28 Cdo 416/2005 — Nejvyšší soud

28 Cdo 416/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 7. 2005 Spisová značka:28 Cdo 416/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.416.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 575/05 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 416/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání dovolatelů 1. J. V. a 2. Z. V., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze 7. 9. 2004, sp. zn. 13 Co 678/2003, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 3 C 32/2000 (žalobkyně M. L., zastoupené advokátkou, proti žalovaným J. V. a Z. V., zastoupeným advokátem, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci), takto: I. Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žaloba v této právní věci byla podána u soudu 1. 4. 1992 a žalobkyně se jí domáhala, aby žalovaným bylo uloženo uzavřít s ní dohodu o vydání domu čp. 350 ve S., s pozemky parc. č. 358/I a parc. č. 358/II. V žalobě bylo uvedeno, že původním vlastníkem těchto nemovitostí byl F. K., otec žalobkyně. Uvedené nemovitosti byly zahrnuty do znárodnění firmy „K. K., obchod smíšeným zbožím, zvláště uhlím a stavebninami“ podle dílčího výměru Ministerstva stavebnictví z 2. 6. 1954, č.j. 732-k-práv. 2 Mgl., poukazujícího na ustanovení § 8 odst. 2 a 4 zákona č. 118/1948 Sb. V roce 1975, když byly objekty znárodněné firmy ve správě národního podniku S. P., krajský závod P., byl dům čp. 350 ve S. prodán žalovaným J. a Z. V. za kupní cenu 53.875,- Kč a pozemky parc. č. 358/I a parc. č. 358/II přešly do osobního užívání žalovaných. Podle názoru žalobkyně byly uvedené nemovitosti prodány žalovaným za cenu neodpovídající skutečné hodnotě domu a i jinak byli žalovaní při získání uvedených nemovitostí protiprávně zvýhodněni. Žalovaní byli řádně a včas vyzvání k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby. Měli za to, že žaloba žalobkyně byla podána po uplynutí lhůty uvedené v § 5 zákona č. 87/1991 Sb., že kupní cena domu čp. 350 ve S. byla sjednána ve smlouvě ze 17. 4. 1975 ve výši odpovídající cenám stanoveným vyhláškou č. 43/1969 Sb. a při získání nemovitostí, uváděných žalobkyní, nedošlo k žádnému protiprávní zvýhodnění žalovaných jako nabyvatelů nemovitostí. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze 16. 5. 1996, č.j. 3 151/92-163, bylo žalovaným uloženo uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání domu č.p. 350 ve S. s pozemky parc. č. 358/I a parc. č. 358/II. Žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 4.950,- Kč a na účet Okresního soudu v Domažlicích 10.599,- Kč na úhradu vyplaceného znalečného. K odvolání žalovaných Krajský soudu v Plzni usnesením z 24. 10. 1996, sp. zn. 11 Co 420/96, zrušil uvedený rozsudek soudu prvního stupně ze 16. 5. 1996 a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledal důvodnou námitku prekluze nároku žalobkyně, ale vytýkal sodu prvního stupně, že nebylo náležitě objasněno, zda žalobkyní uváděné nemovitosti přešly na stát znárodněním provedeným v rozporu s tehdy platnými předpisy (zejména o správě národního majetku), anebo zda tu nedošlo k protiprávnímu zvýhodnění nabyvatelů J. a Z. V. Okresní soud v Domažlicích pak rozhodl rozsudkem z 25. 2. 1997, č.j. 3 C 151/92-193, a žalobu žalobkyně zamítl; uložil také žalobkyni zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení 15.480,- Kč; bylo však rozhodnuto, že tu stát nemá právo na náhradu zálohovaných nákladů řízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni usnesením ze 14. 10. 1997, sp. zn. 11 Co 260/97, zrušil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích z 25. 2. 1997, č.j. 3 C 151/92-93, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud byl na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že tu došlo k přechodu nemovitostí, uváděných žalobkyní, na stát způsobem, který má na zřeteli ustanovení § 6 odst. 1 písm. k/ zákona č. 87/1991 Sb. Pro další řízení ukládal odvolací soud soudu prvního stupně zabývat se zevrubněji tím, zda tu byly splněny zákonné předpoklady nabytí nemovitostí ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. V dalším průběhu řízení rozhodl Okresní soud v Domažlicích rozsudkem z 19. 3. 1998, č.j. 3 C 151/92-259. Uložil žalovaným uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání domu čp. 350 ve S., s pozemky parc. č. 358/I a parc. č. 358/II. Žalovaným bylo uloženo zaplatit státu na účet Okresního sodu v Domažlicích 10.599,10 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Vůči žalobkyni bylo žalovaným uloženo zaplatit jí na náhradu nákladů řízení 10.702,- Kč. O odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích z 19. 3. 1998, č.j. 3 C 151/92-259, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze 16. 3. 1999, sp. zn. 13 Co 370/98. Rozsudek soudu prvního stupně byl rozsudkem odvolacího soudu změněn tak, že žaloba žalobkyně byla zamítnuta a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení před soudu obou stupňů částku 28.040,- Kč; žalobkyni bylo také uloženo nahradit státu náklady řízení částkou 10.599,10 Kč na účet Okresního sodu v Domažlicích. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem z 15. 2. 2000, 28 Cdo 2484/99, zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze 16. 3. 1999, sp. zn. 13 Co 370/98, i rozsudek Okresního soudu v Domažlicích z 19. 3. 1998 č.j. 3 C 151/92-259. Věc byla vrácena Okresnímu soudu v Domažlicích k dalšímu řízení. Dovolací soud byl toho názoru, že zatím nebylo možné přisvědčit tomu, že tu bylo správně aplikováno a vyloženo ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. Pro další řízení dovolací soud ukládal sodu prvního stupně objasnit zejména otázku, zda ke smlouvě o prodeji domu čp. 350 ve S. bylo zapotřebí souhlasu orgánu, který byl nadřízen prodávajícímu národnímu podniku S. P., a zda takový souhlas byl dán, pokud ho bylo zapotřebí. V dalším průběhu řízení po zrušovacím rozsudku dovolacího soudu vynesl Okresní soud v Domažlicích rozsudek ze 6. 6 2000, č.j. 3 C 32/2000-341, jímž uložil J. a Z. V. uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání domu čp. 350 ve S. a pozemků parc. č. 358/I a parc. č. 358/II v katastrálním území S. Žalovaným bylo uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení 40.847,- Kč a na účet Okresního soudu v Domažlicích 10.599,10 Kč. K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni usnesením z 28. 6. 2002, sp. zn. 13 Co 699/2000, zrušil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze 6. 6. 2000, č.j. 3 C 32/2000-241, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém usnesení vyslovoval právní názor, že tu k převodu nemovitostí, uváděných žalobkyní, smlouvou ze 17. 4. 1975 bylo zapotřebí souhlasu Ministerstva stavebnictví ČR, takže je nutno ověřit, zda tento souhlas byl dán. Podle názoru odvolacího soudu je dále nutno se zabývat námitkou vydržení, vznesenou žalovanými, a také další námitkou žalovaných, že dům čp. 350 ve S. zásadní přestavbou ztratil ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. svůj původní stavebně technický charakter. Rozsudkem Okresního sodu v Domažlicích z 8. 4. 2003, č.j. 3 C 32/2000-466, bylo žalovaným J. a Z. V. uloženo uzavřít do 15-ti dnů od právní moci rozsudku se žalobkyní M. L. dohodu o vydání domu čp. 350 a pozemků parc. č. 358/I a parc. č. 358/II v katastrálním území S. Žalovaným bylo uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení částkou 48.192,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uváděl, že dokazování v řízení doplnil ve smyslu závěrů zrušovacího usnesení odvolacího soudu, jimiž byl vázán. V řízení nebylo zjištěno, že by ke smlouvě ze 17. 4. 1975, uzavřené mezi žalovanými a národním podnikem S. P., byl dán souhlas Ministerstva stavebnictví ČR ve smyslu ustanovení tehdy platných předpisů o prodeji nemovitostí z národního majetku občanům. Soud prvního stupně dále z výsledků dokazování dovozoval, že tu nárok žalobkyně není promlčen, jak namítali žalovaní. Také byl soud prvního stupně toho názoru, že tu „nepřichází v úvahu vydržení, když je nárok žalobkyně posuzován podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb.“. Soud prvního stupně se zabýval také námitkou žalovaných ohledně změny stavebně technického charakteru domu čp. 350 ve S. v