28 Cdo 4560/2018 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4560/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 6. 2019 Spisová značka:28 Cdo 4560/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.4560.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Církev (náboženská společnost) Dobrá víra Vlastnictví Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 18 odst. 1 předpisu č. 428/2012Sb. § 29 předpisu č. 229/1991Sb. ve znění do 31.12.2012 § 39 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 8. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4560/2018-312 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně Královské kanonie premonstrátů na Strahově, se sídlem v Praze 1, Strahovské náměstí 1/132, identifikační číslo osoby: 00415090, zastoupené JUDr. Alenou Kasalovou, advokátkou se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 2, proti žalovaným 1) AGRAG s. r. o., se sídlem ve Stříbrné 351, identifikační číslo osoby: 25735675, zastoupené JUDr. Vlastislavem Jarošem, advokátem se sídlem v Chodově u Karlových Varů, Lesní 994, 2) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, za vedlejšího účastenství Agrofarm 2000 GmbH, se sídlem D0826 Eichigt An der IMPA 1, Spolková republika Německo, na straně žalované, zastoupené JUDr. Vlastislavem Jarošem, advokátem se sídlem v Chodově u Karlových Varů, Lesní 994, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 445/2013, o dovolání žalovaných a vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. května 2018, č. j. 11 Co 340/2015-263,t a k t o : I. Dovolání žalované 1.) a vedlejšího účastníka a rovněž dovolání žalované 2.), pokud směřovalo proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. května 2018, č. j. 11 Co 340/2015-263, se odmítají. II. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. května 2018, č. j. 11 Co 340/2015-263, se ve výroku I. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Chebu (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 4. 2015, č. j. 8 C 445/2013-181, zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal určení neplatnosti kupních smluv uzavřených mezi Pozemkovým fondem České republiky (dále jen „Fond“) a P. D. (výrok I.). Dále zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že Česká republika je vlastníkem pozemků v katastrálním území XY, a to pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, oddělených geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. XY společnosti GEOING spol. s r. o. a schváleným Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj pod č. j. 860/2013, dále pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, oddělených geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. 70-431/2013 společnosti GEOING spol. s r. o. a schváleným Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj pod č. j. 859/2013, a dále pozemků parc. č. XY a parc. č. XY – dále „předmětné pozemky“ (výrok II.). Rovněž zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované 2) zaplacení částky 126.644,- Kč (výrok III.). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované 1) k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 68.040,- Kč (výrok IV.) a o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Soud prvního stupně vyšel z těchto pro věc relevantních skutkových zjištění: - žalobkyně je církevní právnickou osobou, jejíž nepřetržitá existence je prokázána od roku 1143 dosud s tím, že její veřejné působení bylo státem násilně utlumeno v letech 1950 až 1989; - žalobkyně nabyla předmětné pozemky do vlastnictví na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství o přídělu zbytkového statku ze dne 3. 10. 1936, č. j. 242632/IX-I/1-67-1936, s vkladem vlastnického práva do pozemkové knihy (knihovní vložky č. XY pro katastrální území tehdejšího označení XY, nyní XY) ke dni 8. 10. 1936; - rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 16. 9. 1948, č. j. 95618/48-IX/B-22, byly předmětné pozemky tvořící součást velkostatku Valdov ve vlastnictví žalobkyně ve smyslu zákona č. 142/1947 Sb., přiděleny do vlastnictví Československého státu a správy Státních lesů a statků; - na základě čtyř kupních smluv uzavřených v dnech 5. 3. 2008, 1. 4. 2008, 14. 4. 2008 a 10. 7. 2008 převedl Fond jako prodávající vlastnické právo k předmětným pozemkům na pana Petra Dvořáka jako kupujícího. Kupní cena, jejíž splatnost byla sjednána na dobu 10 až 30 let, byla s ohledem na následný převod mezi kupujícím a žalovanou 1) řádně zaplacena. Jednotlivé kupní smlouvy obsahují v článku IX. odst. 1 a 2 prohlášení prodávajícího, že v souladu s ustanovením § 2 zákona č. 95/1999 Sb. prověřil převoditelnost pozemků, že pozemky nejsou vyloučeny z převodu podle citovaného ustanovení a v článku IX. odst. 3 prohlášení kupujícího, že je srozuměn s tím, že nepravdivost tvrzení obsažených v prohlášení prodávajícího má za následek neplatnost smlouvy od samého počátku; - na základě kupní smlouvy uzavřené dne 16. 8. 2012 převedl P. D. jako prodávající vlastnické právo k předmětným pozemkům na žalovanou 1) jako kupujícího. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně je osobou oprávněnou podle ustanovení § 3 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 177/2013 Sb. (dále „zákon č. 428/2012 Sb.“), jejíž majetek se stal předmětem majetkové křivdy ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Dále uvedl, že věcná legitimace žalobkyně k podání určovací žaloby vychází z ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., přičemž výslovná zákonná opora tohoto procesního nástroje činí prokazování naléhavého právního zájmu žalobkyně na navrhovaném určení vlastnického práva žalované 2) k předmětným pozemkům nadbytečným. Čtyři kupní smlouvy uzavřené mezi Fondem a P. D. označil soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“), za absolutně neplatné, neboť byly uzavřeny v rozporu s výslovným zákazem vyplývajícím z blokačního ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále „zákon č. 229/1991 Sb.“). Při vědomí toho, že uplatněné restituční nároky je třeba považovat za nároky primární a bezvýhradné prosazení dobré víry nabyvatele majetku, na nějž byl uplatněn restituční nárok církevní právnickou osobou, by vylučoval možnost úspěchu žaloby ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., soud prvního stupně i s ohledem na rozhodovací praxi Ústavního soudu (soud prvního stupně citoval z nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/12, jenž je, stejně jako níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz) posoudil z hlediska ideje obecné spravedlnosti sílu dvou konkurujících si práv žalobkyně coby církevní právnické osoby usilující o naturální restituci svého historického majetku a vlastnického práva žalované 1), jež jej nabyla v dobré víře. Poskytl přitom ochranu vlastnickému právu žalované 1), přičemž zmínil závažnost újmy, která by jí oproti žalobkyni vznikla. Zdůraznil, že žalobkyně předmětné pozemky užívala v průběhu 30. a 40. let minulého století pouze osm let, aniž by si tak k nim mohla vytvořit potřebnou vazbu, byla s nimi historicky spjata a pozemky by byly pro žalobkyni jedinečnými. Kromě dobré víry žalované 1) a jejího právního předchůdce (P. D.), připomněl ve prospěch zachování vlastnického práva žalované 1) i zaplacení kupní ceny, investice do nabytých pozemků, jejich užívání po dobu několika let, jakož i záměr realizovat na nich dlouhodobější plány. Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 4. 5. 2018, č. j. 11 Co 340/2015-263, rozsudek soudu prvního stupně ve věcném výroku II. změnil tak, že určil, že žalovaná 2) je vlastníkem pozemků v katastrálním území XY, a to pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, oddělených geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. 67-431/2013 ze dne 9. 10. 2013 vyhotoveným společností GEOING spol. s r. o. pod č. 118/2013 a schváleným Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracovitě Cheb, dne 22. 10. 2013 pod č. j. 860/2013, který je součástí výroku rozsudku odvolacího soudu, dále pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, oddělený