28 Cdo 913/2002 – Nejvyšší soud

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 28 Cdo 913/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání OSP v P. 7, státního podniku v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 25.10.2001, sp. zn. 17 Co 526/2001, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 183/91 (žalobkyně O. K., proti žalovanému OSP v P. 7, státnímu podniku v likvidaci, zastoupenému advokátem, o vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb.), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Původní žalobce RNDr. E. K. se domáhal žalobou, podanou u soudu 2.12.1991 (v průběhu řízení upravovanou), aby žalovanému stavebnímu podniku bylo uloženo vydat mu dům čp. 308 a pozemek parc. č. 287 v P. 7. V žalobě bylo uvedeno, že původnímu spoluvlastníky těchto nemovitostí byli JUDr. K. K. a H. K., strýc a teta žalobce. Uvedený majetek přešel na stát v důsledku odmítnutí dědictví po spoluvlastníku JUDr. K. K. (zemřelém 26.1.1963) jeho dědici, učiněného v tísni. Další ideální polovina uvedených nemovitostí byla spoluvlastnicí H. K. darována státu v květnu 1963, a to rovněž v tísni. Nemovitosti přešly na OSP v P. 7. Uvedený původní žalobce učinil výzvu k vydání nemovitostí písemně 11.10.1991, ale vydání nemovitostí bylo žalovaným podnikem odmítnuto. Žalovaný podnik navrhl zamítnutí žaloby s tím, že ze strany žalobce RNDr. E. K. není doložena dědická posloupnost po původních spoluvlastnících. Žalobcem tvrzenou tíseň při odmítnutí dědictví a při darovací smlouvě se žalobci také nepodařilo přesvědčivě prokázat. Dům čp. 308 v P. 7 prodělal zásadní přestavbu, takže jeho stavební podstata se úplně změnila a jeho vydání brání ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Soud prvního stupně vyslechl v řízení původního žalobce RNDr. E. K., jako účastníka řízení, provedl důkaz posudkem znalce z oboru oceňování nemovitostí, provedl důkaz spisy bývalého Státního notářství pro Prahu 7 sp. zn. 7 D 156/63, 7 D 210/67 a 7 D 183/78 a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze 7.10.1996, čj. 14 C 183/91-162, bylo uloženo žalovanému OSP P. 7, státnímu podniku v likvidaci, vydat do 15 dnů od právní moci rozsudku žalobci RNDr. E. K. dům čp. 308 a pozemek parc. č. 287 v P. 7, zapsané na listu vlastnictví č. 381 v katastru nemovitostí pro katastrální území H. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žaloba byla však zamítnuta proti dalšímu žalovanému podniku O., v P. 7; tomuto žalovanému podniku bylo uloženo zaplatit do pokladny Obvodního soudu pro Prahu 7 na úhradu soudního poplatku 1.000 Kč a na náhradu placeného znalečného 7.980 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. K odvolání žalobce i žalovaného OSP v P. 7 Městský soud v Praze usnesením z 15.5.1997, sp. zn. 17 Co 186/97, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně procesní nedostatky v průběhu tohoto řízení, nepřezkoumatelnost rozhodnutí ve věci samé a nedostatek odůvodnění rozhodnutí. Odvolací soud ukládal soudu prvního stupně, aby vyzval žalobce k označení žalovaného tak, aby bylo zřejmé, proti komu (s přesným uvedením žalovaného subjektu) se žalobce vydání rozsudku domáhá, a aby soud postupoval podle ustanovení § 43 občanského soudního řádu. Stejně tak ukládal odvolací soud soudu prvního stupně vést žalobce k upřesnění, opravě či úpravě žalobního návrhu. Zatím procesní nedostatky v uvedeném smyslu vedly k tomu, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo v celém rozsahu výroku rozsudku podloženo žalobou žalobce. Posléze byl odvolací soud i toho názoru, že v rozhodnutí soudu prvního stupně není obsaženo dostatečné skutkové vylíčení, ani to, z jakého právního důvodu bylo žalovanému uloženo, aby nemovitosti žalobci vydal, a to v návaznosti na objasnění způsobu přechodu věcí na stát ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. V dalším průběhu řízení vynesl Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudek z 12.6.1998, čj. 14 C 183/91-269, jímž byla zamítnuta žaloba RNDr. E. K., aby žalovanému OSP v P. 7, státnímu podniku v likvidaci, bylo uloženo vydat do 15 dnů od právní moci rozsudku žalobci jednu ideální polovinu domu čp. 308 a pozemku parc. č. 287 v P. 7; bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 z 12.6.1998, čj. 14 C 183/91-269, doplněnému usnesením z 10.7.1998, čj 14 C 183/91-272, Městský soud v Praze usnesením z 3.12.1998, sp. zn. 55 Co 169/98, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že nepřikročil k potřebnému doplnění řízení podle závěrů předchozího zrušovacího rozhodnutí odvolacího soudu, což je třeba v dalším průběhu řízení doplnit a dále odvolací soud ukládal soudu prvního stupně provést důkazy navržené žalobcem k prokázání jeho nároku, tyto důkazy řádně zhodnotit a poté znovu ve věci rozhodnout s přesvědčivým a srozumitelným zdůvodněním. Obvodní soud pro Prahu 7 poté rozhodl rozsudkem z 15.2.1999, čj. 14 C 183/91-329, jímž byla opět zamítnuta žaloba žalobce RNDr. E. K. se žalobním návrhem, aby žalovanému OSP v P. 7, státnímu podniku v likvidaci, bylo uloženo vydat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku jednu ideální polovinu domu čp. 308 a pozemku parc. č. 287 v P. 7. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek obsahoval i výrok o tom, že náklady znalečného ve výši 1.000 Kč a náklady svědečného 62 Kč nese stát. K odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, č j. 14 C 183/91-325, Městský soud v Praze usnesením z 27.9.1999, sp. zn. 17 Co 365/99, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud neshledával správným závěr soudu prvního stupně o tom, že nelze zjistit, jakým způsobem v daném případě přešly nemovitosti, uváděné v žalobě žalobce, na stát. Odvolací soud poukazoval na výsledky řízení o dědictví po zemřelém JUDr. K. K. (k jehož úmrtí došlo 26.1.1963), které probíhalo u bývalého Státního notářství pro Prahu 7 pod sp. zn. 7 D 156/63; z tohoto spisu je patrné, podle názoru odvolací soudu, že „šlo o odúmrť, kterou státní notářství usnesením ze dne 24.5.1963 vydalo čs. státu“. Odvolací soud dále vytýkal soudu prvního stupně, že ani při zjišťování a hodnocení stavu tísně, který podle tvrzení žalobce tu byl na straně dědiců odmítajících dědictví, nebyl náležitě objasněn a zhodnocen skutkový stav. Odvolací soud ukládal soudu prvního stupně také objasnit a posoudit, zda žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., zda jeho právní předchůdce byl zbaven vlastnictví k nemovitostem způsobem předpokládaným v § 6 odst. 1 písm. h) zákona č. 87/1991 Sb., tedy zda dědictví, které se mu nabízelo, odmítl v tísni. Odvolací soud dále ukládal soudu prvního stupně objasnit a posoudit, zda je žalovaný státní podnik (v likvidaci) povinnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. V průběhu řízení došlo dne 9.4.2000 k úmrtí žalobce RNDr. E. K. a podle výsledků řízení o dědictví, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. D 228/2000, je jedinou dědičkou tohoto zůstavitele O. K., manželka zemřelého Dr. K. Soud prvního stupně dále jednal v řízení se žalobkyní O. K. a se žalovaným OSP v P. 7, státním podnikem v likvidaci, a dne 23.4.2001 vynesl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 z 23.4.2001 z 23.4.2001, čj. 14 C 183/91-403. Tímto rozsudkem bylo žalovanému podniku uloženo vydat žalobkyni jednu ideální polovinu domu čp. 308 a jednu ideální polovinu pozemku parc. č. 287 v P. 7. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému podniku bylo uloženo zaplatit státu na náhradu nákladů řízení 8.042 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; žalovanému bylo také uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 3.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo k otázce přechodu majetku původního spoluvlastníka JUDr. K. K. (kterému patřila jedna ideální polovina nemovitostí, sporných mezi účastníky tohoto řízení) uvedeno, že přešel jako odúmrť na stát, když dědictví po něm odmítli manželka H. K., syn K. K. a bratr zůstavitele E. K. Předmětem dědictví tu byla ideální polovina domu čp. 308 v P. 7 a ideální polovina pozemku parc. č. 287 v P. 7; předmětem dědictví tu nebyla žádná finanční hotovost nebo vklad u peněžního ústavu; ohledně dluhů zůstavitele byly zjištěny jeho půjčky od Státní spořitelny ve výši 70.000 Kč a 20.000 Kč, jež byly poskytnuty spoluvlastníkem domu čp. 71 v P.