28 Cdo 4022/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4022/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 6. 2012 Spisová značka:28 Cdo 4022/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4022.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Oceňování majetku Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 458 odst. 1 obč. zák. § 24 předpisu č. 563/1991Sb. § 56 předpisu č. 500/2002Sb. § 2 předpisu č. 151/1997Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4022/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce J. S., bytem v L. K., zastoupeného Mgr. Robertem Šupem, advokátem advokátní kanceláře JIRÁSEK & ŠUP, se sídlem v Mariánských Lázních, Klíčová 199, proti žalovanému J. K., bytem v S., zastoupenému Mgr. Miroslavem Šipkou, advokátem se sídlem v Sokolově, Jednoty 1628, o zaplacení částky ve výši 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 9 C 209/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2010, č. j. 14 Co 398/2010-293, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2010, č. j. 14 Co 398/2010-293, se v části výroku I., kterou byl změněn rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 15. 4. 2010, č. j. 9 C 209/2006-216, tak, že se žaloba co do částky 312.199,- Kč zamítá, a v závislých výrocích II., III., IV. a V. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :A. Předchozí průběh řízení Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 593.379,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný v období od 24. 11. 2004 do 29. 9. 2008 užíval bez právního důvodu osobní automobil PEGUOT, (dále jen „předmětné vozidlo“), který od žalovaného zakoupil na základě kupní smlouvy ze dne 23. 7. 2004. Rozsah takto vzniklého bezdůvodného obohacení žalobce vyvozoval z hodnoty obvyklého nájemného (půjčovného) v daném místě a čase pro shodný typ vozidla, a to s odvoláním na znalecký posudek Ing. B. M. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že předmětné vozidlo neměl v držení protiprávně a že jej fakticky neužíval. Žalovaný rovněž zpochybnil výši bezdůvodného obohacení a namítl, že posudek Ing. B. M., který si nechal zpracovat žalobce, vycházel pouze z ceny běžného nájemného bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem souzené věci. Okresní soud v Sokolově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 12. 2008, č. j. 9 C 209/2006-142, ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 9 C 209/2006-187, žalobě částečně vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 500.000,- Kč s příslušenstvím; ve zbytku, tj. co do částky 93.379,- Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5 2. 2010, č. j. 14 Co 576/2009-195, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že při určení rozsahu bezdůvodného obohacení je třeba vycházet z výše nákladů, které by byly v daném místě a čase obvykle vynakládány na dlouhodobý pronájem vozidel. V této souvislosti odvolací soud dovodil, že vedle dlouhodobého nájemného v autopůjčovnách přichází do úvahy obvyklá cena operativního leasingu. Odvolací soud konečně uvedl, že při určení výše obvyklého nájemného je nutné přihlížet i k rozsahu služeb, které ceny autopůjčoven či leasingových pronajímatelů do svých cen obvykle zahrnují, neboť ty se mohou odlišovat od rozsahu plnění, které žalobce žalovanému poskytl. Soud prvního stupně posléze rozsudkem ze dne 15. 4. 2010, č. j. 9 C 209/2006-216, žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 500.000,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že žalovaný se bezdůvodně obohatil užíváním předmětného vozidla ve vlastnictví žalobce. Při určení výše obvyklého nájemného vyšel soud prvního stupně z informací oslovených autopůjčoven a leasingových pronajímatelů (sazebník IC WEST, s.r.o.; ceník Dopravního podniku Mariánské Lázně, a. s.; sazebník AUTO KALNÝ s. r. o.; vyjádření Regionální inženýrské společnosti, s. r. o.; vyjádření P. O. – APOauto – autopůjčovna; předběžná kalkulace CZECH RENT CAR spol. s r. o.; vyjádření S. S., Autopůjčovna APSS; zpráva České pojišťovny, a. s.; zpráva Kooperativy pojišťovny, a. s.; zpráva Allianz pojišťovny, a.s.; nabídky operativního leasingu V. Č., zprostředkovatele leasingu ŠkoFIN; nabídky operativního leasingu ROTO DPML, s. r. o., zprostředkovatele leasingu ČSOB Leasing, a. s.) a na základě takto provedeného dokazování dospěl k závěru, že obvyklé nájemné činilo v daném místě a čase částku 12.000,- Kč měsíčně, což za rozhodné období od 24. 11. 2004 do 29. 9. 2008 představovalo celkovou částku 552.800,- Kč. Tuto částku soud prvního stupně snížil o nutné a účelné náklady vynaložené žalovaným ve výši 34.749,- Kč. Proto uzavřel, že nárok žalobce uplatněný v částce 500.000,- Kč je důvodný. K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 16. 12. 2010, č. j. 14 Co 398/2010-293, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 187.801,- Kč s příslušenstvím potvrdil a co do částky 312.199,- Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok I.); výroky II. až V. rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný se na úkor žalobce užíváním předmětného vozidla bez právního důvodu bezdůvodně obohatil. Ve vtahu k rozsahu bezdůvodného obohacení však dospěl k závěru, že výše zjištěného obvyklého nájemného v částce 12.000,- Kč měsíčně neodpovídá ekonomické realitě, jestliže by takto zjištěné nájemné za dobu 46 měsíců odpovídalo dvojnásobku hodnoty samotného vozidla. Odvolací soud dále uvedl, že při stanovení výše bezdůvodného obohacení nebylo možné vycházet z půjčovného, neboť žalovaný užíval vozidlo dlouhodobě. V tomto směru vzal za rozhodující výši obvyklé ceny operativního leasingu, který lépe odpovídá charakteru dlouhodobého užívání. Zároveň uvedl, že je třeba přihlédnout i k rozsahu služeb, které ceny udávané leasingovými pronajímateli zahrnují. Odvolací soud následně vyšel z rozdílu hodnoty vozidla při jeho prodeji žalobci zjištěné na základě kupní smlouvy ze dne 23. 7. 2004 a hodnoty vozidla při jeho předání žalobci zjištěné znaleckým posudkem znalce J. Š., čímž získal částku ve výši 174.375 Kč, kterou navýšil o průměrnou hodnotu spotřebitelského úvěru. Na základě uvedeného postupu dospěl k závěru, že výše obvyklého nájemného v případě předmětného automobilu činila 132,068 Kč denně, a celkový rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného tak za období od 24. 11. 2004 do 29. 9. 2008, tj. 1422 dnů, představuje částku ve výši 187.801,- Kč. B. Dovolání a vyjádření k němu Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť napadeným rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jakož i skutečnost, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Konkrétně uvedl, že výše bezdůvodného obohacení musí odrážet reálnou a nikoliv pouze fiktivní možnost pořídit věc na trhu v daném místě a čase. Uvedl, že v žádném případě nemohl předvídat, že žalovaný bude bránit v užívání vozidla po dobu čtyř let, přesto však soud tuto skutečnost zohlednil a na základě toho celkovou částku snížil. Dovolatel tak nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že při stanovení rozsahu bezdůvodného obohacení nelze vycházet z výše půjčovného jenom proto, že žalovaný užíval vozidlo dlouhodobě. Dále dovolatel namítl, že není zřejmé, jakými důkazy odvolací soud podpořil své zjištění o výši spotřebitelských úroků. Uzavřel, že zjištěná výše obvyklého nájemného ve výši 132,068 Kč denně (tj. 4.010,- Kč měsíčně) neodpovídá ekonomické realitě, neboť za takovou částku by reálně nikdo osobní automobil k užívání jinému nepřenechal. Dovolatel současně prostřednictvím podaného dovolání brojil i proti výrokům o náhradě nákladů řízení. Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil. C. Přípustnost Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, řádně zastoupenou a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání. Ve vztahu k výrokům II., III. a V. rozhodnutí odvolacího soudu (výslovně napadeným prostřednictvím dovolání žalobce),