28 Cdo 5296/2016 — Nejvyšší soud

28 Cdo 5296/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 5. 2017 Spisová značka:28 Cdo 5296/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.5296.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vázanost rozhodnutím soudu Promlčení Dotčené předpisy:čl. 135 o. s. ř. čl. 402 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 7. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 5296/2016U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně TM7 resources a.s., IČO 28313623, se sídlem v Praze, Nové Město, Opletalova 958/27, zastoupené Mgr. Janem Kazíkem, obecným zmocněncem, bytem Brno, Fryčova 5 (adresa pro doručování Brno, Hybešova 38), proti žalovanému F. T., U. H., zastoupenému JUDr. Vítem Buršou, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Růžová 1254, o zaplacení 811 120 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 8/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2016, č. j. 5 Cmo 415/2014-274, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 10. 2013, č. j. 4 Cm 8/2010-134, ve znění opravných usnesení ze dne 10. 2. 2015, č. j. 4 Cm 8/2010-236 a č. j. 4 Cm 8/2010-237, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni 811 120 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 32 450 Kč (výrok IV sic!). Doplňujícím rozsudkem ze dne 3. 9. 2015, č. j. 4 Cm 8/2010-254, zavázal tentýž soud žalovaného povinností zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. Žalobkyně je právní nástupkyní správkyně konkursní podstaty úpadce SDOT, a.s., a žalovaná částka představuje pohledávku za žalovaným, který si jako předseda představenstva SDOT, a.s., vyplatil z pokladny níže specifikované částky. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně, č. j. 3 T 193/2006-919, uznán vinným ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že ve společnosti SDOT, a.s. nechal z titulu převzetí svého osobního dluhu na dani z příjmu fyzických osob zaúčtovat jako závazek částky 671 378 Kč a 554 708 Kč. Tento dluh žalovaného společnost SDOT, a.s., převzala na základě rozhodnutí mimořádné valné hromady konané dne 17. 4. 2000, aniž by získala adekvátní protihodnotu. Následně nechal žalovaný tento závazek společnost SDOT, a.s. zčásti uhradit tak, že si z pokladny společnosti v hotovosti vyplatil částky 300 000 Kč, 254 708 Kč a 222 177 Kč a dále částku 34 241 Kč z bankovního účtu tehdejší společnosti SDOT beta, s.r.o. Soud prvního stupně je výrokem tohoto rozhodnutí ve smyslu § 135 o. s. ř. vázán- z trestního rozsudku vyplynulo, že žalovaný si bez právního důvodu nechal vyplatit z poklady nynějšího úpadce uvedené částky, čímž získal bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 obč. zák., které je povinen vrátit. Vyplacením částky 34 421 Kč porušil žalovaný § 195 odst. 5 obch. zák., neboť nejednal s péčí řádného hospodáře, čímž způsobil nynějšímu úpadci škodu. Žalovaný je tedy povinen vydat do konkursní podstaty částku 776 885 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle § 456 obč. zák. a zaplatit částku 34 241 Kč z titulu náhrady škody podle § 373 obch. zák. ve spojení s § 757 obch. zák. Soud nepřisvědčil námitce promlčení vznesené žalovaným, neboť žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody podle § 43 odst. 3 tr. ř. včas, o jejím návrhu však nebylo v trestním řízení rozhodnuto, a vycházel z § 402, § 397 a § 405 obch. zák. Žalovaný si z pokladny vyplatil předmětné částky ve dnech 30. 6. 2004, 31. 7. 2004 a 5. 8. 2004, přičemž žalobkyně uplatnila svůj nárok u okresního státního zastupitelství před uplynutím promlčecí lhůty dne 16. 1. 2007. V občanskoprávním řízení uplatnila žalobkyně svůj nárok dne 18. 1. 2010, tj. před pravomocným skončením trestního řízení, v němž byl nárok uplatněn. Žalobkyni nelze klást k tíži, že o jejím včas přihlášeném nároku nebylo v trestním řízení rozhodnuto, ani nebyla odkázána na řízení v občanskoprávních věcech. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 6. 2016, č. j. 5 Cmo 415/2014-274, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o zaplacení částky 811 120 Kč s příslušenstvím a ve výroku II o náhradě nákladů řízení (výrok I), ve výroku o přenosu poplatkové povinnosti napadený rozsudek změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek v částce 10 000 Kč (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud konstatoval, že k promlčení žalobou uplatněného nároku nedošlo, neboť žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody dne 16. 1. 2007, přičemž okresní státní zastupitelství téhož dne postoupilo její návrh Okresnímu soudu ve Zlíně do řízení sp. zn. 31 T 193/2006, načež byla žalobkyně vyrozuměna jako poškozená o konání hlavního líčení tedy řádně a včas uplatnila svůj požadavek na náhradu škody v trestním řízení a v jeho průběhu jej zopakovala. Soud s ní jako s poškozenou jednal, byť o jejím nároku nerozhodl, což nemůže jít k její tíži. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 12. 2010, č. j. 3 T 193/2006-919, byl žalovaný uznán vinným mimo jiné tím, že si nechal v roce 2004 vyplatit předmětné částky. Žaloba byla u Krajského soudu v Brně podána dne 18. 1. 2010 ještě před rozhodnutím v trestním řízení. Nárok proto promlčen není (§ 397, § 405 obch. zák.). Odvolací soud postupoval podle § 135 odst. 1 o. s. ř., takže nemohl přezkoumat správnost závěrů uvedených v rozsudku v trestním řízení, nýbrž jimi byl vázán. V trestním řízení bylo uzavřeno, že žalovaný si nechal vyplatit předmětné částky, čímž se obohatil na úkor společnosti SDOT, a.s., a je povinen toto obohacení vydat a ohledně částky 34 241 Kč bylo v trestním řízení uzavřeno, že pokynem k její úhradě žalovaný jednal v rozporu s péčí řádného hospodáře, odpovídá za škodu tím vzniklou a je povinen ji nahradit. Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z otázky promlčení a z otázky vázanosti soudním rozhodnutím v trestním řízení. K promlčení uvádí, že uplatnění nároku v trestním řízení se posuzuje podle předpisů trestního práva, a proto podání žalobkyně ke státnímu zastupitelství nevyvolalo žádné právní účinky z hlediska stavění promlčecí doby či uplatnění nároku z pohledu předpisů obchodního práva. V trestním řízení se za řádně uplatněný nárok považuje nárok, který poškozený uplatní nejpozději před zahájením dokazování v hlavním líčení. První hlavní líčení se konalo dne 4. 3. 2009, žalobkyně byla přítomna a nárok na vydání bezdůvodného obohacení neuplatnila. Soud o nároku poškozené pravomocně nerozhodl, jelikož nebyl řádně uplatněn. Soud dále nesprávně vyložil § 402 obch. zák., neboť návrh na přiznání náhrady škody v trestním řízení ze dne 15. 1. 2007 považoval za úkon „podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení“. Těmito úkony se zcela nepochybně míní úkony podle § 79 o. s. ř. a nikoliv podle trestního řádu. Občanský soudní řád pak uplatnění práva u jiného orgánu (státního zastupitelství) neupravuje a nespojuje s ním žádné právní účinky. Nelze proto aplikovat ani § 405 obch. zák., který se vztahuje pouze na řízení podle o. s. ř. K otázce vázanosti soudu rozhodnutím příslušných orgánů žalovaný uvádí, že v trestním řízení byl odsouzen za to, že si nechal vyplatit předmětné částky, a že v tomto občanskoprávním řízení se řeší otázka bezdůvodného obohacení. Trvá na tom, že doklady potvrzující přijetí předmětných částek nepodepsal a částky nepřevzal, proto mu nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení. Uvedené doklady účelově vystavila účetní SDOT, a.s., aby napravila svou chybu při zaúčtování půjčky. Soud se sice odvolává na vázanost skutku v trestním řízení, nicméně jeho závěry jsou odlišné, neboť v trestním řízení je konstatováno, že si nechal vyplatit závazek, který za něj společnost SDOT, a.s., převzala, a v tomto řízení soud uvádí, že peníze měl převzít bez právního důvodu. V občanskoprávním řízení by muselo být prokázáno, že obohacení získal. Při řešení zásadní otázky pro rozhodnutí v civilním řízení nemůže být soud vázán trestním rozsudkem. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) ve věci postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění p