28 Cdo 4556/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4556/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 2. 2011 Spisová značka:28 Cdo 4556/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4556.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dokazování Řízení před soudem Řízení u odvolacího soudu Dotčené předpisy:§ 127 o. s. ř. § 213 o. s. ř. § 19 odst. 3 předpisu č. 634/1992Sb. § 16 odst. 3 předpisu č. 634/1992Sb. § 622 obč. zák. § 457 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 2. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4556/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně N. B., zastoupené JUDr. Stanislavem Červencem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 10, proti žalované M 3000, a. s., IČ: 25084526, se sídlem v Praze 8, Šaldova 36, zastoupené JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, o zaplacení částky 1.550.000,- Kč oproti vrácení automobilu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 125/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2010, č. j. 30 Co 293/2006-419, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala vrácení kupní ceny 1.550.000,- Kč oproti vydání zakoupeného „ojetého“ automobilu tovární značky Mercedes Benz, typ CLK 230 K, SPZ: AKI 33-68 (dále jen „předmětného automobilu“) s odůvodněním, že tento nárok jí vznikl poté, co po bezúspěšném uplatnění vad koupeného automobilu řádně odstoupila od kupní smlouvy uzavřené dne 25. 4. 2000 se žalovanou. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 12. 2005, č. j. 30 Co 476/2005-83, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 2. 2005, č. j. 9 C 125/2003-72, kterým soud prvního stupně vyslovil, že žaloba je co do základu po právu, a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že za situace, kdy soud dovodil, že žalobkyně odstoupila od uzavřené smlouvy platně a následuje jen vypořádání účastníků smlouvy podle ust. § 457 obč. zák., není dán zákonný důvod pro mezitímní rozhodnutí. Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 23. února 2006, č. j. 9 C 125/2003-90, uložil žalované zaplatit žalobkyni 1.550.000,- Kč oproti vydání předmětného automobilu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 25. 4. 2000 kupní smlouvu podle § 588 a násl. obč. zák., na jejímž základě se žalobkyně stala vlastníkem předmětného automobilu. Kupní cena byla sjednána ve výši 1.550.000,- Kč. Následně žalobkyně dopisem ze dne 6. 10. 2000 v souladu s ust. §§ 599 a 625 obč. zák. uplatnila u žalované nárok z odpovědnosti za vady. Výtkami, které byly předmětem reklamace, se žalovaná začala skutečně zabývat až 14. 6. 2001, kdy z podnětu žalobkyně přistoupila k posouzení technického stavu vozidla. Dopisem ze dne 2. 10. 2001 sdělila žalobkyně žalované, že na reklamaci trvá, a požádala ji o vrácení kupní ceny oproti předání automobilu. Dne 11. 7. 2002 žalobkyně žalované písemně sdělila, že od kupní smlouvy odstupuje. Soud prvního stupně dovodil, že v dané věci jde o prodej výrobků a poskytování služeb ve smyslu § 1 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a jelikož nebyla reklamace vyřízena žalovanou do třiceti dnů ode dne jejího uplatnění, aniž by byla dojednána pro její vyřízení lhůta delší, vzniklo žalobkyni právo od smlouvy odstoupit podle ust. § 19 odst. 3 téhož zákona a mezi účastnicemi byl založen právní vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 457 obč. zák. Nad rámec uvedeného právního závěru konstatoval, že vytčené vady jsou s ohledem na typ vozidla důvodem pro závěr, že automobil nelze řádným způsobem užívat. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 6. 2007, č. j. 30 Co 293/2006-168, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o aplikaci ust. § 19 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb. na daný případ, ovšem nikoliv již s jeho závěrem o platnosti odstoupení od smlouvy, neboť soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel pouze z tvrzení žalobkyně o existenci v reklamaci uvedených vad předmětného automobilu, aniž by zkoumal jejich skutečnou existenci a charakter, k čemuž přistoupil až odvolací soud v odvolacím řízení. Ohledně žalobkyní namítaných vad, že jí byl prodán havarovaný automobil (opravený po havárii) po kompletní výměně motoru, odvolací soud konstatoval, že jde o specifické vlastnosti „ojetého“ automobilu a nikoliv o vady. Jelikož však po doplněném dokazování odvolacím soudem nebylo prokázáno, že by si žalobkyně výslovně vymínila vůz nehavarovaný bez kompletní výměny motoru, nemohly tyto reklamované „vady“ založit právo na odstoupení od kupní smlouvy podle ust. § 597 odst. 2 obč. zák. Další, žalobkyní vytýkané, vady automobilu, konkrétně že pravé a levé dveře v poloze zavřené přesahují hrany karoserie, dveře se špatně zavírají, usazení dveří do tvarové kontury karoserie z pozice rovnoměrnosti mezer neodpovídá výrobním normám, mezery mezi jednotlivými díly vozidla prokazatelně nelícují, je poškozen materiál střešního polstrování, podlahové koberce nepřísluší typu vozidla, byl předán pouze jeden kus ovladače spínací skříňky, nebyl předán klíč k palubní desce, kryt zadního pravého osvětlovacího tělesa má drobné prasklinky a postranní dveřní okna vykazují pravidelné podélné rýhy zvenku i zevnitř, posoudil odvolací soud jako vady zjevné ve smyslu ust. § 500 odst. 1 obč. zák., u nichž nelze nárok z odpovědnosti za vady uplatňovat, když žalobkyně ani netvrdila, že by jí žalovaná ujistila o bezvadnosti předmětného automobilu. Odvolací soud dovodil, že reklamace tak mohla být důvodná pouze ohledně zbývajících vytýkaných vad, tedy že netěsní zátka hrdla od nalévání oleje, studený motor má vysoké otáčky, zahřátý motor má nepřiměřeně nízké otáčky a při rychlosti cca nad 100 km/hod. se rozsvítí kontrolní světlo mazání oleje, i když je jeho množství v optimálním poměru mezi dvěma ryskami, neboť uvedené vady nelze hodnotit jako zjevné. Jelikož se však žalobkyni nepodařilo prokázat existenci posledně zmíněných vad (výpovědi svědků tyto vady neprokázaly a přes opakované výzvy znalce, ustanoveného soudem na návrh žalobkyně, k předání automobilu za účelem provedení odborné expertízy mu žalobkyně automobil nepředala), odvolací soud uzavřel, že nebyla prokázána ani existence právního důvodu pro odstoupení od kupní smlouvy, a jestliže žalobkyně přesto od ní odstoupila, je třeba hodnotit v tomto případě takový jednostranný právní úkon jako absolutně neplatný ve smyslu § 39 a § 48 odst. 1 obč. zák., a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok, jenž je předmětem řízení. Nejvyšší soud na základě dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 7. 1. 2009, č. j. 28 Cdo 171/2008-187, rozsudek soudu odvolacího zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud zdůraznil, že na projednávaný spor dopadají ustanovení občanského zákoníku týkající se odpovědnosti za vady věci koupené v obchodě (§ 622 až § 624 obč. zák.), v souladu s těmito ustanoveními pak není rozhodující zjevnost vad, ale jejich odstranitelnost či neodstranitelnost a okolnost, zda tyto vady brání či nebrání řádnému užívání věci. Právní posouzení odvolacího soudu, jež vyloučilo možnost odstoupení od smlouvy právě s ohledem na jejich zjevnost, tedy není možné považovat za správné, pročež mu Nejvyšší soud uložil, aby věc znovu projednal a zabýval se tím, jestli se řádnou a včasnou reklamací staly vady subjektivně neodstranitelnými ve smyslu § 19 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, zda dovolatelce vzniklo právo z odpovědnosti za vady, vzniklo-li v této souvislosti dovolatelce právo na odstoupení od smlouvy i zda jeho řádnou realizací došlo k účinnému zrušení smlouvy.Po novém projednání věci Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 5. 2010, č. j. 30 Co 293/2006-419, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.), a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení (výroky II., III. a IV.). Odvolací soud doplnil dokazování znaleckými posudky, jež měly soudu umožnit posouzení charakteru tvrzených vad. Znalecký posudek vypracovaný soudem ustanoveným znalcem Ing. Janem Baťkou odvolací soud označil za nedostačující pro posouzení věci, jelikož znalec ve svých úvahách příliš vycházel ze sdělení žalobkyně na místo vlastních poznatků a dostatečně odborně nepodložil své závěry. S ohledem na tento závěr uložil odvolací soud vypracovat z