28 Cdo 4592/2008 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4592/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2009 Spisová značka:28 Cdo 4592/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.4592.2008.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4592/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele P. f. ČR, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 27. 3. 2008, sp. zn. 64 Co 501/2007, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 214/2005 (žalobců : 1. A. D., 2. K. M., a 3. M. M., proti žalovanému P. f. ČR, o zaplacení náhrady za nevydané pozemky), takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.                      O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u soudu 3. 6. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 z 8. 2. 2007, č. j. 6 C 214/2005-48. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovanému P. f. ČR uloženo zaplatit žalobcům náhradu za nevydané pozemky v celkové výši 286.000,- Kč (z toho žalobkyni A. D. 95.333,- Kč, žalobci K. M. 95.333,- Kč a žalobkyni M. M. 95.333,- Kč) do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému P. f. ČR bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 12.450,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalovaného P. f. ČR proti uvedeném rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 27. 3. 2008, sp. zn. 64 Co 501/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 z 8. 2. 2007, č. j. 6 C 214/2005-48, potvrzen. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů odvolacího řízení57.126,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které mu předcházelo, ale neshledal odvolání žalovaného fondu důvodným. Odvolací soud především připomínal, že žalobci se po změně žalobního návrhu domáhali zaplacení náhrady za nevydané pozemky částkou 286.000,- Kč ve lhůtě tří let od první moci rozhodnutí soudu; šlo tu tedy posléze o splnění povinnosti ve smyslu ustanovení § 80 písm. b) občanského soudního řádu. Odvolací soud poukazoval na to, že v daném případně došlo kupní smlouvou z 20. 11. 1965 k prodeji pozemků s porosty a stavebními investicemi (v celkové výměře 1.144 m2) v katastrálním území Z. prodávajícím K. F., a to za kupní cenu 13.263,10 Kč. Rozhodnutím Pozemkového úřadu v P. z 3. 8. 2000, PÚ 4003/92/1, bylo však rozhodnuto, že dědicové K. F., jako oprávněné osoby podle § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 229/1991 Sb., nejsou vlastníky uvedených pozemků a jsou povinni podle § 9 odst. 7 zákona č. 229/1991 Sb. vrátit kupní cenu 1.737,60 Kč (v mezidobí již zaplacenou). Pozemkový úřad při svém rozhodování vycházel z toho, že uvedená kupní smlouva z 20. 11. 1965 byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek; oprávněné osoby by tu měly právo na vydání pozemků podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., avšak pozemky, o něž jde i v tomto řízení, nelze vydat, neboť jsou zastavěny stavbou polikliniky, takže oprávněným osobám náleží náhrada. Této náhrady se žalobci svou žalobou domáhají, ale mezi účastníky řízení je sporná výše náhrady. Odvolací soud dovozoval, že podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb. přísluší žalobcům peněžitá náhrada podle § 28a zákona č. 229/1991 Sb., kterou je pozemkový fond povinen poskytnout v cenách platných ke dni 24. 6. 1991 podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. (ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.), podle níž cena 1 m2 pozemku (určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady nebo pozemku ke zřízení nádvoří v h. m. P. činila 250,- Kč) když stát tu kupoval pozemky „pro výstavbu sídliště Z. m. – z.). Žalobcům tu tedy náleží peněžitá náhrada za nevydané pozemky v celkové výši 286.000,- Kč (při výměře pozemků 1.144 m2 v ceně 250,- Kč za 1 m2). Odvolací soud poznamenával, že v době rozhodování soudu lhůta k plnění ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. ještě neuplynula, ale žalobci se domáhají plnění ve lhůtě 3 let od právní moci rozsudku, takže „žalobě vyhovující rozhodnutí soudu se stane vykonatelným až v době, kdy uvedená lhůta k plnění již uplyne. Zamítnutí žaloby pro předčasnost by tu bylo, podle názoru odvolacího soudu, projevem přepjatého formalismu, který není na místě v restitučních věcech“. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalovanému fondu 30.5. 2008 a dovolání ze strany žalovaného bylo podáno u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 12. 6. 2008, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolávající se P. f.ČR navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozsudek odvolacího soudu spočívá  na nesprávném právním posouzení věci /§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu/. Dovolatel k přisouzené náhradě za pozemky uváděl, že nebylo doloženo, že pozemky, o něž jde v tomto řízení, byly určeny k zastavění již v době odnětí pozemků státem. Pozemky musí být posouzeny takto už v době jejich přechodu na stát; to zda byly pozemky určeny k zastavění již v době odnětí pozemků státem, dokládá vždy žadatel o náhradu za pozemky. Uvedeným způsobem postupuje P. f. ČR ve všech případech při vypořádání nároků za nevydané pozemky podle zákona č. 229/1991 Sb. Dovolávající se P. f. ČR má za to, že „pro účely ocenění jsou stavební pozemky a pozemky určené k zastavění posuzovány zásadně podle stavebních předpisů platných v době přechodu pozemků na stát“. P. f. ČR proto nesouhlasí s názorem, že ustanovení § 11a odst. 13 zákona č. 229/1991 Sb. upravuje postup pro ocenění nevydaných pozemků. V daném případě žalobci nepředložili žádné listinné důkazy, které by prokazovaly, že by předmětné nevydané pozemky byly ke dni přechodu do vlastnictví státu stavebními pozemky, případně že by šlo o pozemky určené k zastavění. Dovolatel dále namítal, že nesdílí názor odvolacího soudu, že „za písemnou výzvu k poskytnutí peněžní náhrady ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. lze považovat doplnění žaloby žalobce ze dne 20. 6. 2006, účinné ode dne 8. 2. 2007, kdy bylo toto doplnění žaloby převzato při jednání u soudu P. f. ČR“. Ve smyslu ustanovení § 16 a § 28a zákona č. 229/1991 Sb. náhradu poskytne pozemkový fond jen do tří let po převzetí písemné výzvy. Proto je, podle názoru žalovaného fondu, žaloba žalobců, uplatněná před uplynutím uvedené lhůty, předčasná. Žaloba o plnění ve smyslu ustanovení § 80 písm. b) občanského soudního řádu (o niž jde v tomto řízení) může být podána nejdříve den po splatnosti případného dluhu, což v tomto případě znamená nejdříve den po uplynutí tří let ode dne doručení výzvy P. f. ČR; v daném případě ostatně výzva nebyla P. f. ČR; v daném případě ostatně výzva nebyla P. f. ČR vůbec řádně doručena ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. Ve vyjádření žalobců k dovolání dovolávajícího se P. f. ČR bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Žalovaný P. f. ČR uváděl, že pozemky, o něž jde v tomto řízení, nebyly označovány jako stavební pozemek.  V pozemkové knize byly pozemky označeny jako role. Pozemky přešly na stát kupní smlouvou z 20. 11. 1965 a cena byla stanovena podle § 15 odst. 1 vyhlášky č. 73/1964 Sb. ve výši 2,- Kčs za 1 m2 do výměry 800 m2  a za části pozemků přesahující výměru 800 m2 ve výši 0,40 Kčs za 1 m2 , a to právě proto, že v pozemkové knize byly pozemky označeny jako role. Žalobci ovšem zdůrazňovali, že již přípisem z 5. 3. 2001 opravili svou původní žádost (z 1. 3. 2001), a to v tom smyslu, že žádají náhradu podle § 11 odst. 2 a § 17, případně § 16 zákona č. 229/1991 Sb. a že dávají přednosti finanční náhradě za nevydané pozemky. Žalovaný pozemkový fond  reagoval dopisem z 22. 5. 2001 a zaslal žalobcům ocenění pozemků na částku 4.804,80 Kč, s čímž žalobci nesouhlasili a žádali nové ocenění podle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky