28 Cdo 87/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 87/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 2. 2023 Spisová značka:28 Cdo 87/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.87.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Bezdůvodné obohacení Součást věci Stavba Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2991 odst. 1 a 2 o. z. § 120 odst. 1 a 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 4. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 796/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 87/2023-186 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně PAMUKALE s. r. o., se sídlem v Ostravě, Jana Šoupala 1597/3, identifikační číslo osoby: 28563191, zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti žalovanému městu Vratimov, se sídlem ve Vratimově, Frýdecká 853/57, identifikační číslo osoby: 00297372, zastoupenému JUDr. Helenou Strachotovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, o zaplacení částky 143.286,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 14 C 327/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. října 2022, č. j. 71 Co 252/2022-164, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 5. 2022, č. j. 14 C 327/2019-103, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14.676,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.676,- Kč od 9. 7. 2019 do zaplacení (výrok I.), a co do částky 128.610,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 128.610,57 Kč od 9. 7. 2019 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši 62.837,62 Kč (výrok III.) a státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku náklady řízení ve výši 16.464,- Kč (výrok IV.). 2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě na vydání bezdůvodného obohacení za období od 13. 9. 2017 do 30. 6. 2020 za bezesmluvní užívání pozemku parc. č. 1207/14 v katastrálním území Vratimov, jehož je žalobkyně spoluvlastníkem v rozsahu jedné ideální poloviny, žalovaným městem, jež je vlastníkem místní komunikace – cyklostezky ve výměře 797 m2 na označeném pozemku umístěné. Náhradu za bezdůvodné obohacení soud prvního stupně neurčil v závislosti na výši obvyklého nájemného, neboť cyklostezka je pozemní komunikací 4. třídy a slouží k veřejnému účelu; jde o občanskou vybavenost. Proto byla částka bezdůvodného obohacení stanovena podle cenových věstníků Ministerstva financí č. 1/2017, č. 1/2018 a č. 1/2019. Námitku žalovaného města, že cyklostezka není umístěna na pozemku ve vlastnictví žalobkyně, ale na stavbě vodního díla (protipovodňové hráze), soud prvního stupně vypořádal závěrem o umístění obou staveb, jež jsou samostatné, vedle sebe (v obou případech) na pozemku žalobkyně, přičemž existence vodního díla – hráze nemá žádný vliv na existenci cyklostezky. 3. Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 13. 10. 2022, č. j. 71 Co 252/2022-164, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 14.676,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.676,- Kč od 9. 7. 2019 do zaplacení zamítl; ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 62.837,62 Kč (výrok II.), náklady odvolacího řízení ve výši 26.991,- Kč (výrok IV.) a státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku náklady řízení ve výši 16.464,- Kč (výrok III.). 4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, pokud jde o vlastnictví k pozemku parc. č. 1207/14 žalobkyní a vlastnictví pozemní komunikace (místní komunikace IV. třídy – cyklostezky) žalovaným. Zdůraznil, že nejen z hlediska stavebního provedení, ale i povahy pozemní komunikace je cyklostezka samostatnou věcí v právním slova smyslu a může být svébytným předmětem soukromoprávního poměru (v tomto ohledu odvolací soud odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002; tento rozsudek je, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz). O této právní povaze cyklostezky svědčí, dle mínění odvolacího soudu, i snaha žalovaného města a dřívějšího vlastníka pozemku upravit vzájemný vztah zřízením bezúplatného věcného břemene pro vybudovanou cyklostezku. 5. Po doplněném dokazování o náhledy do katastru nemovitostí odvolací soud dále zjistil, že u pozemku parc. č. 1207/14 probíhá od 22. 9. 2022 vkladové řízení o převodu vlastnického práva k pozemku ze státu na žalobkyni, která se tak stane jeho výlučným vlastníkem. Na pozemku je pak evidováno vodní dílo (hráz k ochraně nemovitostí před zaplavením při povodni), zapsané na listu vlastnictví č. 8 pro obec a katastrální území Vratimov, jehož vlastníkem je stát; hráz se dále nachází i na pozemcích parc. č. 1207/9, č. 1207/13, č. 1207/15, č. 1207/16, č. 1207/18, č. 1207/20, č. 1207/21, č. 3073/2, č. 3073/3 a č. 3161/2. 6. Z hlediska právního posouzení věci se odvolací soud soustředil na zkoumání, zda protipovodňová hráz na pozemku parc. č. 1207/14 je součástí tohoto pozemku, nebo zda je samostatnou věcí v právním slova smyslu; ve druhém případě by pak těleso cyklostezky nemohlo zatěžovat pozemek žalobkyně, ale protipovodňovou hráz, jež je ve vlastnictví státu. Při svých úvahách o samostatnosti protipovodňové hráze vzal odvolací soud v úvahu, že je liniovou stavbou ve smyslu ustanovení § 498 a § 509 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) a že ji lze subsumovat pod výjimky ze zásady, že „povrch ustupuje půdě“ (§ 506 o. z.), což ostatně vyplývá z veřejnoprávní úpravy dané v případě vodních děl ustanovením § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých předpisů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „vodní zákon“). Odvolací soud dále doplnil, že pro samostatnost protipovodňové hráze ve smyslu právním svědčí u vodních děl zbudovaných do 1. 1. 2002 i zřízení zákonného věcného břemene, i účel a funkce a požadavky na údržbu tohoto typu vodního díla, které může plnit jen jako souvislý celek. Byť odvolací soud připustil, že jde svým provedením o hráz sypanou, nelze ji automaticky považovat za součást pozemku (na konto tohoto úsudku odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 816/2018). Připomněl rovněž, že hráz je v terénu rozlišitelná, neboť vystupuje nad terén okolních pozemků a je zřejmé, kde by se nacházel povrch pozemku parc. č. 1207/14 nebýt samotné hráze. Odstraněním hráze by pozemek z hlediska jeho hospodářského účelu a funkce nebyl nijak dotčen, neboť by se dále jednalo o travnatý pozemek poblíž řeky. Závěru o samostatnosti protipovodňové hráze přisvědčuje i zápis vlastnických práv v katastru nemovitostí zvlášť k pozemku parc. č. 1207/14 (ve prospěch žalobkyně) a ke stavbě hráze (ve prospěch státu). Konkluze formulovaná v tom smyslu, že protipovodňová hráz je samostatnou věcí v právním slova smyslu implikuje dle odvolacího soudu i úsudek, že stavba cyklostezky se nachází jen na koruně hráze a pozemek ve vlastnictví žalobkyně je primárně zatěžován hrází a nikoliv cyklostezkou. Z hlediska možných úvah o vzniku bezdůvodného obohacení odvolací soud uzavřel, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohacuje, neboť užívá pro cyklostezku stavbu ve vlastnictví jiného subjektu (státu). 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jež má ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném (aktuálním) znění (dále „o. s. ř.“) za přípustné pro zodpovězení právní otázky, zda sypaná hráz na jejím pozemku je stavbou a věcí v právním slova smyslu samostatnou, nebo zda je součástí pozemku, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dále spojuje přípustnost dovolání s řešením právní otázky, jež již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, avšak měla by být dovolacím soudem posouzena jinak. Domnívá se, že v poměrech projednávané věci by měl oproti věci posuzované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1519/2016, být