28 Cdo 83/2008 — Nejvyšší soud

28 Cdo 83/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2008 Spisová značka:28 Cdo 83/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.83.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 83/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, PhD., o dovolání O. S., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 18. 7. 2007, sp. zn. 11 Co 121/2007, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 271/95 (žalobce O. S., zastoupeného advokátem, proti žalované V. f. n. v P. 2, zastoupené advokátkou, o vydání věcí), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce, podané u soudu 31. 10. 1995, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 z 1. 12. 2006, čj. 16 C 271/95-402. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo V. f. n. v P. uloženo uzavřít se žalobcem dohodu o vydání domu čp. 1771 a pozemků parc. č. 1672 a parc. č. 1673 v katastrálním území N. M., zapsané na listu vlastnictví č. 181 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu P. – m. Žalované V. f. n. v P. 2 bylo uloženo nahradit žalobci náklady řízení částkou 8.050,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované nemocnici bylo uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 jím placené náklady tohoto řízení částkou 2.040,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalované V. f. n. v P. 2 proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 18. 7. 2007, sp. zn. 11 Co 121/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 z 1. 12. 2006, čj. 16 C 271/95-402, změněn ve věci samé tak, že se zamítá žaloba žalobce O. S., aby žalované V. f. n. v P. 2 bylo uloženo uzavřít se žalobcem dohodu o vydání domu čp. 1771 v P. 2 se stavební parcelou č. 1672 a pozemkovou parcelou č. 1673, zapsaných na listu vlastnictví 161 u Katastrálního úřadu P.-m. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalované nemocnici náklady řízení částkou 43.966,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Žalobci bylo také uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 částku 2.040,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalované nemocnice bylo shledáno důvodným. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně provedl v této právní věci dokazování v dostatečném rozsahu, z provedených důkazů však učinil některá nesprávná skutková zjištění a věc po právní stránce nesprávně posoudil. Odvolací soud v odvolacím řízení provedl k doplnění dokazování „důkaz výpisem z pozemkových knih, rozsudkem Německého zemského soudu v Praze ze dne 27. 6. 1940, listinami národního archivu, zejména dotazníkem pro určení německé národní příslušnosti MUDr. O. S., a výměrem Obvodního národního výboru v Praze 2 z 11. 7. 1950 o zrušení národní správy“. Odvolací soud poukazoval na to, že v řízení před soudy obou stupňů bylo zjištěno, že nemovitosti, které jsou předmětem tohoto řízení, získal žalobce MUDr. O. (A.) S. dne 10. 9. 1891 a dne 20. 10.1891 převedl ideální polovinu nemovitostí na svou manželku E. S. Celé nemovitosti pak MUDr. O. S. a E. S. smlouvou z 3. 6. 1932 převedli na svého syna MUDr. O. S. ml. (ze dvou třetin) a na jeho manželku J. E. S. (z jedné třetiny). V roce 1936 MUDr. O. S. starší zemřel a dne 9. 4. 1938 bylo v rámci dědického řízení po něm (v rozsahu dvou třetin nemovitostí) vloženo vlastnické právo pro J. E. S.. V roce 1940 bylo soudem rozhodnuto, že žalovaná E. S. je povinna prodat žalujícímu O. S. ml. polovinu shora uvedených nemovitostí za cenu stanovenou v rozsudku a v roce 1941 byl jmenován správcem (tzv. treuhänderem) domu čp. 1771 v Praze 2 německý občan L. P. V roce 1946 uplatnila J. E. S. proti neodevzdané pozůstalosti po MUDr. O. S. (který v roce 1945 zemřel v tzv. sběrném táboře a jehož pozůstalost nebyla do roku 1946 odevzdána) žalobu ohledně této pozůstalosti, které bylo vyhověno rozsudkem Krajského soudu civilního v Praze ze 3. 12. 1946; byl do pozemkové knihy vložen výmaz vlastnického práva k nemovitostem, svědčícího MUDr. O. S. na jednu ideální polovinu nemovitostí, a bylo obnoveno vlastnické právo pro J. E. S. na ideální polovinu nemovitostí po MUDr. O. S., takže J. E. S. byla napříště vlastnictví celých nemovitostí, včetně těch o něž jde v tomto řízení. Později však na základě žaloby podané čs. státem byl zrušen rozsudek Krajského soudu civilního v Praze z 3. 12. 1946, svědčící J. E. S., a to s odůvodněním, že na tento nemovitý majetek se vztahoval dekret č. 108/1945 Sb., takže MUDr. O. S. již nebyl vlastníkem sporných nemovitostí. V důsledku toho bylo vymazáno v pozemkové knize vlastnické právo J. E. S. a byl obnoven vlastnický zápis v pozemkové knize na jednu polovinu nemovitosti pro MUDr. O. S. V roce 1948 byla zavedena národní správa na nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, která však byla v roce 1950 opět zrušena. Dne 14. 7. 1952 pak ve smyslu zákona č. 185/1948 Sb. a na základě vyhlášek Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. 10. 1950 a ze dne 22. 1. 1951 bylo v pozemkové knize vloženo vlastnické právo pro Čs. stát – Ústřední národní výbor hlavního města Prahy. Na základě všech těchto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně zaujal nesprávný skutkový závěr o tom, že „bylo obnoveno vlastnictví jedné ideální poloviny nemovitostí E. S., matce MUDr. O. S. ml.“. Odvolací soud naproti tomu vycházel z toho skutkového zjištění, že žalobce O. S. není ve vztahu k J. E. S. (jako k osobě, jejíž ideální polovina nemovitostí přešla na stát ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 87/1991 Sb.) žádnou z osob uváděných v ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. a že je takovou osobou pouze ve vztahu k MUDr. O. S.. Uplatnil-li tedy žalobce nárok na vydání věci jako právní nástupce jen jednoho z podílových spoluvlastníků a druhý spoluvlastník, respektive osoby od něj „odvozené“ nikoli, nemůže žalobci být vydána celá věc. Odvolací soud byl proto toho názoru, že žalobce by mohl být za splnění dalších předpokladů oprávněnou osobou pouze co do ideální poloviny uvedených nemovitostí, které byly v době přechodu nemovitostí na stát podle zákona č. 185/1948 Sb. zapsány jako vlastnictví MUDr. O. S. Odvolací soud proto dovozoval, že na žalobcem uváděný majetek se s ohledem na ustanovení § 1 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb. nevztahují ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Odvolací soud vycházel z uvedeného ustanovení § 1 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb. (podle něhož nelze tohoto zákona použít pro případy, kdy byl majetek získán v době nesvobody státně nespolehlivými osobami nebo v důsledku rasové perzekuce). Odvolací soud poukazoval např. na ustanovení § 4 písm. a) dekretu č. 5/1945 Sb., v němž bylo k pojmu „osoby státně nespolehlivé“ stanoveno, že za takové osoby je třeba považovat osoby německé nebo maďarské národnosti, tj. osoby, které se přihlásily při kterémkoli sčítání lidí od roku 1929 k německé nebo maďarské národnosti nebo se staly členy národních skupin nebo útvarů či politických stran, sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti. Odvolací soud na základě zjištění, učiněných v tomto soudním řízení (sp. zn. 16 C 271/95 Obvodního soudu pro Prahu 2) pokládal původního spoluvlastníka nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, MUDr. O. S. za osobu německé národnosti, zejména když v „Dotazníku pro určení německé národní příslušnosti“, vyplněném 11. 8. 1939, uvedl, že jeho mateřský jazyk je němčina, že studoval na německé národní škole v B., dále na gymnáziu v T. a na německé lékařské fakultě v P., že je členem spolku německých lékařů a čekatelem německé politické strany NSDAP; 14. 12. 1939 byl MUDr. O. S. vystaven průkaz německého říšského státního příslušníka. Odvolací soud poukazoval i na to, že znárodnění zestátněním ohledně nemovitého majetku, o nějž jde v tomto řízení, proběhlo v době, kdy MUDr. O. S. již sice nežil, avšak byl ještě s ohledem na právní úpravu tzv. „ležící pozůstalosti“ tehdy fiktivním držitelem pozůstalosti, protože ještě nedošlo k podání dědické přihlášky v pozůstalostním řízení, ani k přijetí dědictví pozůstalými osobami. Na takový majetek se hledělo, jako by byl odňat přímo zůstaviteli, v daném případě tedy osobě, která získala majetek v době nesvobody (v daném případě na základě rozhodnutí Německého zemského soudu v Praze ze dne