28 Cdo 694/2008 — Nejvyšší soud

28 Cdo 694/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 4. 2008 Spisová značka:28 Cdo 694/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.694.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 134 předpisu č. 40/1964Sb. § 5 odst. 3 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 694/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele a. s. U., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 10. 4. 2007, sp. zn. 28 Co 107/2007, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 11 C 48/2004 (žalobce U., a. s., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1. J. M., zastoupené advokátem, 2. H. K., 3. M. B., 4. V. S., zastoupeným advokátem, 5. J. M., 6. P. f. ČR, 7. V. o. s. H., M. a spol., správci konkursní podstaty A., a. s., o vlastnictví k nemovitostem), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalující akciové společnosti, podané u soudu 19. 3. 2004, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Mělníku z 26. 6. 2007, čj. 11 C 48/2004-138. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalující akciové společnosti, domáhající se, aby bylo soudem určeno, že žalovaní J. M., H. K., M. B., V. S. a J. M. nejsou spoluvlastníky pozemku parc. č. 624/51 (o výměře 0,1685 ha) a pozemku parc. č. 624/56 (o výměře 0,0329 ha) v katastrálním území K. nad V., okres M. Žalobci U., a. s., bylo uloženo zaplatit žalované H. K., žalované M. B. a žalované V. S. na náhradu nákladů řízení 4.425,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá již dále navzájem právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalobce U. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 10.4.2007, sp. zn. 28 Co 107/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Mělníku z 19. 8. 2005, čj. 11 C 48/2004-138, potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (i předchozího dovolacího řízení). V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalující akciové spolčenosti nebylo shledáno důvodným; podle názoru odvolacího soudu jsou skutkové a právní závěry soudu prvního stupně správné a odvolací soud se s nimi ztotožnil. Odvolací soud poukazoval na to, že žalobce se v daném případě domáhal postupem podle páté části občanského soudního řádu rozhodnutí soudu o tom, že žalovaní J. M., H. K., M. B., V. S. a J. M. nejsou spoluvlastníky pozemků parc. č. 624/51 a parc. č. 624/56 v katastrálním území K. nad V., neboť má za to, že nesprávně Pozemkový úřad v M. svým rozhodnutím z 8. 1. 2004, čj. 1325/PÚ/2003-914/APM+UNIP, v restitučním řízení vedeném podle ustanovení § 9 odst. 1 a 4 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), rozhodl o obnovení vlastnického práva k uvedeným pozemkům ve prospěch uvedených žalovaných, ačkoli podle údajů v katastru nemovitostí je U., a. s., evidován jako vlastník pozemků. Krajský soud v Praze rozhodl již v tomto řízení rozsudkem z 10. 1. 2006, sp. zn. 28 Co 562/2005, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mělníku z 19. 8. 2005, čj. 11 C 48/2004-138; rozsudkem Nejvyššího soudu z 10. 1. 2007, 28 Cdo 1336/2006, byl však rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení s tím, že odvolací soud se nezabýval argumentací žalobce, že vlastnictví k předmětným pozemkům nabyl U. vydržením. Odvolací soud uváděl, že v dalším řízení po zrušovacím rozsudku dovolacího soudu bylo prokázáno, že žalovaní J. M., H. K., M. B., V. S. a J. M. splňují podmínky oprávněných osob podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb. pro obnovu vlastnického práva k žádaným nemovitostem, jejichž původním vlastníkem byl V. M., a které stát převzal bez náhrady podle zákona č. 46/1948 Sb. Pozemky, o něž jde v tomto řízení, tvořily v době jejich přechodu na stát součást původního pozemku, označeném v pozemkové knize pod č. 624/1 pro katastrální území K. nad V. V době uplatnění restitučního nároku na ně podle zákona č. 229/1991 Sb. byly tyto pozemky součástí pozemku parc. č. 624/29. V té době pozemky držela obchodní společnost A., a. s., která uzavřela 16. 1. 1997 kupní smlouvu s obchodní společností K. G., a. s., na základě níž byl společnosti K. G. prodán mimo jiné i pozemek parc. č. 624/29 v katastrálním území K. nad V.; vklad práva do katastru nemovitostí byl v katastru nemovitostí zapsán 1. 4. 1997 s právními účinky vkladu ke dni 26. 2. 1997. Obchodní společnost K. G., a. s., byla vymazána z obchodního rejstříku, když na základě rozhodnutí valné hromady z 27. 3. 1997 byla zrušena sloučením do akciové společnosti U.; usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze 4. 9. 2000 byl prohlášen konkurz na majetek společnosti A., a. s., a správcem konkurzní podstaty byla určena společnost H., M. a spol., v. o. s. Odvolací soud byl shodně se soudem prvního stupně toho názoru, že uvedená kupní smlouva ze 16. 1. 1997 je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., které ukládá, že povinná osoba je povinna s nemovitostmi do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře a ode dne účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. nemůže tyto věci převést do vlastnictví jiného; takové právní úkony jsou neplatné. Odvolací soud ještě k argumentaci žalobce U., a. s. (že vlastnictví k pozemkům nabyl vydržením), uváděl, že od okamžiku, kdy došlo k uzavření uvedené kupní smlouvy ze 16. 1. 1997, která je neplatným právním úkonem, do doby podání žaloby u soudu neproběhla vydržecí doba 10 roků (§ 134 odst. 1 občanského zákoníku). Do desetileté doby tu žalobce U. nemůže započíst dobu před uzavřením kupní smlouvy ze 16. 1. 1997, týkající se A., a. s., která byla vlastníkem sporných pozemků, a její postavení jako povinné osoby ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 229/1991 Sb. nebylo odvozeno od žádného fiktivního právního titulu. Odvolací soud dovozoval, že skutečnost, že povinná osoba (A., a. s.) porušila ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. a převedla pozemky na K. G., a. s., nezakládá důvod, aby žalobci U. byla poskytnuta ochrana s ohledem na dobrou víru, neboť byl seznámen se skutečností, že probíhá restituce ohledně těchto pozemků. Smlouvy o převodu nemovitostí, uzavřené v rozporu s ustanovením § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. jsou neplatnými právními úkony ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku. Žalobce U. se tedy nestal vlastníkem jím nyní žádaných pozemků a není tedy v tomto sporu aktivně věcně legitimován, jak to také správně posoudil soud prvního stupně. Žalobce U. byl jen procesně legitimován k podání žaloby ve smyslu ustanovení § 246 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu. Odvolací soud pak neshledal důvodnými námitky žalobce U., který uplatňoval, že tu vydání pozemků oprávněným osobám brání existence podzemních inženýrských sítí pod spornými pozemky; podle názoru odvolacího soudu však tu nejde o překážku k vydání pozemků ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. Odvolací soud rovněž neshledal důvodnou námitku žalující akciové společnosti, že oprávněné osoby neuplatnily u povinné osoby restituční nárok, když tu je rozhodné, že nárok byl uplatněn oprávněnou osobou u pozemkového úřadu podle ustanovení § 13 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. Odvolací soud posléze neshledal důvodnou námitku žalobce, že soud prvního stupně měl jednat i se statutárními orgány úpadce A., a. s.; odvolací soud byl toho názoru, že soud prvního stupně správně jednal (ve smyslu ustanovení § 250a odst. 1 občanského soudního řádu) se všemi účastníky řízení, kteří jimi byli v restitučním řízení u Pozemkového úřadu v M. Vzhledem k těmto uvedeným okolnostem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (včetně výroku o nákladech řízení). O nákladech odvolacího a předcházejícího dovolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 22. 5. 2007 advokátu, který žalující akciovou společnost U. v řízení zastupoval, a dovolání ze strany této žalující bylo dne 27. 6. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Mělníku, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst.