28 Cdo 41/2000 — Nejvyšší soud

28 Cdo 41/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 1. 2001 Spisová značka:28 Cdo 41/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.41.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 41/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Milana Pokorného, CSc., v právní věci žalobce J. D., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) O. K., 2) A. K., 3) K. C., 4) A. C., oběma zastoupeným advokátem, 5) ČR - Správě a údržbě silnice F., státní příspěvkové organizaci, zastoupené advokátem, 6) T. ž., a.s., 7) L. ČR, státnímu podniku, zastoupenému advokátem, o vydání věcí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp.zn. l8 C 246/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 1999, č.j. 13 Co 370/98-166, takto: Dovolání žalobce, pokud směřovalo proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.3. 1999, č.j. 13 Co 370/98-166, v odstavci A., jímž nebyla připuštěna změna žaloby podle podání žalobce ze dne 18. 3. 1999, se odmítá. Dovolání žalobce, pokud směřovalo proti výroku uvedeného rozsudku, v odstavci B/1, jímž byl změněn rozsudek okresního soudu v odstavci I tak, že byl zamítnut návrh na vydání jedné poloviny parcel č. 553-stavební plocha č. 161/3-orná plocha, zapsaných u Katastrálního úřadu ve F. na LV č. 401 pro katastrální území a obec Ř., se zamítá. Zamítá se rovněž dovolání žalobce, pokud směřovalo proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 1999, č.j. 13 Co 370/98-166, v odstavci B/III., jímž byla zamítnuta žaloba na vydání věcí v tomto výroku uvedených, jakož i v části, pokud směřovalo proti výroku tohoto rozsudku v odstavci B/V., jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem ve výroku odstavce A. nepřipustil změnu žaloby podle podání žalobce ze dne 18. 3. 1999. V odstavci B/I. změnil rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku tak, že zamítl návrh na vydání jedné poloviny parcel č. 553-stavební plocha a č. 161/3-orná plocha, zapsaných u Katastrálního úřadu ve F. na LV č. 401 pro katastrální území a obec Ř. Potvrdil výroky rozsudku soudu prvního stupně, jimiž byl zamítnut návrh na vydání jedné poloviny parcel č. 553-stavební plocha a č. 161/3 - orná plocha, zapsaných u Katastrálního úřadu ve F. na LV č. 401 pro katastrální území a obec Ř., dále parcel č. 331-stavební plocha a 161/6-zahrada, zapsaných u Katastrálního úřadu ve F. na LV č. 179 pro katastrální území a obec Ř., parcel č. 475-stavební plocha, č. 133/1-ostatní plocha, 134/1-ostatní plocha, č. 136/1-ostatní plocha, zapsaných u Katastrálního úřadu ve F. na LV č. 399 pro katastrální území a obec Ř., jakož i ve výrocích o náhradě prvostupňových nákladů řízení mezi účastníky. V odstavci V. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky. V odstavci C. výroku svého rozsudku nevyhověl návrhu na připuštění dovolání. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce se domáhal vydání nemovitostí zapsaných původně v pozemkové knize katastrálního území Ř. ve vložce č. 173 blíže popsaných v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jejichž majiteli byli E. S. a Ing. O. S. každý z jedné poloviny, jako i pozemků zapsaných původně v pozemkové knize katastrálního území Ř. ve vložce č. 174, jejichž výlučným vlastníkem byl E. S. Žalobce je přitom synem M. S. D., provdané S. a nezjištěného otce. Jeho matka byla provdána za E. S., zemřelého v roce 1953 a stala se jedinou dědičkou po něm. Sama zemřela 16. 4. 1959 a žalobce jako její jediný syn se potom stal jejím universálním dědicem. Pokud jde o Ing. O. S., není známo, zda žije, případně kdo je dědicem po něm. Odvolací soud uzavřel, že žalobce je jako občan ČR v postavení oprávněné osoby podle § 3 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., a to ve vztahu k pozemkům zapsaným ve vložce č. 174 v celém rozsahu jako jediný dědic po matce, která opět byla jediným dědicem po původním vlastníku E. S., ve vztahu k pozemkům zapsaným ve vložce č. 173 pak z jedné poloviny, když nemůže požadovat vydání majetkových podílů Ing. O. S., k němuž nebyl v poměru, uvedeném v ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. Dospěl dále k závěru, že pokud jde o žalované sub 1) a 2), pak podle smlouvy ze dne 20. 6. 1978, registrované Státním notářstvím ve Frýdku-Místku dne 28. 6. 1978 pod sp. zn. RI 746/78, původní nabyvatelé R. a G. K. převedli rodinný domek čp. 113 v Ř. spolu s právem osobního užívání parcel č. 331-stavební plocha a 161/6-zahrada z jedné poloviny do bezpodílového spoluvlastnictví syna J. a A. K., z jedné poloviny do osobního vlastnictví dalšího syna O. K. Ten pak daroval ze svého osobního vlastnictví polovinu nemovitostí, t.j. ideální čtvrtinu uvedeného rodinného domku a příslušných pozemků, jak jsou uvedeny výše, do vlastnictví své manželky A. K., a to smlouvou ze dne 15. 3. 1990 registrovanou Státním notářstvím ve Frýdku-Místku dne 20. 3. 1990 pod sp. zn. RI 851/90. Žalobce vůči J. a A. K. výzvu k vydání věcí ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., neuplatnil. Přitom z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu ve F. zjistil odvolací soud, že jako vlastníci zmíněných nemovitostí zde jsou uvedeny všechny čtyři uvedené osoby, včetně výše citovaných nabývacích titulů. Žalobce nenavrhl žádný důkaz pro své tvrzení o tom, že nárok na vydání věci uplatnil pouze vůči prvým dvěma žalovaným pro kusý výpis z katastru. Za této situace ve vztahu k nemovitostem p.č. 331-stavební plocha a 161/6 - zahrada nebyly splněny podmínky řádné výzvy jako hmotněprávního úkonu vůči všem, kdo zmíněné nemovitosti drží, a již z tohoto důvodu nebylo možno návrhu na vydání věci vyhovět, aniž by byl důvod zabývat se v této souvislosti důkazními návrhy žalobce, případně další obranou žalovaných. Měnící zamítavý výrok týkající se nároku na vydání pozemků p.č. 553-stavební plocha a 161/3-zahrada směrující proti žalovaným sub 3) a 4), tedy K. a A. C., zdůvodnil odvolací soud zjištěním, že těmto bylo zřízeno právo osobního užívání pozemku p.č. 161/1 a 165/3 dohodou ze dne 21. 8. 1967 uzavřenou mezi Čsl.státem-MNV v Ř., zastoupeným předsedou O. B. a tajemníkem G. R. a A. a K. C. Tato dohoda byla registrována dne 12. 4. 1968 pod R II 484/67. Odvolací soud rozdílně od soudu prvního stupně hodnotil povahu námitek uplatněných v tomto řízení, podle nichž měla být dřívější smlouva o nabytí vlastnictví pozemku státem stižena absolutní neplatností. Poukázal v tomto směru na rozhodující okolnost, že samotná dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku byla uzavřena v souladu s tehdy platnými předpisy, čemuž by nebránila ani okolnost, kdyby původní pozemek stát nabyl bez právního důvodu. Akceptoval v této souvislosti ustanovení § 8 odst. 4 v souvislosti s ustanovením § 6 zákona č. 87/1991 Sb., který zřízení práva osobního užívání pozemků označuje za překážku vydání bez toho, že by lišil způsob, jakým se pozemek dostal do dispozice státu. Pokud jde o zamítnutí žaloby v části týkající se žalovaného sub 5) a vydání pozemku parcelní č. 1294 v kat. území Ř., do níž byly sloučeny části parcel 161/3 o výměře 62 m2 a 161/6 o výměře 52 m2 a která je součástí silnice III/4764, vyšel odvolací soud ze zjištění učiněných již soudem prvního stupně, a to z hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku ze dne 30. 6. 1972. Dospěl k závěru, že i silnice či jiná terénní úprava je stavbou vyžadující stavební povolení ve smyslu ustanovení § 71 zákona č. 50/1976 Sb., takže pozemky začleněné do silničního tělesa podle § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. nelze vydat. Konečně ve vztahu k žalovanému sub 6) převzal odvolací soud zjištění učiněná soudem prvního stupně v tom, že podle výměru ONV v Č. ze dne 25. 9. 1953, rozhodnutí o vyvlastnění ze dne 12. 12. 1953, z rozhodnutí KNV v O. ze dne 14. 8. 1957, ONV ve F. ze dne 17. 7. 1966, jakož i z místopřísežného prohlášení šestého žalovaného pro účely zápisu do katastru nemovitostí. Dospěl k závěru, že pozemky vyvlastněné bratrům S. původně pro účely stavby internátní školy, slouží nadále účelu, pro nějž k vyvlastnění došlo, totiž ke zřízení stavby. Skutečnost, že stavba internátní školy byla dodatečně změněna na rekreační středisko, podle odvolacího soudu neznamená změnu v účelu, pro nějž bylo vyvlastnění provedeno. Námitky žalobce o nedostatečné identifikaci parcel, z níž nevyplývá, zda jsou sporné pozemky skutečně zastavěny stavbou rekreačního st