28 Cdo 393/2019 — Nejvyšší soud

28 Cdo 393/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2019 Spisová značka:28 Cdo 393/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.393.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Stát Obec Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 11a odst. 1,2,12 předpisu č. 229/1991Sb. § 6 odst. 1 písm. b) předpisu č. 503/2012Sb. § 161 odst. 3 o. s. ř. § 5 předpisu č. 95/1999Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 6. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 393/2019-444 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a) L. Ř., narozené dne XY, bytem XY, a b) V. J., narozeného dne XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Rubešova 162/8, za účasti hlavního města Prahy, se sídlem Magistrátu hl. m. Prahy v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČ 000 64 581, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, Csc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 26/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2018, č. j. 17 Co 71/2018-400, ve znění opravného usnesení ze dne 22. srpna 2018, č. j. 17 Co 71/2018-417, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2018, č. j. 17 Co 71/2018-400, ve znění opravného usnesení ze dne 22. srpna 2018, č. j. 17 Co 71/2018-417, se ve výroku I. v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. října 2017, č. j. 10 C 26/2012-332, ve výroku I. v části, kterou byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, a v závislém výroku II. o nákladech odvolacího řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze k odvolání žalobců a žalované výrokem I. rozsudku ze dne 21. 6. 2018, č. j. 17 Co 71/2018-400, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 8. 2018, č. j. 17 Co 71/2018-417, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 10. 2017, č. j. 10 C 26/2012-332, ve výroku I. [jímž byl nahrazen projev vůle žalované k uzavření specifikované smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a č. XY, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro XY, Katastrální pracoviště XY, na LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY, a pozemků parc. č. XY, č. XY a č. XY, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro XY Katastrální pracoviště XY, na LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY, do podílového spoluvlastnictví žalobců každému z jedné ideální poloviny k uspokojení jejich nároku jako oprávněných osob na převod náhradních pozemků za pozemky, které jim nelze vydat (§ 11 odst. 1 a 2, § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o půdě“), s tím, že touto smlouvou bude nárok žalobců vypořádán ve výši 1.369.077 Kč] a ve výroku IV. o nákladech řízení, jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; dále odvolací soud rozhodl, že žalovaná a vedlejší účastník na její straně jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení částku 54.082 Kč k rukám JUDr. Petra Meduny (výrok II.). Ostatní výroky rozsudku soudu prvního stupně o částečném zamítnutí žaloby (výrok II.) a o částečném zastavení řízení (výrok III.) nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.). Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobci jsou dědici původní oprávněné osoby, Ladislava Jiskry, zemřelého v průběhu tohoto řízení dne 17. 5. 2012, jemuž nebyly (nemohly být) vydány pro překážku zastavěnosti [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě] původní pozemky, které v rozhodné době přešly z vlastnictví této oprávněné osoby na stát. Se zřetelem na předchozí (negativní) rozhodnutí pozemkového úřadu o vlastnictví oprávněné osoby podle § 9 odst. 4 zákona o půdě (rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy - Pozemkového úřadu ze dne 19. 11. 2002, č. j. PÚ 1219/92/3, ze dne 20. 11. 2002, č. j. PÚ 1219/92/4, a ze dne 26. 11. 2010, č. j. PÚ 1185/10, rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne 22. 4. 2009, č. j. PÚ 754/09, a ze dne 16. 10. 2011, č. j. PÚ 912/10, a dále rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. PÚ 775/12, ze dne 19. 7. 2013, č. j. PÚ 1219/92/7, ze dne 14. 8. 2013, č. j. 1219/92/8, ze dne 25. 10. 2013, č. j. PÚ 1219/92/10, a ze dne 9. 12. 2013, č. j. PÚ 1219/92/10), jakož i na ocenění nevydaných pozemků znalci jako pozemků již v době realizovaného odnětí určených k zastavění (ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.), dospěly soudy obou stupňů k závěru, že žalobci disponují nárokem na vydání náhradních pozemků v hodnotě nejméně 15.636.654 Kč (kdy jako nesprávné odmítly ocenění předkládané žalovanou, nezohledňující stavební určení byť jinak formálně kategorizovaných zemědělských pozemků). Žalobci se nemohli domoci uspokojení nároku zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky Pozemkového fondu České republiky - dále jen „Fond“ (jehož nástupcem je žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad), jež neměla potřebné kvalitativní a kvantitativní parametry a kdy účast v nabídkových řízeních byla žalobcům prakticky znemožněna právě nesprávným oceněním nevydaných pozemků ze strany Fondu. Za takto zjištěného skutkového stavu věci dospěly soudy obou stupňů - stejně jako v předchozím řízení v této věci a dalších řízeních vedených mezi týmiž účastníky - k závěru, že žalobci se důvodně domáhají uspokojení jejich restitučních nároků převodem náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku žalované, když žalovaná (Fond) uvedeným (svévolným) postupem, který je v rozporu se zákonem o půdě, fakticky ztížila (ztížil), ne-li znemožnila (znemožnil) žalobcům uspokojení jejich restitučních nároků, pakliže neuznala (neuznal) správnou výši těchto nároků, když nevydané pozemky již v době realizovaného odnětí byly určeny k zastavění (§ 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku mimo jiné dále dovodil, že není významná argumentace žalované, že „dodatečně zjistila, že v jiných soudních řízeních byly pozemky vydané žalobcům podhodnoceny, neboť se jí v podstatě domáhá přezkumu jiných soudních rozhodnutí, což je v tomto řízení nepřípustné“, přičemž současně zdůraznil, že zbývající restituční nárok žalobců je i nadále natolik vysoký (5.165.286,90 Kč), že nahrazením projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků specifikovaných ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, jejichž hodnota byla stanovena částkou 1.369.077 Kč, nemůže být překročen. Pokud pak šlo o námitky žalované a vedlejšího účastníka ohledně (ne)vhodnosti předmětných pozemků, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že předmětné pozemky nárokované žalobci (jak bylo v řízení prokázáno a žalovanou i v odvolacím řízení stvrzeno) nejsou zatíženy jiným restitučním nárokem, nejsou určeny územním plánem, regulačním plánem a ani rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury [§ 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů], nýbrž jde o pozemky zemědělsky využívané (ornou půdu), na nichž se nenacházejí žádné stavby ani porosty, takže jde o vhodné náhradní pozemky, přičemž nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o jejich převodu na žalobce nebrání ani žádost vedlejšího účastníka podle § 7 zákona č. 503/2012 Sb. o převod části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY; argumentace žalované, že do budoucna nebude možné předmětné pozemky zemědělsky využívat, nemá opodstatnění. Pokud se žalovaná dovolávala plánovaného využití pozemků, které však nebylo zaneseno do územního plánu jako veřejně prospěšná stavba, odvolací soud připomněl, že oprávněným osobám nelze převádět ty zemědělské pozemky, které byly do územního plánu k zastavění veřejně prospěšným