28 Cdo 881/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 881/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 6. 2025 Spisová značka:28 Cdo 881/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.881.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Bezdůvodné obohacení Promlčení Splnění dluhu Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 3028 odst. 3 o. z. § 340 odst. 2 obch. zák. § 391 obch. zák. § 397 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 881/2025-1427 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně: Sallerova výstavba Emporium II k. s., se sídlem v Otvicích, Obchodní zóna 266, identifikační číslo osoby: 27266303, zastoupena Ass. jur. Denisem Dieterem Riedigerem, usazeným evropským advokátem se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 383/58, proti žalovaným: 1) OK REST a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby: 60193344, zastoupené JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, 2) UNITED BAKERIES a. s., se sídlem v Praze 5, Pekařská 598/1, identifikační číslo osoby: 28976231, zastoupena JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, o zaplacení částky 2.015.202,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 79/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2024, č. j. 72 Co 173/2024-1370, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2) náklady dovolacího řízení ve výši 20.364,30 Kč k rukám jejího zástupce, JUDr. Pavla Dejla, Ph.D., LL.M., advokáta se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, č. j. 20 C 79/2010-1265, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 3. 2024, č. j. 20 C 79/2010-1297, uložil obchodní společnosti OK REST a. s. [dále „žalovaná 1)“], povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.106.943,- Kč s ve výroku I. specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované 1) zaplacení částky 3.182.241,- Kč s příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované 2) zaplacení částky 2.015.202,- Kč s příslušenstvím (výrok III.), a rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit náklady řízení, a to žalované 1) k rukám její zástupkyně ve výši 367.269,- Kč, žalované 2) k rukám jejího zástupce ve výši 336.336,- Kč a České republice ve výši 2.671,- Kč (výroky IV., V. a VI.). Dále žalované 1) uložil povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 939,- Kč, jejichž výše bude určena samostatným usnesením (výrok VII.). 2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně proti výrokům II. až VI. rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. 72 Co 173/2024-1370, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. až VII. potvrdil (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit náklady řízení, a to žalované 1) k rukám její zástupkyně ve výši 51.691,20 Kč a žalované 2) k rukám jejího zástupce ve výši 40.365,60 Kč (výroky II. a III.). 3. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 10. 3. 2010 domáhala vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované 1) bezesmluvním užíváním žalobou konkretizovaných pozemků v katastrálním území XY (dále „předmětné pozemky“), které náleží do výlučného vlastnictví žalobkyně. Podáním ze dne 30. 8. 2013 pak žalobkyně navrhla, aby do řízení jako další účastník přistoupila žalovaná 2), požádala o připuštění změny žaloby a žalobní petit upravila tak, aby bylo zřejmé, čeho se po jednotlivých žalovaných domáhá; usnesením ze dne 2. 3. 2020, č. j. 20 C 79/2010-404, ve znění usnesení ze dne 25. 9. 2020, č. j. 20 C 79/2010-447, soud prvního stupně připustil, aby do řízení jako další účastnice na straně žalované přistoupila UNITED BAKERIES a. s., nynější žalovaná 2). Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně navrhla přistoupení žalované 2) do řízení v době, kdy bylo řízení přerušeno, a tudíž k doručení žaloby žalované došlo až dne 11. 3. 2020. Konstatovaly, že žalobkyně nevyzvala žalovanou 2) ve smyslu ustanovení § 340 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obch. zák.“ nebo též „zákon č. 513/1991 Sb.“), ke splnění dluhu a neposkytla jí tak přiměřenou lhůtu k plnění, pročež se pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení nestala splatnou. Dle názoru soudů nižších instancí žalobkyně výzvu k vydání bezdůvodného obohacení učinila prostřednictvím žalobního návrhu ze dne 30. 8. 2013, doručeného žalované dne 11. 3. 2020. Dospěly proto k závěru, že právo žalobkyně vyzvat žalovanou 2) k vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků v období od 4. 1. 2010 do 31. 3. 2010 bylo promlčeno ve smyslu ustanovení § 390 ve spojení s ustanovením § 391 odst. 2 obch. zák., neboť uplynula čtyřletá promlčecí doba dle ustanovení § 397 obch. zák., v níž se žalobkyně mohla obrátit na žalovanou 2) s výzvou k plnění. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III., V. a VI., a dále proti akcesorickému výroku III.) podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). 5. Má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (od rozhodnutí specifikovaných v bodě 18 odůvodnění tohoto usnesení) při řešení těchto otázek: a) má na běh promlčecí lhůty vliv to, zda byl úkon znamenající uplatnění práva u soudu, k tomuto soudu podán, anebo zda byl doručen účastníku řízení, vůči němuž tento úkon směřuje, b) má na běh promlčecí lhůty vliv to, že řízení, v němž byl tento nárok uplatněn, bylo následně krátce po jeho zahájení přerušeno. Dovolatelka vyjadřuje přesvědčení, že žaloba může nahradit výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení, přičemž pro běh promlčecí doby učinit výzvu k plnění je rozhodující okamžik doručení žaloby soudu, nikoli účastníku řízení. Učinil-li proto odvolací soud závěr jiný, tj. že na běh promlčecí doby má vliv až doručení žaloby účastníku řízení, a nikoliv jen soudu, je jeho rozhodnutí v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. 6. Dále má dovolatelka za to, že dovolání je přípustné ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., pro existenci otázek v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených. Namítá, že k promlčení práva vyzvat k plnění nemohlo dojít, neboť i pokud by bylo relevantním okamžikem doručení žaloby účastníku řízení, je třeba zohlednit, že žalobkyně své právo uplatnila u soudu v zachované promlčecí době a k doručení žaloby žalované došlo po marném uplynutí promlčecí doby jen v důsledku přerušení řízení. Nadto upozorňuje, že přítomné řízení bylo přerušeno kvůli řízení o určení vlastnického práva, které zahájila samotná žalovaná 2). 7. Navrhuje, aby dovolací soud v napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Žalovaná 2) se ve vyjádření k dovolání žalobkyně ztotožnila s rozsudkem odvolacího soudu, který pokládá za správný a souladný s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl, popřípadě zamítl. 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 16. 10. 2024 v řízení, jež bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 10. 3. 2010 (srovnej bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné (§ 237 o. s. ř.). 10. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotné