29 Cdo 1211/2025 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1211/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 6. 2025 Spisová značka:29 Cdo 1211/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.1211.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pohledávka Solidarita dlužníků Osvobození od placení zbytku dluhů Dotčené předpisy:§ 173 odst. 3 IZ. ve znění do 31.12.2013 § 183 IZ. ve znění do 31.12.2013 § 173 odst. 3 IZ. ve znění od 01.01.2014 do 31.12.2015 § 183 IZ. ve znění od 01.01.2014 do 31.12.2015 § 414 IZ. ve znění od 01.01.2014 do 31.12.2015 § 511 obč. zák. § 3028 odst. 3 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 08.09.2025III.ÚS 2615/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost17. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1211/2025-112 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce L. J., zastoupeného JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, proti žalovanému B. P., zastoupenému Mgr. Kamilou Kačerovou, advokátkou, se sídlem v Dobrušce, Opočenská 531, PSČ 518 01, o zaplacení částky 1.065.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 57 C 8/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. prosince 2024, č. j. 47 Co 175/2024-98, takto: I. Dovolání žalobce proti druhému až čtvrtému výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. prosince 2024, č. j. 47 Co 175/2024-98, se odmítá. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 5. září 2024, č. j. 57 C 8/2023-73, Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou: [1] Uložil žalovanému (B. P.) zaplatit žalobci (L. J.) do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 532.500 Kč s příslušenstvím představovaným 15% ročním úrokem z prodlení z dlužné částky za dobu od 1. dubna 2023 do zaplacení (bod I. výroku). [2] Zamítl žalobu v rozsahu, v němž žalobce požadoval po žalovaném zaplacení dalších 532.500 Kč s příslušenstvím představovaným 15% ročním úrokem z prodlení z dlužné částky za dobu od 1. dubna 2023 do zaplacení (bod II. výroku). [3] Uložil žalovanému zaplatit státu na soudním poplatku ze žaloby do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 26.625 Kč (bod III. výroku). [4] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku). 2. Okresní soud – vycházeje z § 511 a § 546 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) – ohledně vyhovujícího výroku o věci samé dovodil, že žalobce jako solidárně zavázaný spoludlužník žalovaného ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené s Komerční bankou a. s. (dále jen „banka“) 7. listopadu 2008, uhradil věřiteli (postupníku banky) celý dluh 24. ledna 2023, takže ve smyslu § 511 odst. 3 obč. zák. mu vzniklo právo požadovat po žalovaném úhradu odpovídajícího podílu na dluhu (polovinu žalované částky). Dovodil dále, že jelikož žalobce mohl požadovat úhradu pohledávky po žalovaném až poté, co dluh sám splnil (24. ledna 2023), nemohl se s pohledávkou přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného (vznikla až po skončení insolvenčního řízení). 3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 17. prosince 2024, č. j. 47 Co 175/2024-98: [1] Změnil rozsudek okresního soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že žalobu zamítl i v této části (první výrok). [2] Změnil rozsudek okresního soudu ve výroku o soudním poplatku tak, že jeho úhrada se žalovanému neukládá (druhý výrok). [3] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částky 65.873 Kč a 59.753 Kč (třetí a čtvrtý výrok). 4. Odvolací soud – vycházeje z § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném k 12. červnu 2012, a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2023, sen. zn. 29 ICdo 121/2022 [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 5. Poté, co jej banka vyzvala 14. března 2011 k úhradě celého úvěru, mohl žalobce přihlásit pohledávku jako podmíněnou do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného (zahájeného 12. června 2012). Kdyby tak učinil, bylo by z majetkové podstaty plněno na jeho pohledávku (v mezích toho, co by zaplatil nad rámec svého podílu). 6. Jestliže žalobce nepřihlásil pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného, pak je žalovaný od této pohledávky osvobozen podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona (i podle § 414 odst. 3 insolvenčního zákona, co do práva postihu). 7. Není rozhodné, že žalobce zaplatil bance úvěr (i nad rámec svého podílu) až 24. ledna 2023. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky týkající se možnosti uplatnit regresní pohledávku ve vazbě na § 414 insolvenčního zákona. 9. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel poukazuje na to, že podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona dochází k „zániku“ pohledávky nepřihlášené do insolvenčního řízení pouze za předpokladu, že věřitel měl možnost ji přihlásit. Právní posouzení věci odvolacím soudem nemá za správné, dovozuje, že pohledávku přihlásit nemohl, neboť jí k rozhodnému datu nedisponoval. Potud akcentuje, že podle § 511 odst. 3 obč. zák. vzniká dlužníku oprávnění požadovat po spoludlužníkovi náhradu za to, co na společný dluh plnil nad rámec svého podílu, právě až poté, kdy k takovému plnění došlo a kdy závazek vůči věřiteli zanikl. V daném případě je zřejmé (uvádí dovolatel), že v době od zahájení insolvenčního řízení na majetek žalovaného (12. června 2012) do uplynutí lhůty pro podání přihlášek (12. září 2012) nesvědčila dovolateli vůči žalovanému žádná regresní pohledávka. 11. Dovolatel aktivně vedl soudní spor, ve kterém popíral existenci spoludlužnického vztahu a neuznával platnost vzniku svého závazku vůči bance a částku 1.065.000 Kč na společný dluh uhradil až v lednu 2023 (více než 10 let po zahájení insolvenčního řízení na majetek žalovaného). Požadavek, aby dovolatel eventuálně přihlásil budoucí možnou pohledávku (pohledávku, která v době podání přihlášky neexistuje), jde nad rámec přijatelného výkladu § 414 insolvenčního zákona. Poukaz odvolacího soudu na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 121/2022 má dovolatel za nepřiléhavý, akcentuje dále, že to byl výhradně žalovaný, kdo čerpal úvěr (takže by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby celý závazek z nesplacené části úvěru nesl pouze dovolatel). III. Přípustnost dovolání 12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 13. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. 14. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému až čtvrtému výroku napadeného rozhodnutí, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jelikož přípustnost dovolání proti výroku o soudním poplatku vylučuje § 238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř. a přípustnost dovolání proti výrokům o nákladech řízení vylučuje § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. 15. Dovolání proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí (o věci samé) je v dané věci přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení otázek týkajících se možnosti uplatnit regresní pohledávku jde ve vazbě na § 414 odst. 3 insolvenčního zákona o věc zčásti neřešenou dovolacím soudem. IV. Důvodnost dovolání 16. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním –