28 Cdo 5070/2008 — Nejvyšší soud

28 Cdo 5070/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 3. 2009 Spisová značka:28 Cdo 5070/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.5070.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 5070/2008 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně JUDr. E. K., P. spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti žalované M. P., zastoupené advokátem, o zaplacení částky ve výši 698.107,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 5 C 202/96, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2008, č. j. 17 Co 35/2008-187, takto: I.  Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Původní žalobce D. , P., státní podnik, se domáhal na žalované zaplacení částky 698.107,90 Kč z titulu kupní smlouvy s odůvodněním, že žalovaná dne 2. 10. 1992 vydražila ve veřejné dražbě prodejnu státního podniku D. na ulici Hradišťská 254 v U. cenu, za kterou byla provozní jednotka vydražena, uhradila dne 29. 10. 1992. Ve dnech 5. 10. až 13. 10. 1992 pak byla na prodejně provedena předávací inventura, při níž byl zjištěn skutečný stav zásob ve výši 1.331.231,05 Kčs. Žalovaná se zavázala dle inventarizace provedené ve dnech 5. až 13. 10. 1992 dohodou o úhradě zásob ze dne 22. 10. 1992 (správně ze dne 15. 12. 1992 – dále jen „dohoda z 15. 12. 1992“) k uhrazení této částky do 30. 6. 1993. Podmínky smlouvy však nedodržela, když dne 19. 1. 1993 zaplatila pouze částku ve výši 500.000,- Kč. Žalovaná namítala, že vydraženou prodejnu převedla již před šesti lety na paní J. N., která slíbila veškeré závazky včetně zásob uhradit, neboť převzala předmětné zásoby a vyvíjela v obchodě podnikatelskou činnost na základě živnostenského listu. V průběhu řízení přešla veškerá práva k movitému a nemovitému majetku, jakož i jiná práva a majetkové hodnoty státního podniku D., P., na základě smlouvy ze dne 1. 4. 1994 na společnost P. spol. s r. o. Na majetek této společnosti pak byl usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 22. 11. 1996, č. j. 92 K 4/96-93, prohlášen konkurs. Správkyně konkursní podstaty JUDr. E. K. navrhla pokračování v řízení. V předchozím řízení soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 3. 1999, č. j. 5 C 202/96-61 uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 698.107,90 Kč s příslušenstvím, a to na základě dohody z 15. 12. 1992. K odvolání žalované byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2000, č. j. 20 Co 464/99-72, citovaný rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl v návaznosti na ustanovení zákona č. 427/1990 Sb., o převodu vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, k závěru, že příklepem licitátora ve veřejné dražbě dochází pouze k přechodu vlastnictví k vydraženým věcem, tj. k prodejně jako k provozní jednotce. K převodu vlastnictví k zásobám však dojde pouze, pokud při veřejné dražbě existoval, resp. byl k dispozici soupis zásob jako součást seznamu provozní jednotky podle inventarizace provedené ke dni vyhotovení seznamu. Uvedený soupis je nezbytnou náležitostí kupní smlouvy o zásobách, mlčky uzavřené mezi příslušnou organizací a vydražitelem, a to pod sankcí absolutní neplatnosti (viz § 4 odst. 3 a 5 zákona č. 427/1990 Sb., rozhodnutí  Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 11. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1445/96  a ze dne 16.12.1998, sp. zn. 32 Cdo 405/98). V dalším řízení pak soud prvního stupně v rozsudku ze dne 2. 4. 2003, č. j. 5 C 202/96-114, s odkazem na závazný právní názor odvolacího soudu uzavřel, že kupní smlouva o zásobách je absolutně neplatná, neboť při veřejné dražbě nebyl k dispozici a ani neexistoval soupis zásob jako součást seznamu provozní jednotky, a stejně tak je neplatná i dohoda o úhradě zásob z 15. 12. 1992. Žalované však vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 451 občanského zákoníku, když žalovaná získala na úkor žalobce majetkový prospěch, neboť zásoby převzala bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že neexistuje soupis zásob, není možné určit výši bezdůvodného obohacení, a proto byla soudem prvního stupně žaloba zamítnuta. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 17. 11. 2005, č. j. 17 C 208/2003-134, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 698.107,90 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že k uzavření kupní smlouvy o zásobách došlo mlčky příklepem licitátora ve veřejné dražbě. Odvolací soud dovodil, že soupis zásob musel existovat, protože jinak by Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci nemohlo podle § 3 odst. 5 zákona č. 427/1990 Sb. potvrdit seznam provozních jednotek určených k dražbě. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolací soud v rozsudku ze dne 22. 11. 2007, č. j. 26 Odo 323/2006-162, dospěl k závěru, že odvolací soud svůj závěr o existenci soupisu zásob založil na skutkovém zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, a proto předmětný rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 16. 6. 2008, č. j. 17 Co 35/2008-187, změnil rozsudek soudu první stupně tak, že uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 698.107,90 Kč s příslušenstvím. Konstatoval, že nebylo prokázáno, že při veřejné dražbě předmětné provozní jednotky existoval soupis zásob jako součást seznamu provozní jednotky podle inventarizace provedené ke dni vyhotovení seznamu. Za této situace je kupní smlouva o zásobách uzavřená při dražbě konané dne 2. 10. 1992 absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák., a to pro rozpor s ustanovením § 4 odst. 5 zákona č. 427/1990 Sb. Podle názoru odvolacího soudu však lze dražbu a kupní smlouvu o zásobách od sebe oddělit, neboť nemusejí věcně a časově spadat v jednu skutečnost. Protože sama žalovaná potvrdila převzetí zásob, přičemž z dohody o úhradě zásob vydražitelem ze dne 15. 12. 1992 je zřejmé, že ve dnech 5. až 13. 10. 1992 proběhla předávací inventura, při níž byl zjištěn stav zásob v ceně 1.331.231,05 Kčs, lze podle odvolacího soudu dovodit následné uzavření kupní smlouvy o zásobách podle § 588 obč. zák. mezi žalovanou a původním žalobcem. Dále odvolací soud uzavřel, že ve smyslu § 531 odst. 1 obč. zák. nedošlo k převzetí dluhu J. N.   B. Dovolání a vyjádření k němu Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a skutečnost, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně namítala, že: veškeré úkony, které byly uskutečněny po dražbě samotné, jsou absolutně neplatné, jelikož svým obsahem, formou i úmyslem byly uskutečňovány v souvislosti s provedenou dražbou a smlouvou o prodeji a koupi zásob, která nebyla platně uzavřena. Samotná dohoda o úhradě ceny zásob byla označena tak, že se jednalo o úhradu ceny zásob vydražitelem, je tedy zřejmé, že dohoda směřovala ke kupní smlouvě uzavřené při dražbě samotné. Dle ustanovení § 41 obč. zák. pak z povahy úkonů, okolností a obsahu úkonu vyplývá, že všechny úkony (předání a převzetí zásob, dohoda o jejich úhradě) směřovaly k dražbě samotné a nelze je od sebe oddělit. Konstrukce následně uzavřené smlouvy je tudíž nesprávná a navíc pro žalovanou překvapivá, z dosud provedeného dokazování neplyne, kdo ve smyslu § 43a odst. 1 obč. zák. podal ofertu na straně prodávajícího, a zda se jednalo o dostatečně určitý návrh, ani komu byl ve smyslu § 43c obč. zák. návrh určen a kdo jej přijal, neboť   z výpovědi žalované, J. N. a P. N. je zřejmé, že předání zboží probíhalo za přítomnosti těchto tří osob a nelze proto dovodit, že zboží převzala (a kupní smlouvu o zásobách tím uzavřela) výlučně žalovaná. Navíc žalovaná a manželé N. odmítli převzít všechny věci zjištěné při inventuře a je tedy vyloučen konsenzus při převzetí, M. P. a j. N. mohly jednat a i jednaly s úmyslem nabýt věci do odílového spoluvlastnictví. Na druhé straně však dohodu o ceně uzavřela samostatně žalovaná, z výslechu vedoucí prodejny M. O., která prováděla následnou inventuru, je zřejmé, že inventuru prováděla toliko v souvislosti s provedenou dražbou, nikoliv jako