28 Cdo 4660/2018 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4660/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 6. 2019 Spisová značka:28 Cdo 4660/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.4660.2018.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neplatnost právního úkonu Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 10 předpisu č. 403/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 8. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.8.2019 13.9.2019IV.ÚS 2856/19 III.ÚS 2995/19 III.ÚS 2995/19 IV.ÚS 2856/19 JUDr. Pavel Rychetský JUDr. Radovan Suchánek- -- - Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4660/2018-1728 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyň: a) UNITED BAKERIES a.s., identifikační číslo osoby (IČO): 289 76 231, se sídlem v Praze 5, Pekařská 598/1, a b) OK REST a.s., IČO: 601 93 344, se sídlem v Brně, Bohunická 519/24, obou zastoupených JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, proti žalovaným: 1) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO: 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, 2) Sallerova výstavba Emporium II k.s., IČO: 272 66 303, se sídlem v Otvicích, Obchodní zóna 266, zastoupená Ass.jur. Denisem Dieterem Riedigerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 383/58, 3) J. Š., nar. XY, bytem XY, 4) G. Š., nar. XY, bytem XY, 5) L. Š., nar. XY, bytem XY, 6) J. Š., nar. XY, bytem XY, 7) A. M., nar. XY, bytem XY, žalovaní 3) až 7) zastoupeni Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, a 8) Pražské pekárny a mlýny, státní podnik, IČO: 000 16 616, se sídlem v Praze 9, Vysočany, Ke Klíčovu 256/1, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 190/2009, o dovolání žalobkyně b) a dovolání žalované 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2018, č. j. 25 Co 96/2018-1578, t a k t o : I. Dovolání žalobkyně b) se odmítá. II. Dovolání žalované 2) se odmítá. III. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.363,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Michaely Šeré, advokátky se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31. IV. Ostatní účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. listopadu 2016, č. j. 18 C 190/2009-1407 (ve znění opravného usnesení ze dne 13. prosince 2017, č. j. 18 C 190/2009-1535), v poměru mezi žalobkyní a) a žalovanými 1) a 2) určil, že Česká republika (žalovaná 1/) je vlastnicí ve výroku označených pozemků v katastrálním území XY – dále jen „předmětné pozemky“ (výrok I); ve zbylé části, v níž se žalobkyně a) domáhala určení vlastnického práva žalované 1) k předmětným pozemkům ve vztahu k žalovaným 3) až 8), žalobu zamítl (výrok II), stejně tak jako v části, v níž návrh na určení vlastnického práva vůči žalovaným podala žalobkyně b) – výrok III; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV až XIII). K odvolání obou žalobkyň a žalovaných 1) a 2) Městský soud v Praze (dále jen jako „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. června 2018, č. j. 25 Co 96/2018-1578, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v jeho výrocích I, II, III, V a X (výrok I rozsudku odvolacího soudu), zatímco ve výrocích IV, VI, VII, VIII, IX, XI a XII jej změnil toliko co do výše přiznaných nákladů (výroky II až V rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky VI až X). Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na posouzení, že žalobkyně a), jež je vlastnicí budov na předmětných pozemcích, k nimž je zapsáno v katastru nemovitostí vlastnické právo žalované 2), je nadána věcnou legitimací a má naléhavý právní zájem na určení tvrzeného vlastnického práva žalované 1); naproti tomu žalobkyně b), jež pozemky neužívá a již není subjektem vlastnického práva k budovám na nich stojících, aktivní věcnou legitimaci postrádá. Pasivně věcně legitimovány ve sporu jsou pak právě žalované 1) a 2), nikoliv již ostatní žalovaní, kteří nejsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci pozemků a do výkonu sporného vlastnického práva nezasahují. Při posouzení žaloby po stránce věcné pak odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že nositelkou vlastnického práva k pozemkům je žalovaná 1). S ohledem na zjištění, že předmětné pozemky k 1. 7. 1993 netvořily zemědělský půdní fond, i odvolací soud na danou věc aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 403/1990 Sb.“). Dohody o vydání věci, předmětných pozemků, uzavřené podle § 5 odst. 2 posledně citovaného zákona shledal absolutně neplatnými, jelikož je žalovaní 3) až 7), resp. jejich právní předchůdci coby oprávněné osoby, uzavřeli nikoliv s povinnou osobou ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb., jíž byl státní podnik Pražské pekárny a mlýny s.p., který v rozhodné době předmětné pozemky držel, nýbrž se Státním statkem hl. m. Prahy, s.p., jenž postavení povinné osoby prokazatelně neměl. Na neplatnost uzavřených dohod odvolací soud usoudil i ze dvou dalších důvodů; dohody v rozporu s ustanovením § 10 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb. neobsahovaly ujednání o tom, zda a v jakém rozsahu přejímá ta která oprávněná osoba práva a závazky plynoucí ze smluv o dodávce stavebních prací v souvislosti s výstavbou areálu pekárny na předmětných pozemcích, a oprávněným osobám byly pozemky vydány navzdory tomu, že na nich byla umístěna stavba, což odporuje ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 403/1990 Sb. Na základě neplatných dohod o vydání věci oprávněné osoby (žalovaní 3/ až 7/, resp. jejich právní předchůdci) vlastnické právo k předmětným pozemkům nabýt nemohly. To nenabyly ani později vydržením (§ 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“), jelikož se zřetelem ke všem okolnostem (zejm. k vědomosti o tom, že na předmětných pozemcích je vystavěn areál pekárny, jakož i k tomu, že již od doby vydání pozemků byla zpochybňována platnost uzavřených dohod) nemohly být v dobré víře, že jim vlastnické právo k předmětným pozemkům náleží. Nestali-li se žalovaní 3) až 7), resp. jejich právní předchůdci vlastníky předmětných pozemků, nemohli následně platně převést vlastnické právo k nim (kupními smlouvami) na právní předchůdkyni žalované 2), která již v době uzavírání kupních smluv prokazatelně měla vědomost o skutečnostech, které byly s to zpochybnit její dobrou víru v zápis žalovaných 3) až 7) do katastru nemovitostí; při absenci dobré víry nabyvatelky nelze tudíž uvažovat ani o tom, že mohla nabýt vlastnické právo od nevlastníka. Rozsudek odvolacího soudu napadly dovoláními žalobkyně b) a žalovaná 2). Dovolání žalobkyně b) směřuje proti té části výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III o zamítnutí žaloby podávané touto žalobkyní; splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje žalobkyně b) v tom, že se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (případně že jde o otázky za daných okolností rozhodovací praxí dosud neřešené), a to konkrétně při řešení otázek, má-li i žalobkyně b) naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalované 1) k předmětným pozemkům a zda je věcně legitimována k podání určovací žaloby, byť předmětné pozemky již neužívá a na rozdíl od žalobkyně a) již není vlastníkem staveb na nich postavených; přitom žalobkyně b) argumentuje zejména tím, že je účastnicí dalších soudních řízení, v nichž je otázka vlastnictví řešena jako předběžná a je proto žádoucí, aby byla závazně vyřešena v tomto řízení. Žalovaná 2) dovoláním napadla rozsudek odvolacího soudu v jeho celém rozsahu. Splnění vyjmenovaných předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 občanského soudního řádu vztahuje pak k řešení otázek, zdali s ohledem na předchozí rozhodnutí ve věci vyloučení pozemků ze soupisu konkursní podstaty úpadce Pražské pekárny a mlýny, s.p., není v projednávané věci o určení vlastnického práva dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. Přitom zpochybňuje i posouzení odvolacího soudu vztahující se k otázce, má-li žalobkyně a) na požadovaném určení práva naléhavý právní zájem a je-li ve sporu dána pasivní věcná legitimace žalované 1). Přitom tato dovolatelka obšírně polemizuje i se závěry o absolutní neplatnosti dohod o vydání předmětných pozemků oprávněným osobám, n