28 Cdo 691/2001 — Nejvyšší soud

28 Cdo 691/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 6. 2001 Spisová značka:28 Cdo 691/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.691.2001.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 691/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání J. D., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 17.1.2001, sp.zn. 30 Co 569/2000, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp.zn. 8 C 1314/95 (žalobce J. D., proti žalovanému Městu M. H., zastoupenému advokátkou, o vydání nemovitostí), takto: I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Praze ze 17.1.2001, sp.zn. 30 Co 569/2000, i rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi z 2.8.2000, čj. 8 C 1314/95-163. II. Věc se vrací Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 24.10.1995, aby žalovanému městu bylo uloženo vydat mu dům čp. 38 v M. H. s pozemkem parc. č. 74. V žalobě bylo uvedeno, že tyto nemovitosti patřily původně vlastníkům J. A. H. a K. H., prarodičům žalobce, a převzaty byly státem za odhadní cenu 85.183,- Kč v exekučním řízení, které bylo vedeno u bývalého Lidového soudu v M. H. pod sp.zn. E 320/55. Podle názoru žalobce tu došlo k přechodu nemovitosti na stát podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., protože k tomuto přechodu věcí na stát došlo v důsledku politické persekuce rodiny J. A. H. jako advokáta, bývalého starosty M. H., funkcionáře bývalé národně demokratické strany, Sokola a Klubu turistů, jemuž byl po 25.2.1948 znemožněn výkon advokacie a v důsledku toho nemohl splnit (do své smrti v roce 1950) půjčku od S. s. v M. H. Žalované město bylo písemně vyzváno k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně. Žalované město navrhlo zamítnutí žaloby s tím, že v daném případě nejde o přechod nemovitostí na stát ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 87/1991 Sb., protože tu ohledně žalobcem uváděných nemovitostí byla povolena exekuce dražbou k uspokojení pohledávky S. s., ale od dražby bylo soudem upuštěno v důsledku nabídky bývalého Okresního národního výboru v M. H. na přímé odkoupení nemovitostí; došlo tu tedy k uspokojení pohledávky věřitele (S. s.) a nikoli k nějakému druhu majetkové křivdy. Soud prvního stupně si vyžádal od Okresního úřadu v M. B. spis o koupi domu čp. 38 v M. H. (se stavebním pozemkem), vyžádal si dále vyjádření odboru výstavby Městského úřadu v M. H. o povaze přestavby domu čp. 38 v M. H., provedl výslech žalobce jako účastníka řízení, vyslechl i původního spolužalobce J. J. (který v průběhu řízení z něho vystoupil), provedl důkaz posudkem znalce z oboru stavebnictví a odhadu nemovitostí P. D. i revizním znaleckým posudkem, pořízeným znaleckým ústavem B., a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi z 27.3.1998, čj. 8 C 1314/95-96, byla žaloba žalobce zamítnuta. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení; státu nebylo přiznáno právo na náhradu zálohovaného znalečného. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo poukazováno na to, že ohledně nemovitostí uvedených v žalobě žalobce bylo vedeno exekuční řízení podle ustanovení dříve platného zákona č. 142/1950 Sb. Podle ustanovení § 481 tohoto zákona bylo možné, aby před započetím výkonu dražby sdělila tzv. socialistická právnická osoba, že přejímá nemovitosti za odhadní cenu; soud pak usnesením od výkonu dražby upustil. V průběhu řízení se nepodařilo prokázat z jakého důvodu a na jaký účel se v daném případě původní vlastník velice zadlužil. Původní vlastník J. H. zemřel v roce 1950, dědictví po něm bylo předluženo, v důsledku čehož dědici dědictví odmítli. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že v daném případě nešlo o to, co má na zřeteli ustanovení § 6 odst. 1 písm. e/ zákona č. 87/1991 Sb. Uvedený soud dále poukazoval na to, že po roce 1955 byl dům čp. 38 v M. H. stále používán pro administrativní účely, nikoli pro bydlení. V celém období od roku 1955 do roku 1990 si přestavba objektu vyžádala náklad 3.287.200,- Kč. Bylo zřízeno nové podkroví nad více než 70 % zastavěné plochy domu, byl zřízen nový strop nad prvním poschodím a byla změněna nosná konstrukce schodiště do podkroví. Dům čp. 38 v M. H. byl v důsledku těchto stavebních úprav zásadně přestavěn a došlo ke změně jeho podstaty z hlediska druhu a obsahu nemovitosti; dům byl rekolaudován pro provoz umělecké školy. Z uvedených důvodů byla proto žaloba žalobce zamítnuta. Výrok o nákladech řízení byl soudem prvního stupně odůvodněn ustanoveními § 148 odst. 1 a § 150 občanského soudního řádu. K odvolání žalobce proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Praze usnesením z 18.11.1998, sp.zn. 30 Co 339/98, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že dosud nebylo v tomto řízení rozhodnuto o vznesené námitce podjatosti vůči znalci P. D. Tím dosavadní řízení trpí procesní vadou, kterou nelze zhojit žádným úkonem před soudem odvolacím. Okresní sud v Mladé Boleslavi potom usnesením z 10.2.1999, čj. 8 C 1314/95-123, rozhodl, že znalec P. D. není vyloučen z úkonu spočívajícího ve vypracování znaleckého posudku z oboru stavebnictví v této právní věci. Toto usnesení bylo potvrzeno i usnesením Krajského soudu v Praze z 3.8.1999, sp.zn. 30 Co 144/99. V dalším průběhu řízení byl zpracován doplněk k reviznímu znaleckému posudku, vypracovanému znaleckým ústavem B., a byl konstatován obsah dalších listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi z 2.8.2000, čj. 8 C 1314/95-163, bylo rozhodnuto, že žalované Město M. H. je povinno vydat žalobci dům čp. 38 v M. H. se stavební parcelou č. 74. Žalovanému městu bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 4.465,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému městu bylo také uloženo zaplatit Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi na úhradu znalečného 15.993,30 Kč a na úhradu soudního poplatku 1.000,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že podle názoru tohoto soudu je ustanovení § 481 zákona č. 142/1950 Sb., platného v době, kdy probíhala exekuce dražbou ohledně nemovitostí patřících původnímu vlastníku J. A. H., právě takovým ustanovením, na které dopadá § 6 odst. 1 písm. e/ zákona č. 87/1991 Sb. s přihlédnutím k ustanovení § 2 odst. 1 písm. c/ téhož zákona, protože původní vlastník byl politicky persekvován pro svou veřejnou a politickou činnost před válkou a před únorem 1948. Po únoru 1948 mu bylo znemožněno vykonávat praxi advokáta a tak mu bylo zabráněno splácet závazky vůči státní spořitelně; v té době mu bylo již 70 let a nemohl pomýšlet na jiný způsob obživy. Při posuzování otázky ztráty původního stavebně technického charakteru domu čp. 38 v M. H. vycházel soud prvního stupně z poznatků obsažených ve dvou provedených znaleckých posudcích, že totiž vzhledem ke zjištěným změnám u jednotlivých stavebních prvků dlouhodobé životnosti (novým konstrukcím krovů, stropů a schodiště) nedošlo tu ke ztrátě původního stavebně technického charakteru uvedeného domu, když tu u nových konstrukcí nedošlo k žádné takové změně, neboť u krovů tyto změny nepřekročily jednu třetinu celkového objemu, u stropu nad prvním poschodím došlo jen k jeho vyztužení a u schodiště došlo k jeho zesílení a k jeho obložení; k rekolaudaci domu došlo až 28.11.1995, tedy až po uplatnění nároku žalobcem. Z uvedených důvodů tedy soud prvního stupně žalobě žalobce vyhověl. Výroky o nákladech řízení byly soudem prvního stupně odůvodněny ustanoveními § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu a ustanoveními vyhlášek č. 270/1990 Sb. a č. 177/1996 Sb.; výrok o soudním poplatku odpovídal ustanovením §2 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. i/ zákona č. 549/1991 Sb. O odvolání žalovaného města proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze 17.1.2001, sp.zn. 30 Co 569/2000. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žaloba žalobce byla zamítnuta. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů; státu nebyla přiznána náhrada zálohově vyplacených nákladů řízení (zejména na znalečné). V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalovaného města bylo shledáno důvodným. Žalobce pokládal odvolací soud sice z