28 Cdo 809/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 809/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2020 Spisová značka:28 Cdo 809/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.809.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhradní pozemek Pozemkový úřad Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 82 odst. 3 předpisu č. 183/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 809/2020-912 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně A. T., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o převod náhradního pozemku, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 7 C 254/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. října 2019, č. j. 19 Co 21/2018-885, t a k t o : Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) : Krajský soud v Praze výrokem I. rozsudku ze dne 17. 10. 2019, č. j. 19 Co 21/2018-885, rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 19. 10. 2017, č. j. 7 C 254/2015-758, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 5. 2. 2018, č. j. 7 C 254/2015-790, ve výroku II. ohledně nároku žalobkyně na bezúplatný převod pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (pro zpětvzetí žaloby) zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I.), dále jej v tomto výroku ohledně nároku žalobkyně na bezúplatný převod pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, původně zapsaného na LV č. XY (nyní LV č. XY), změnil tak, že se nahrazuje projev vůle žalované bezúplatně převést do vlastnictví oprávněné osoby pozemek parc. č. XY - orná půda, o výměře 17. 193 m2, a to mimo pozemku parc. č. XY o výměře 105 m2 odděleného geometrickým plánem č. 3215-137/2019 ze dne 8. 7. 2019 a schváleného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, dne 18. 7. 2019 pod č. j. PGP-772/2019-205, který je součástí tohoto rozsudku (výrok II.). Takto odvolací soud rozhodl o žalobě žalobkyně, jakožto oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), na bezúplatný převod náhradních pozemků mimo režim veřejných nabídek podle § 11a zákona o půdě poté, co jeho dřívější rozsudek ze dne 3. 5. 2018, č. j. 19 Co 21/2018-802, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 5. 2018, č. j. 19 Co 21/2018-810, byl částečně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, č. j. 28 Cdo 3240/2018-840, ohledně pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc č. XY v k. ú. XY a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení (jinak bylo dovolání žalované odmítnuto). Odvolací soud vázán závazným právním názorem dovolacího soudu v dalším řízení ohledně pozemku parc. č. XY v k. ú. XY zjistil ze sdělení společnosti U N I K O M, a.s., vlastníka pozemku parc. č. XY, kterým je plně obklopen pozemek parc. č. XY, že na tomto jeho pozemku je umístěna stavba - studna, ze které je potrubím odváděná užitková voda pro účely průmyslové výroby společnosti, že pozemek je oplocen a přístup k němu je řešen na základě ústní dohody s nájemcem pozemku parc. č. XY, společností Agrokluky s.r.o. (správně AGRO KLUKY s.r.o.). Ze správního rozhodnutí vydaného Městským úřadem Čáslav, odboru životního prostředí, ze dne 11. 2. 2009, odvolací soud dále zjistil, že společnost U N I K O M, a.s. má povoleno odebírat stanovené množství podzemní vody z vodního zdroje - kopané studny na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY po dobu 30 let ode dne právní moci rozhodnutí. Vzhledem ke zjištění o pouhém ústním příslibu ohledně přístupu k pozemku pac. č. XY a dále s přihlédnutím ke značné rozloze pozemku parc. č. XY, jakož i návrhu žalobkyně, vyžádal odvolací soud geometrický oddělovací plán, který zpracovala Geodetická kancelář Nedoma & Řezník, s.r.o., dne 8. 7. 2019 pod č. 3215-137/2019. Tímto plánem došlo k oddělení pozemku nově označeného jako parc. č. XY o výměře 105 m2 a o šíři 4,5 m, jímž byl zajištěn nezbytný přístup k pozemku parc č. XY z veřejné komunikace (přičemž šíře odděleného pozemku parc. č. XY byla zvolena tak, aby vyhovovala nejen potřebě přístupu, ale i příjezdu z důvodu případných oprav a údržby studny) a který byl dne 18. 7. 2019 potvrzen Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY. Ohledně převodu nově vzniklého pozemku parc. č. XY o výměře 17.193 m2, jehož cena dle znaleckého posudku činí 174.509,25 Kč, na žalobkyni k uspokojení jejího restitučního nároku neshledal odvolací soud žádnou zákonnou a ani jinou překážku, neboť tento pozemek je ornou půdou a slouží k zemědělskému využití. S ohledem na naposledy uvedené nevyhověl návrhu žalované na doplnění dokazování vyžádáním souhlasu stavebního úřadu k rozdělení původního pozemku parc. č. XY. Převodu nově vzniklého pozemku na žalobkyni dle odvolacího soudu nebrání ani skutečnost, že její restituční nárok byl v mezidobí částečně uspokojen v jiném (souběžně vedeném) řízení, neboť v dané věci byl podrobně zjišťován rozsah dosud vypořádaného nároku ke dni 19. 6. 2019, kdy činil 3.321.656 Kč (přičemž žalobkyně uplatňovala celkový nárok ve výši 3.950.150 Kč). Nevypořádaný tedy zůstal nárok ve výši 628.494 Kč, z něhož byla v souběžném řízení uspokojena část ve výši 89.257,65 Kč; činí-li tedy hodnota pozemku parc. č. XY částku 174.509,25 Kč, je zjevné, že nepřevyšuje výši dosud nevypořádaného nároku žalobkyně. Odvolací soud nerozhodl o nákladech řízení, neboť ohledně pozemku parc. č. XY v k. ú. XY částečně zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení, avšak o této části nebylo dosud rozhodnuto. Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jež má za přípustné dle § 237 o. s. ř., jelikož „závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, resp. mají být vyřešeny rozdílně, resp. že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když výrok rozsudku závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, tj. „zda je pro soud v řízení o nahrazení projevu vůle pro vydání rozsudku nahrazujícího projev vůle žalovaného vymezeného geometrickým plánem pro rozdělení pozemku podmínkou převoditelnosti souhlas stavebního úřadu a vlastníka tohoto převáděného pozemku anebo lze tyto souhlasy nahradit rozhodnutím soudu jen na základě zpracovaného geometrického plánu, který je přílohou napadeného rozsudku“. Dovolatelka poukazuje na to, že odvolací soud její důkazní návrhy stran vyžádání souhlasu stavebního úřadu s dělením pozemku zamítl, aniž to blíže odůvodnil, a spokojil se jen s geometrickým plánem. Má za to, že působnost stavebního úřadu při dělení pozemku je vymezena stavebním zákonem (zejména § 82) a jeho prováděcími předpisy; v těchto ani v jiných právních předpisech - a to ani v katastrálním zákoně - není stanovena výjimka, která by z působnosti stavebního úřadu vyčlenila dělení náhradního pozemku v soudním řízení o nahrazení projevu vůle žalované uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu náhradního pozemku. V daném řízení nebylo předloženo ani sdělení stavebního úřadu dle § 82 odst. 3 věty druhé stavebního zákona. Absence jakéhokoliv vyjádření relevantního orgánu státní správy k navrhovanému rozdělení pozemků tak stojí v přímém rozporu s citovanou právní úpravou a záměrem zákonodárce v oblasti právní úpravy dělení pozemků a paradoxně tak zakládá odlišný přístup „dvojího metru“ přezkumu relevantními orgány státní správy v případu žaloby o nahrazení projevu vůle a v případech, kdy k dělení pozemku přistupuje vlastník pozemku bez přičinění soudní moci, a náročnost celého procesu dělení pozemků je výrazně vyšší. Analogii lze spatřovat v § 12 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, v němž je souhlas orgánu státní správy v případě dělení lesních pozemků vyžadován, a vyplývá i z § 15 odst. 1 písm. d) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, dle kterého jsou přílohou návrhu na zahájení vkladového řízení i „další listiny, pokud jejich potřeba vyplývá z jiného právního předpisu, například souhlas příslušného orgánu veřejné moci s dělením nebo scelováním pozemků nebo souhlas příslušného orgánu veřejné moci k právnímu jednání účastníka vkladového řízení“. Dovol