29 Cdo 111/2012 — Nejvyšší soud

29 Cdo 111/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2015 Spisová značka:29 Cdo 111/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.111.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnky Dotčené předpisy:čl. I. § 17 předpisu č. 191/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 12. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 111/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. M. Č., zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem, se sídlem v Brně, Marešova 304/12, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) N. S. a 2) R. S., zastoupené Mgr. Pavlem Procházkou, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 2006/26, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 113/2006, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. června 2011, č. j. 14 Cmo 11/2011-491, takto: I. Dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. června 2011, č. j. 14 Cmo 11/2011-491, se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud ve vztahu k druhé žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o ponechání směnečného platebního rozkazu ze dne 27. září 2006, č. j. 22 Sm 292/2005-54, v platnosti co do částky 900.000 Kč s 6% úrokem z této částky od 12. prosince 2003 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 3.000 Kč. II. Ve zbývající části prvního výroku o věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů řízení se rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. června 2011, č. j. 14 Cmo 11/2011-491, ve vztahu k druhé žalované zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. června 2010, č. j. 22 Cm 113/2006-381, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. září 2006, č. j. 22 Sm 292/2005-54, jímž uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 2.000.000 Kč s 6% úrokem od 12. prosince 2003 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6.660 Kč a náhradu nákladů řízení (výrok I.) a zavázal žalované k náhradě nákladů námitkového řízení ve výši 113.214 Kč (výrok II.). Šlo přitom v pořadí o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho předchozí rozsudek ze dne 14. ledna 2009, č. j. 22 Cm 113/2006-209 (jímž rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti), odvolací soud usnesením ze dne 20. ledna 2010, č. j. 14 Cmo 189/2009-303, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (první výrok) a změnil jej ve výroku o nákladech námitkového řízení tak, že uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 51.735,80 Kč (druhý výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud – vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně – dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, podle něhož se žalovaným prostřednictvím uplatněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo. Přitom zejména zdůraznil, že: 1/ Žalobce se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu domáhal plnění ze směnky vlastní vystavené první žalovanou dne 12. prosince 2002 ve prospěch žalobce, znějící na směnečný peníz 2.000.000 Kč, splatné 12. prosince 2003, za jejíž zaplacení převzala směnečné rukojemství druhá žalovaná (dále též jen „sporná směnka“). 2/ Sporná směnka byla vystavena k zajištění pohledávky z půjčky ve výši 900.000 Kč, kterou žalobce poskytl první žalované na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 12. prosince 2002 (dále též jen „smlouva o půjčce“). 3/ K tomu, aby se druhá žalovaná (jako směnečný rukojmí) mohla bránit povinnosti spornou směnku zaplatit také prostřednictvím kauzálních námitek (tj. námitek z vlastního vztahu k majiteli směnky), musela by mít s majitelem směnky uzavřenu tzv. směnečnou smlouvu, v níž by byly specifikovány podmínky, za nichž převzala rukojemský závazek, a v níž by bylo dohodnuto „použití mimosměnečných námitek s předmětnou směnkou souvisejících“. V situaci, kdy druhá žalovaná k přípustnosti uplatněných kauzálních námitek pouze uvedla, že věděla o zajišťovací funkci sporné směnky, aniž by současně také tvrdila existenci konkrétní směnečné smlouvy uzavřené se žalobcem, však odvolací soud nemá (na rozdíl od soudu prvního stupně) kauzální námitky druhé žalované za přípustné. Opačný závěr (co do existence směnečné smlouvy mezi žalobcem a druhou žalovanou) přitom podle přesvědčení odvolacího soudu nelze bez dalšího dovodit ani ze skutečnosti, že smlouvu o půjčce podepsala také druhá žalovaná. Z „pouhého“ podpisu druhé žalované na smlouvě o půjčce je totiž zřejmé jen to, že o funkci sporné směnky věděla (a smlouvu podepsala, jak v průběhu řízení sama tvrdila, jen jako „doklad“ o tom, že žalobcem byla předána první žalované částka 900.000 Kč); závěr, podle kterého druhá žalovaná byla účastníkem kauzálního vztahu, popř. že se žalobcem uzavřela alespoň směnečnou smlouvu umožňující jí vznášet kauzální námitky, však z uvedené okolnosti neplyne. 4/ Námitky opírající se o vlastní vztahy žalobce a první žalované ostatně nejsou ani důvodné. Námitka neposkytnuté hodnoty do výše směnečné sumy (založená na argumentaci, podle níž se žalobce při vystavení sporné směnky dohodl s první žalovanou, že kromě částky 900.000 Kč jí poskytne ještě další půjčku ve výši 1.100.000 Kč, což ovšem již neučinil) nebyla v řízení prokázána, nehledě k tomu, že obecně platí, že podepíše-li směnečný dlužník, ač tak činí dle svého mínění bezdůvodně, směnku svobodně a vážně, nemá k dispozici žádnou námitku z vlastního vztahu k majiteli směnky. Tzv. zajišťovací směnka totiž není zajišťovacím závazkem, ale jen prostředkem zajištění, existence závazků ze směnky proto není závislá na existenci či výši zajištěné pohledávky. Navíc žádný předpis žalobci nezakazoval, aby půjčku ve výši 900.000 Kč zajistil směnkou znějící na směnečný peníz ve výši 2.000.000 Kč. 5/ Na základě žalovanými vylíčených okolností, za nichž měly spornou směnku podepsat (mělo se tak stát jen proto, že žalobce podmínil poskytnutí předmětné půjčky podpisem sporné směnky), nelze dospět k závěru, že žalované podepsaly spornou směnku „nesvobodně“ či jen tzv. z ochoty. Požadavek žalobce na vystavení sporné směnky, jehož splněním měl podmínit poskytnutí půjčky první žalované, pak nelze považovat ani za bezprávnou výhrůžku. Jde totiž „o pohrůžku zcela přirozenou, ba dokonce běžnou“, která „není v rozporu s žádným předpisem ani dobrými mravy“. V této souvislosti odvolací soud rovněž poukázal na logický rozpor mezi námitkou nesvobodného podpisu a odůvodněním námitky „neposkytnutí přislíbené hodnoty“, když na jedné straně žalované tvrdily, že jejich podpis na sporné směnce nebyl svobodný (popřípadě byl učiněn jen tzv. z ochoty), na druhé straně namítaly, že spornou směnku podepsaly po dohodě se žalobcem, že první žalované bude poskytnuta ještě další půjčka ve výši 1.100.000 Kč (a že do tohoto okamžiku bude směnka uložena v trezoru a žalobci vydána až po předání dohodnuté částky). 6/ Jelikož žalobce po zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem již netvrdil (jako v předchozí fázi řízení před soudem prvního stupně), že sporná směnka co do částky 1.100.000 Kč zajišťovala závazek první žalované ze smluvní pokuty (dohodnuté žalobcem a první žalovanou při uzavření smlouvy o půjčce a při vystavení sporné směnky), nebylo ani nutné vést žalobce k tomu, aby existenci dohody o smluvní pokutě prokázal. 7/ Odvolací soud se konečně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že opodstatněnou není ani námitka zaplacení směnky, když platbou ve výši 2.500.000 Kč (poukázanou druhou žalovanou bezhotovostně na účet žalobce dne 23. února 2006) nebyla uhrazena sporná směnka, ale šlo o plnění poskytnuté na základě dohody o narovnání uzavřené dne 11. ledna 2006 mezi žalobcem a druhou žalovanou, jíž byla upravena vzájemná práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o půjčce ze dne 17. června 2002. Tvrzení žalovaných, že tímto způsobem měla být žalobci zaplacena také dlužná částka ve výši 900.000 Kč, odpovídající dosud nevrácené půjčce poskytnuté na základě smlouvy o půjčce ze dne 12. prosince 2002, je proto účelové. Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.