28 Cdo 390/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 390/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2013 Spisová značka:28 Cdo 390/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.390.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Katastr nemovitostí Dotčené předpisy:§ 5 odst. 1 písm. e předpisu č. 26265/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 9. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 390/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla o dovolání dovolatelů: 1. Z. G., zastoupené JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem, 140 00 Praha 4, Na Pankráci 11/449, a 2. České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, 128 00 Praha 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne6. 9. 2012, sp. zn. 4 Co 5/2009 (žalobkyně Z. G., zastoupené JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem, 140 00 Praha 4, Na Pankráci 11/449, a dalších účastníků řízení: 1. L. J., 2. D. Š., 3. O. Č., 4. M. O., 5. Ing. M. B., 6. N. V., a 7. České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, 128 00 Praha 2, Rašínovo nábřeží 42, o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí), takto: I. Dovolání dovolatelky Zdeňky Gardavské se odmítá. II. Dovolání dovolávající se České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobkyně, podané u Krajského soudu v Plzni dne 27. 1. 2009, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2010, č. j. 19 C 5/2009-239. Tímto rozsudkem uvedeného soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně, domáhající se, aby byl povolen vklad vlastnického práva k pozemku parc. č. 6328 a k budově čp. 20998 – objektu bydlení, postavené na pozemku parc. č. 6338 v katastrálním území P., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj (katastrální pracoviště Plzeň-město), a to podle dohody o vydání věci ze dne 16. 5. 1991. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně je povinna nahradit účastnici řízení České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových náklady řízení částkou 4.250,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, ale ve vztahu mezi žalobkyní a dalšími účastníky řízení bylo rozhodnuto, že nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni bylo ještě uloženo nahradit státu jím placené náklady tohoto řízení se zaplacením znalečného částkou 600,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 8. 2010, č. j. 15 C 5/2005-529. O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2010, č. j. 19 C 5/2009-239, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2012, sp. zn. 4 Co 5/2011 (ve znění usnesení ze dne 23. 6. 2010, 4 Co 34/2011). Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2010, č. j. 19 C 5/2009-239, ve výroku I. změněn tak, že byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedeného Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj (katastrální pracoviště Plzeň-město), na listu vlastnictví č. 7501, a to tak, že se na základě dohody o vydání věci ze dne 16. 5. 1991, uzavřené mezi vydávajícím Bytovým podnikem města Plzně a přebírajícími O. M., O. Č., M. C. a Z. G., zapíše k pozemku parc. č. 6338/1 (o výměře 243 m2) – zastavěné ploše a nádvoří a ke stavbě čp. 2099 – objektu k bydlení vlastnické právo pro: a) Z. G., podílem 1/6, b) O. Č., podílem 1/6, c) M. O., d) N. V., podílem 1/6, e) L. J., a g) D. Š., podílem 1/12. Ve zbývající části výroku I. byl uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2010, č. j. 19 C 5/2009-239, potvrzen „v tom znění, že se zamítá návrh na povolení vkladu vlastnického práva k pozemku parc. č. 6338 (o výměře 282 m2) – zastavěné ploše a nádvoří a ke stavbě bez č. p. /č. e. – jiné stavbě na pozemku parc. č. 6338/2.- výrokem rozsudku ze dne 23. 6. 2010, č. j. V 6-6116/99. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2012, sp. zn. 4 Co 34/2011, bylo pak ještě rozhodnuto, že výrok /označený IV./ rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2010, č. j. 19 C 5/2009-239, se mění tak, že žalobkyně Z. G. je povinna nahradit státu náklady řízení částkou 300,- Kč a že všichni další účastníci řízení jsou povinni společně a nerozdílně nahradit státu náklady řízení částkou 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2012, sp. zn. 4 Co 34/2011. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustavení § 212a odst. 1 a § 205 odst. 2 občanského soudního řádu (a to i z důvodů, které nebyly v podaném odvolání výslovně uplatněny), přihlížel k vadám řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v nezbytném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné (když skutkové závěry doznaly v průběhu řízení určité změny, z nichž vyplynul i dílčí odlišný právní závěr učiněný odvolacím soudem). Odvolací soud uváděl, že řízení o žalobě podané žalobkyní, jíž se domáhala nahrazení zamítavého rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, probíhalo podle části páté občanského soudního řádu (tj. podle § 244 a násl. o. s. ř.); v tomto řízení rozhodoval soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 245 občanského soudního řádu i ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Odvolací soud však k tomu dodával, že musel vzít současně v úvahu ustanovení § 250f občanského soudního řádu, podle něhož soud projedná věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání sporu nebo jiné právní věci v řízení před soudem, tedy nejen v takovém rozsahu, jak rozhodl správní orgán, ale také v rozsahu vymezeném žalobcem. Odvolací soud měl za to, že rozhodujícím stavem byly v projednávané právní věci tyto skutečnosti: Na základě geometrického plánu, vyhotoveného Geodetickou kanceláří Plzeň dne 9. 6. 1999, došlo k rozdělení původního pozemku parc. č. 6338 na dva pozemky, a to na pozemek parc. č. 6338/1 (o výměře 245 m2) a na pozemek parc. č. 6338/2 (o výměře 278 m2), při čemž současný stav je takový, že pozemek parc. č. 6338/1 je zapsán na listu vlastnictví č. 7501 jako zastavěná plocha a nádvoří (výměře 243 m2) se stavbou č. 2099); pozemek parc. č. 6338/2 je zapsán na listu vlastnictví č. 60000 jako zastavěná plocha a nádvoří (o výměře 282 m2) se stavbou bez č. p./č. e. Jako další rozhodující skutečnost označil odvolací soud to, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. 18 Co 43/2012 bylo rozhodnuto, že se určuje, že Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je vlastníkem pozemku čp. 6338/2 o výměře 282 m2 a stavby bet č. p./č. e. na tomto pozemku, zapsaných na listu vlastnictví č. 60 000 (dříve list vlastnictví čp. 7501 pro katastrální území P. u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj (katastrální pracoviště Plzeň-město). Odvolací soud dále poukazoval na to, že katastrální úřad, jakož i soud prvního stupně při svém rozhodování vycházely z ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb., podle něhož katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu. Soud prvního stupně pak dále vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb., podle něhož vydání věci podle ustanovení tohoto zákona se týká věcí, které držely ke dni účinnosti zákona č. 403/1990 Sb. právnické osoby (povinné osoby). Bylo třeba mít na zřeteli, že v tomto případě bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1992, 4 Cz 19/92, zrušeno rozhodnutí bývalého státního notářství Plzeň-město ze dne 3. 7. 1991 o registraci dohody, aniž provedlo šetření o oprávnění povinné osoby nakládat s vydávanou nemovitostí; tento závěr je pak závazný i pro soud při rozhodování o vklady vlastnického práva do katastru nemovitostí. V daném případě povinná osoba – Bytový podnik města Plzně, s. p., měla v oprávněném držení a mohla vydat pouze pozemek parc. č. 6338 (o výměře 243 m2) – zastavěnou plochu a nádvoří se stavbou čp. 2009 , zapsanými na listu vlastnictví č. 7051, neboť ostatní nemovitosti byly na základě hospodářské smlouvy převedeny na Okresní národní výbor Plzeň-jih a ke dni nabytí účinnosti zákona č. 403/1990 Sb. byly v držení tohoto úřadu. Odvolací soud uváděl, že ne