28 Cdo 4783/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4783/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 3. 2011 Spisová značka:28 Cdo 4783/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4783.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 11odst. 2, § 16 odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb. § 80 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. předpisu č. 182/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 3. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 05.11.2011I.ÚS 1368/11JUDr. Vojen Güttler Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4783/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelky E. S., zastoupené Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, Preslova 9, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 2. 9. 2010, sp. zn. 8 Co 298/2010, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 171/2007 (žalobkyně E. S., zastoupené Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem, proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o určení finančního objemu náhrady za nevydané pozemky), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í: O žalobě žalobkyně, podané u soudu 27. 6. 2007, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ostravě z 24. 5. 2010, č. j. 23 C 171/2007-233. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že finanční objem nároku žalobkyně vůči žalovanému za převedení jiných pozemků do vlastnictví žalobkyně podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. nebo na poskytnutí finanční náhrady podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. (přičemž jde o nárok, který vznikl žalobkyni na základě rozhodnutí Magistrátu města Ostravy – Pozemkového úřadu z 24. 3. 1994, č. j. PÚ/R-201-58/94-Ing.Fo, a na základě usnesení Okresního soudu v Ostravě ze 17. 10. 1997, sp. zn. D 426/96 (ve znění opravného usnesení z 21. 10. 1999, sp. zn. D 1379/97) činí 408.827,25 Kč. Dalším výrokem uvedeného rozsudku byla žaloba žalobkyně zamítnuta co do částky 392.735,25 Kč. Také bylo výrokem téhož rozsudku rozhodnuto, že se zastavuje řízení týkající se částky 145,591,70 Kč. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto tak, že žalovaný Pozemkový fond ČR je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 27.016,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a také je povinen zaplatit na účet Okresního soudu v Ostravě 1.250,- Kč na úhradu placených nákladů tohoto řízení. Rovněž bylo žalovanému uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Ostravě soudní poplatek 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalovaného Pozemkového fondu ČR proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 2. 9. 2010, sp. zn. 8 Co 298/2010. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě z 24. 6. 2010, č. j. 23 C 171/2007-233, potvrzen ohledně určení finančního objemu nároku žalobkyně vůči žalovanému co do částky 30.761,50 Kč a ohledně částky 378.065,75 Kč byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že v tomto rozsahu byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Ve výrocích o nákladech řízení byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 57.096,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu; státu (České republice) nebyla přiznána náhrada nákladů řízení; nebyla také uložena žalovanému úhrada soudního poplatku v této právní věci. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobkyní bylo uloženo uhradit je žalovanému částkou 16.410,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že rozsudek soudu prvního stupně byl v odvoláním napadeném rozsahu přezkoumán (jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo) a dovolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného „bylo z větší části podáno důvodně“. Odvolací soud uváděl především, že má za to (stejně jako ve svých předchozích usneseních, vydaných v této právní věci dne 14. 8. 2008 a 20. 1. 2010), že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení finančního objemu svého nároku vůči žalovanému. Pozemky, o něž jde v tomto řízení, byly vyvlastněny rodičům žalobkyně a za tyto pozemky nebyla poskytnuta žádná náhrada. Z rozhodnutí Magistrátu města Ostravy – Pozemkového úřadu v Ostravě z 24. 3. 1994 (které nabylo právní moci dne 2. 5. 1994) vznikl žalobkyni nárok na poskytnutí jiných pozemků, popřípadě na poskytnutí finanční náhrady, poněvadž pozemky v katastrálním území Zábřeh byly zastavěny. Žalobkyně i F. A., matka žalobkyně, uplatnily řádně a včas nárok na vydání náhradního pozemku u Pozemkového úřadu. V dědickém řízení po zůstavitelce F. A. nabyla žalobkyně část nároku uvedené zůstavitelky na poskytnutí náhradních pozemků. Odvolací soud po doplnění dokazování pokládal za doložené (zejména z rozhodnutí bývalého Městského národního výboru v Ostravě/jeho odboru výstavby/ z 24. 4. 1963, ze zápisu v katastru nemovitostí a z identifikace parcel), že manželům J. a F. A., rodičům žalobkyně, byly vyvlastněny pozemky bez poskytnutí náhrady v katastrálním území Z. (parc. č. 778/1, parc. č. 775/2 a parc. č. 1099/3) a že tyto pozemky byly fakticky ke dni vyvlastnění užívány k zemědělským účelům a je třeba je tedy ocenit jako pozemky zemědělské. Při určení objemu nároku žalobkyně za pozemky vycházel odvolací soud ze znaleckého posudku znalce Vladimíra Cyhláře, který pozemky ocenil jako zemědělské pozemky podle ustanovení § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.) částkou 123.046,- Kč. Jestliže tedy žalobkyně uplatnila svůj nárok co do jedné čtvrtiny náhrady, pak činí objem nároku žalobkyně částku 30.701,50 Kč. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně žalobkyni přisouzené částky 30.761,80 Kč jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu a ohledně částky 378.065,75 Kč tento rozsudek změnil v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu tak, že žalobu žalobkyně v této části jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud o použití ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu a ustanovení vyhlášky č. 484/2000 Sb. a také ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovanému nebyla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek v této právní věci zejména proto, že žalovaný má právo proti žalobkyni na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 17. 9. 2010 a dovolání ze strany této dovolatelky bylo předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Ostravě, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka poukazovala na to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. s) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, které nemá podle obsahu soudního spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 občanského soudního řádu) a že odvolacího soudu rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovolatelka zdůrazňovala, že nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že pozemky, o něž jde v tomto řízení, byly původním vlastníkům odňaty jako pozemky zemědělské a že jako takové musí být oceněny, zatím co ve skutečnosti v době přechodu těchto pozemků na stát již šlo o pozemky určené k zastavění, takže měly být oceněny podle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.) a nikoli podle ustanovení § 14 odst. 3 a 4 této vyhlášky. Nebylo tu rozhodné, že v daném případě byly pozemky, odňaté původním vlastníkům, zapsány v pozemkové knize jako role a pastva; určení pozemků k zastavění se do pozemkové knihy nezapisovalo a změna kultury pozemků se zapisovala do pozemkové knihy až po provedení stavby; nic také nebránilo tomu, aby pozemky, které již byly podle územní právní dokumentace určeny k zastavění, byly do zahájení stavby využívány k zemědělským účelům. Dovolatelka dále poukazoval