oprávněným uživatelem, získat tyto pozemky, jakož i pozemky sousedící či bezprostředně navazující. V daném případě však žalobkyně vlastní rekreační objekt – číslo evidenční 110 – na pozemku parc. č. 112 a dále i pozemek parc. č. 112, na němž je rovněž rekreační objekt, ale nejde tu o zemědělskou půdu a také nejde o pozemky, jež by byl ve vlastnictví státu, nýbrž o pozemky, které jsou vlastnictvím žalobkyně J. H. Pokud jde o žalobkyni J. T., tato žalobkyně nebyla ani vlastníkem rekreačního objektu čp. 111 na pozemku parc. č. 113, ani zahrady parc. č 307 v katastrálním území N. v O. h. Podle názoru soudu je nerozhodné, že žalobkyně J. H. a L. H. užívaly na základě nájemních smluv zemědělské pozemky sousedící a navazující, které jsou ve vlastnictví státu. Proto měl odvolací soud za to, že soud prvního stupně za uvedených okolností důvodně žalobu žalobkyň zamítl; odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. Odvolací soud byl dále toho názoru, že soud prvního stupně postupoval správně, když projednával žalobu žalobkyň proti P. f. ČR o určení vlastnictví České republiky (která sama není účastníkem tohoto řízení); P. f. ČR je totiž právnickou osobou, které je v tomto sporu pasívně legitimována nejen proto, že je podle § 3 zákona č. 95/1999 Sb. oprávněna k uzavírání smluv o převodu zemědělských pozemků ve vlastnictví státu, ale i proto, že je podle § 55 i § 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., oprávněn, jako organizační složka státu, nabývat majetek pro stát a jednat vlastním jménem v právních otázkách, týkajících se tohoto majetku, a účastnit se v těchto věcech řízení před soudem (viz i § 94 odst. 2 občanského soudního řádu); nic proto nebránilo tomu, aby v žalobě směřující proti P. f. ČR bylo žalováno o určení vlastnictví České republiky k pozemkům, o něž jde v tomto řízení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a na ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobkyním J. H. a J. T. dne 2. 5. 2007 a dovolání ze strany uvedených žalobkyň bylo dne 29. 6. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelky J. H. a J. T. navrhovaly, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelky měly za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, a jako dovolací důvod uplatňovaly, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Za nesprávný pokládají dovolatelky názor odvolacího soudu, že žádná ze žalobkyň nesplňuje podmínku uvedenou v § 5 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb., když pozemek, na kterém stojí stavby žalobkyně J. H. není bezprostředně navazujícím na sporné pozemky parc. č. 303/3, 306 a 307 v katastrálním území N.v O. h. a žalobkyně J. T. není vlastnicí budovy nebo stavby, která by se nacházela na pozemku navazujícím na uvedené pozemky. Dovolatelky mají za to, že soudy obou stupňů nezohlednily fakt, že právo na přednostní odkoupení pozemku, porušené žalovaným P. f. (což zakládá neplatnost kupní smlouvy o prodeji pozemku, uzavřené mezi žalovaným P. f. ČR a jinou osobou), vzniklo původní žalobkyni L. H., vůči níž však bylo řízení zastaveno. Přitom L. H. byla oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 5 odst. 4, respektive odst. 5 zákona č. 95/1999 Sb. v době, kdy smlouva o převodu pozemků, o něž jde v tomto řízení, byla uzavřena dne 22. 10. 2001 mezi žalovaným P. f. ČR a žalovanou Mgr. Z. B. Dovolatelky zdůrazňovaly, že L. H. byla vlastníkem stavby a zároveň i oprávněnou uživatelkou pozemku z odvozeného právního titulu užívání (jako matka nájemkyně pozemku J. T.); s touto skutečností byla v tomto případě oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 5 zákona č. 95/1999 Sb. a tedy porušení jejího práva v rozporu se zákonem č. 95/1999 Sb. znamenalo založení důvodu absolutní neplatnosti právního úkonu (uvedené kupní smlouvy z 22. 10. 2001) ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku. U žalobkyně L. H., byla, podle názoru dovolatelek, splněna i podmínka, že tu šlo u jejího pozemku o pozemek navazující na pozemek zastavěný, když totiž zákon č. 95/1999 Sb. nevylučuje tzv. odvozené právní tituly užívání; nebylo tu tedy důvodu vylučovat L. H., respektive i její dceru J. T., z okruhu osob s přednostním právem na koupi pozemku, který bezprostředně obklopuje její rekreační chalupu. L. H. byla v roce 2001 oprávněnou uživatelkou pozemků, pronajatých nájemní smlouvou č. 921 N 97/43, uzavřenou s P. f. V daném případě není rozhodné tvrzení, že žalobkyně byla sice oprávněnou uživatelkou