28 Cdo 856/2022 — Nejvyšší soud

28 Cdo 856/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 5. 2022 Spisová značka:28 Cdo 856/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.856.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zmírnění křivd (restituce) Zemědělský majetek Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 16 odst. 1 předpisu č. 229/1991 Sb. § 28a předpisu č. 229/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 7. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1577/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 856/2022-181 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) K. H., narozené XY, bytem v XY, b) B. K., narozeného XY, bytem v XY, c) L. K., narozeného XY, bytem v XY, d) V. K., narozeného XY, bytem v XY, všech zastoupených JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 28/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, o zaplacení částky 21.234.615 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 718/2018, o dovolání žalobců a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2021, č. j. 91 Co 233/2021-135, takto: I. Dovolání žalobců a žalované se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 3 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 4 C 718/2018-85, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 451.269,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení (výrok I.). Rozhodl rovněž o povinnosti žalované zaplatit žalobci b) částku ve výši 2.256.345,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení (výrok II.). Dále žalované uložil povinnost zaplatit každému z žalobců c) a d) částku ve výši 1.128.173,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení (výroky III. a IV.). Co do zbylé části žalobu zamítl (výrok V.) a rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady řízení ve výši 172.304,- Kč (výrok VI.). 2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobců proti výroku V. a žalované proti výrokům I., II., III., IV. a VI. rozsudkem ze dne 24. 11. 2021, č. j. 91 Co 233/2021-135, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. změnil tak, že zamítl žalobu žalobkyně a) o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 451.269,- Kč od 22. 10. 2018 do 22. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 376.057,50 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25% ročně z částky 75.211,50 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení; jinak jej v tomto výroku potvrdil ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 451.269,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 75.211,50 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení (výrok I.). V části výroku II. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu žalobce b) o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 2.256.345,- Kč od 22. 10. 2018 do 22. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 1.880.287,50 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 376.057,50 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení; jinak jej v tomto výroku potvrdil ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 2.256.345,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 376.057,50 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení (výrok II.). V části výroku III. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu žalobce c) o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 1.128.173 Kč od 22. 10. 2018 do 22. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 940.144,25 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 188.028,75 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení; jinak jej v tomto výroku potvrdil ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) částku 1.128.173,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 188.028,75 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení (výrok III.). V části výroku IV. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu žalobce d) o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 1.128.173,- Kč od 22. 10. 2018 do 22. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 940.144,25 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 188.028,75 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení; jinak jej v tomto výroku potvrdil ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci d) částku 1.128.173,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 188.028,75 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení (výrok IV.). Ve výroku V. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že se žaloba žalobkyně a) o zaplacení částky 1.479.981,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení, žaloba žalobce b) o zaplacení částky 7.395.337,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení, žaloba žalobce c) o zaplacení částky 3.697.668,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení a žaloba žalobce d) o zaplacení částky 3.697.668,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 22. 10. 2018 do zaplacení zamítá (výrok V.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok VI.). 3. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na zjištění, že žalobci se jako oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o půdě“), domáhají na žalované podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě zaplacení finanční náhrady ve výši 21.234.615 Kč za odňatý a nevydaný pozemek dle PK č. XY o výměře 4.872 m2 v katastrálním území XY (dále „předmětný pozemek“), za nějž jim nebyl poskytnut náhradní pozemek. Žalovaná částka představuje aktuální (tržní) cenu předmětného pozemku, jak byla zjištěna v žalobci předloženém znaleckém posudku ze dne 20. 6. 2018, č. 2639/226/2018. Soudy nižších stupňů s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, uveřejněný pod číslem 86/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (zmíněný rozsudek, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), dovodily, že je namístě žalobcům přiznat finanční náhradu ve výši odpovídající šestinásobku ceny předmětného pozemku stanovené v souladu s ustanovením § 28a zákona o půdě dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále „vyhláška č. 182/1988 Sb.“), přičemž odvolací soud zdůraznil, že v projednávané věci nejsou dány výjimečné okolnosti, jež by odůvodňovaly zvýšení, či snížení této finanční náhrady. Odvolací soud korigoval názor soudu prvního stupně toliko v otázce úroků z prodlení. Na rozdíl od soudu prvního stupně konstatoval, že dle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o půdě žalovanou tížila povinnost poskytnout žalobcům finanční náhradu do tří let od převzetí písemné výzvy, tedy do 22. 10. 2021, a tudíž se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžité náhrady dne 23. 10. 2021, a to pouze s plněním finanční náhrady ve výši stanovené postupem upraveným v ustanovení § 28a zákona o půdě. Odvolací soud v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. II. ÚS 4139/16 (označený nález, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz), a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3508/2018. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Soudy nižších stupňů přiznanou finanční náhradu pokládají za neadekvátní a nedostatečnou. Domnívají se, že soudy nižších instancí se měly v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, zabývat žalobci předkládanými důvody pro zvýšení této náhrady (vývoj tržní ceny pozemků na území hlavního města Prahy, liknavý a svévolný přístup žalované k u