28 Cdo 913/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 913/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 8. 2003 Spisová značka:28 Cdo 913/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.913.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 3 odst. 1 předpisu č. 87/1991Sb. § 3 odst. 4 předpisu č. 87/1991Sb. § 5 odst. 1 předpisu č. 87/1991Sb. § 6 odst. 1 písm. b) předpisu č. 87/1991Sb. § 8 odst. 1 písm. b) předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 28 Cdo 913/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání OSP v P. 7, státního podniku v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 25.10.2001, sp. zn. 17 Co 526/2001, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 183/91 (žalobkyně O. K., proti žalovanému OSP v P. 7, státnímu podniku v likvidaci, zastoupenému advokátem, o vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb.), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Původní žalobce RNDr. E. K. se domáhal žalobou, podanou u soudu 2.12.1991 (v průběhu řízení upravovanou), aby žalovanému stavebnímu podniku bylo uloženo vydat mu dům čp. 308 a pozemek parc. č. 287 v P. 7. V žalobě bylo uvedeno, že původnímu spoluvlastníky těchto nemovitostí byli JUDr. K. K. a H. K., strýc a teta žalobce. Uvedený majetek přešel na stát v důsledku odmítnutí dědictví po spoluvlastníku JUDr. K. K. (zemřelém 26.1.1963) jeho dědici, učiněného v tísni. Další ideální polovina uvedených nemovitostí byla spoluvlastnicí H. K. darována státu v květnu 1963, a to rovněž v tísni. Nemovitosti přešly na OSP v P. 7. Uvedený původní žalobce učinil výzvu k vydání nemovitostí písemně 11.10.1991, ale vydání nemovitostí bylo žalovaným podnikem odmítnuto. Žalovaný podnik navrhl zamítnutí žaloby s tím, že ze strany žalobce RNDr. E. K. není doložena dědická posloupnost po původních spoluvlastnících. Žalobcem tvrzenou tíseň při odmítnutí dědictví a při darovací smlouvě se žalobci také nepodařilo přesvědčivě prokázat. Dům čp. 308 v P. 7 prodělal zásadní přestavbu, takže jeho stavební podstata se úplně změnila a jeho vydání brání ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Soud prvního stupně vyslechl v řízení původního žalobce RNDr. E. K., jako účastníka řízení, provedl důkaz posudkem znalce z oboru oceňování nemovitostí, provedl důkaz spisy bývalého Státního notářství pro Prahu 7 sp. zn. 7 D 156/63, 7 D 210/67 a 7 D 183/78 a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze 7.10.1996, čj. 14 C 183/91-162, bylo uloženo žalovanému OSP P. 7, státnímu podniku v likvidaci, vydat do 15 dnů od právní moci rozsudku žalobci RNDr. E. K. dům čp. 308 a pozemek parc. č. 287 v P. 7, zapsané na listu vlastnictví č. 381 v katastru nemovitostí pro katastrální území H. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žaloba byla však zamítnuta proti dalšímu žalovanému podniku O., v P. 7; tomuto žalovanému podniku bylo uloženo zaplatit do pokladny Obvodního soudu pro Prahu 7 na úhradu soudního poplatku 1.000 Kč a na náhradu placeného znalečného 7.980 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. K odvolání žalobce i žalovaného OSP v P. 7 Městský soud v Praze usnesením z 15.5.1997, sp. zn. 17 Co 186/97, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně procesní nedostatky v průběhu tohoto řízení, nepřezkoumatelnost rozhodnutí ve věci samé a nedostatek odůvodnění rozhodnutí. Odvolací soud ukládal soudu prvního stupně, aby vyzval žalobce k označení žalovaného tak, aby bylo zřejmé, proti komu (s přesným uvedením žalovaného subjektu) se žalobce vydání rozsudku domáhá, a aby soud postupoval podle ustanovení § 43 občanského soudního řádu. Stejně tak ukládal odvolací soud soudu prvního stupně vést žalobce k upřesnění, opravě či úpravě žalobního návrhu. Zatím procesní nedostatky v uvedeném smyslu vedly k tomu, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo v celém rozsahu výroku rozsudku podloženo žalobou žalobce. Posléze byl odvolací soud i toho názoru, že v rozhodnutí soudu prvního stupně není obsaženo dostatečné skutkové vylíčení, ani to, z jakého právního důvodu bylo žalovanému uloženo, aby nemovitosti žalobci vydal, a to v návaznosti na objasnění způsobu přechodu věcí na stát ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. V dalším průběhu řízení vynesl Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudek z 12.6.1998, čj. 14 C 183/91-269, jímž byla zamítnuta žaloba RNDr. E. K., aby žalovanému OSP v P. 7, státnímu podniku v likvidaci, bylo uloženo vydat do 15 dnů od právní moci rozsudku žalobci jednu ideální polovinu domu čp. 308 a pozemku parc. č. 287 v P. 7; bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 z 12.6.1998, čj. 14 C 183/91-269, doplněnému usnesením z 10.7.1998, čj 14 C 183/91-272, Městský soud v Praze usnesením z 3.12.1998, sp. zn. 55 Co 169/98, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že nepřikročil k potřebnému doplnění řízení podle závěrů předchozího zrušovacího rozhodnutí odvolacího soudu, což je třeba v dalším průběhu řízení doplnit a dále odvolací soud ukládal soudu prvního stupně provést důkazy navržené žalobcem k prokázání jeho nároku, tyto důkazy řádně zhodnotit a poté znovu ve věci rozhodnout s přesvědčivým a srozumitelným zdůvodněním. Obvodní soud pro Prahu 7 poté rozhodl rozsudkem z 15.2.1999, čj. 14 C 183/91-329, jímž byla opět zamítnuta žaloba žalobce RNDr. E. K. se žalobním návrhem, aby žalovanému OSP v P. 7, státnímu podniku v likvidaci, bylo uloženo vydat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku jednu ideální polovinu domu čp. 308 a pozemku parc. č. 287 v P. 7. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek obsahoval i výrok o tom, že náklady znalečného ve výši 1.000 Kč a náklady svědečného 62 Kč nese stát. K odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, č j. 14 C 183/91-325, Městský soud v Praze usnesením z 27.9.1999, sp. zn. 17 Co 365/99, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud neshledával správným závěr soudu prvního stupně o tom, že nelze zjistit, jakým způsobem v daném případě přešly nemovitosti, uváděné v žalobě žalobce, na stát. Odvolací soud poukazoval na výsledky řízení o dědictví po zemřelém JUDr. K. K. (k jehož úmrtí došlo 26.1.1963), které probíhalo u bývalého Státního notářství pro Prahu 7 pod sp. zn. 7 D 156/63; z tohoto spisu je patrné, podle názoru odvolací soudu, že „šlo o odúmrť, kterou státní notářství usnesením ze dne 24.5.1963 vydalo čs. státu“. Odvolací soud dále vytýkal soudu prvního stupně, že ani při zjišťování a hodnocení stavu tísně, který podle tvrzení žalobce tu byl na straně dědiců odmítajících dědictví, nebyl náležitě objasněn a zhodnocen skutkový stav. Odvolací soud ukládal soudu prvního stupně také objasnit a posoudit, zda žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., zda jeho právní předchůdce byl zbaven vlastnictví k nemovitostem způsobem předpokládaným v § 6 odst. 1 písm. h) zákona č. 87/1991 Sb., tedy zda dědictví, které se mu nabízelo, odmítl v tísni. Odvolací soud dále ukládal soudu prvního stupně objasnit a posoudit, zda je žalovaný státní podnik (v likvidaci) povinnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. V průběhu řízení došlo dne 9.4.2000 k úmrtí žalobce RNDr. E. K. a podle výsledků řízení o dědictví, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. D 228/2000, je jedinou dědičkou tohoto zůstavitele O. K., manželka zemřelého Dr. K. Soud prvního stupně dále jednal v řízení se žalobkyní O. K. a se žalovaným OSP v P. 7, státním podnikem v likvidaci, a dne 23.4.2001 vynesl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 z 23.4.2001 z 23.4.2001, čj. 14 C 183/91-403. Tímto rozsudkem bylo žalovanému podniku uloženo vydat žalobkyni jednu ideální polovinu domu čp. 308 a jednu ideální polovinu pozemku parc. č. 287 v P. 7. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému podniku bylo uloženo zaplatit státu na náhradu nák