29 Cdo 1573/2021 – Nejvyšší soud

ECLI: ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.1573.2021.1
Datum: 2023-10-31
Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Deltasys, s. r. o., se sídlem v Brně, Loosova 355/12, PSČ 638 00, identifikační číslo osoby 27661903, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, PSČ 110 000, proti žalovanému České republice – Ministerstvu spr…
29 Cdo 1573/2021-224 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Deltasys, s. r. o., se sídlem v Brně, Loosova 355/12, PSČ 638 00, identifikační číslo osoby 27661903, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, PSČ 110 000, proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 10, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, o zaplacení částky 472.760.771 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 230/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020, č. j. 11 Co 299/2020-162, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020, č. j. 11 Co 299/2020-162, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. května 2020, č. j. 15 C 230/2019-123, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou 18. listopadu 2019 se žalobce (Deltasys, s. r. o.) domáhá po žalovaném (České republice – Ministerstvu spravedlnosti) zaplacení částky 427.760.771 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky za dobu od 10. května 2019 do zaplacení z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“) v žalobcově insolvenční věci, konkrétně tím, že o šikanózním insolvenčním návrhu podaném vůči němu společností ZZM, spol. s r. o. (dále jen „společnost Z“) dne 1. září 2015 rozhodl (tak, že zastavil insolvenční řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu) s průtahy až 7. července 2016. Tím žalobci vznikla majetková újma ve výši 472.760.771 Kč. Společnost FORZA CZ, s. r. o. (dále jen „společnost F“), se kterou žalobce uzavřel 15. května 2015 dealerskou smlouvu, totiž od této smlouvy odstoupila, jelikož insolvenční řízení nebylo skončeno do 15. června 2016, v důsledku čehož žalobce zbytečně vynaložil částky 43.200 Kč (za grafické služby), 240.306 Kč (za zpracované aplikace na sbírání dat) a uhradil společnosti F částku 163.417.506 Kč (na smluvních sankcích). Žalobce také uzavřel (po ročním jednání) dne 18. září 2015 smlouvu se společností NaturPharm, LTD, která si u něj objednala léky za cca 408.000.000 Kč. Dodavatelé však odmítli žalobci potřebné zboží dodat s odůvodněním, že je v insolvenci. Tím žalobci při obvyklé marži ušel zisk ve výši 20.400.000 Kč. V souvislosti se zmařeným obchodem vynaložil žalobce v letech 2015 a 2016 dále částku 155.759 Kč (na cestovném, stravném a ubytování). Další smlouvu uzavřel žalobce (24. června 2015) se společností Farmconsult International Limited, které měl dodat léky na očkování, z tohoto zmařeného obchodu vznikla žalobci škoda ve výši 288.354.000 Kč. 2. Rozsudkem ze dne 22. května 2020, č. j. 15 C 230/2019-123, Obvodní soud pro Prahu 2: [1] Žalobu zamítl (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 900 Kč (bod II. výroku). 3. Obvodní soud ˗ vycházeje z ustanovení § 1, § 5 písm. a/ a b/, § 13 odst. 1, § 22 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a z článku 6 odst. 1, článku 13 a článku 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 4. Po zohlednění jednotlivých procesních úkonů, které insolvenční soud ve věci učinil po podání insolvenčního návrhu, soud uzavírá, že celková délka řízení není nepřiměřená vzhledem ke všem okolnostem případu; proto nedošlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces ani ke vzniku nesprávného úředního postupu dle ustanovení §13 zákona č. 82/1998 Sb. 5. Průběh insolvenčního řízení lze sledovat velmi jednoduše na (webových) stránkách www.justice.cz, kde jsou zveřejňovány veškeré postupy soudu a soudní rozhodnutí. I insolvenční řízení má několik fází, které jsou poměrně logicky zachyceny v oné aplikaci. Jakýkoli z dalších žalobcových (obchodních) partnerů měl (mohl mít) k těmto informacím přístup. 6. Na druhé straně poukazuje soud i na to, že tvrdí-li žalobce, že mu vznikla škoda nenaplněním smluv s (obchodními) partnery, pak jde o skutečnost, kterou nelze přičíst k tíži státu. Insolvenční soud nevydal žádné nezákonné rozhodnutí a není zde ani žádný nesprávný postup; šlo o informace o insolvenčním řízení, které všichni účastníci mohli mít jak od žalobce, tak z oněch webových stránek. 7. Je na žalobci, aby v něj měly víru subjekty, se kterými uzavírá smluvní vztahy; jestliže mu tyto subjekty nevěřily jen proto, že je proti němu zahájeno insolvenční řízení, nemůže to jít k tíži státu. V tomto řízení soudu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost postupů nebo rozhodnutí (insolvenčního) soudu, tedy ani to, jaká konkrétní rozhodnutí nebo postupy měl činit (insolvenční) soud v posuzovaném řízení. 8. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. prosince 2020, č. j. 11 Co 299/2020-162: [1] Potvrdil rozsudek obvodního soudu (první výrok). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 900 Kč (druhý výrok). 9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a z ustanovení § 134 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), jakož i ze závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2014, sp. zn. 30 Cdo 3271/2012 [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 102/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 102/2014“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu] – vyšel (po doplnění dokazování a v návaznosti na zjištění obvodního soudu) z následujícího skutkového stavu věci: 10. Insolvenční návrh byl podán 1. září 2015. 11. Insolvenční soud oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek žalobce vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 2. září 2015. 12. Usnesením ze dne 7. září 2015 vyzval insolvenční soud žalobce (dlužníka), aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu, aby mu předložil seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců a aby mu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; vše ve lhůtě 15 dnů. 13. Usnesením ze stejného dne (7. září 2015) vyzval insolvenční soud insolvenčním navrhovatelem označené věřitele (T. D. a P. H.), aby mu ve lhůtě 10 dnů sdělili, zda mají za žalobcem (dlužníkem) pohledávku, a aby uvedli její výši, právní důvod, splatnost a zajištění a tvrzené skutečnosti doložili listinami. 14. Ve vyjádření z 21. září 2015 sdělil žalobce (dlužník) insolvenčnímu soudu, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí jen pro případ, že insolvenčnímu návrhu nebude vyhověno; jinak požaduje, aby bylo nařízeno jednání. 15. Ve vyjádření z 2. října 2015 zpochybnil insolvenční navrhovatel tvrzení a důkazy žalobce (dlužníka) k (ne)existenci úpadku. 16. Podáním z 25. října 2015 vstoupilo do insolvenčního řízení Krajské státní zastupitelství v Brně. 17. Dne 3. prosince 2015 zaslal insolvenční soud výzvu zahraničnímu věřiteli. 18. Usnesením ze dne 23. února 2016 vyzval insolvenční soud insolvenčního navrhovatele, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, jako nezbytnou ke krytí nákladů insolvenčního řízení. 19. Insolvenční navrhovatel zaplatil zálohu ve stanovené lhůtě (29. února 2016). 20. Dne 15. března 2016 nařídil insolvenční soud jednání na 15. června 2016. 21. Dne 7. dubna 2016 zaslal žalobce (dlužník) insolvenčnímu soudu další vyjádření, na které insolvenční soud reagoval odpovědí z 13. dubna 2016. 22. Na sdělení insolvenčního soudu reagoval žalobce (dlužník) replikou z 2. června 2016. 23. Dne 9. června 2016 pak insolvenční navrhovatel zaslal insolvenčnímu soudu další vyjádření. 24. Dne 10. června 2016 předložil insolvenční navrhovatel insolvenčnímu soudu 152 listin, z nichž jen některé se shodují s listinami připojenými k přihlášce insolvenčního navrhovatele. 25. Insolvenční soud odročil jednání, jež se konalo 15. června 2016, na neurčito, za účelem zvážení dalšího postupu s ohledem na probíhající řízení o zaplacení pohledávky insolvenčního navrhovatele za žalobcem (dlužníkem), seznámení se s insolvenčním navrhovatelem doloženými důkazy a za účelem prokázání pohledávky za dlužníkem. 26. Po odročení jednání žalobce (dlužník) předložil insolvenčnímu soudu další listiny. 27. Podáním ze dne 1. července 2016 vzal insolvenční navrhovatel insolvenční návrh zpět. 28. Usnesením ze dne 7. července 2016, které nabylo právní moci dne 27. července 2016, insolvenční soud insolvenční řízení zastavil (pro zpětvzetí inso

Citovaná ustanovení

§ 132 (182/2006 Sb.)§ 134 (182/2006 Sb.)§ 5 (182/2006 Sb.)§ 7 (182/2006 Sb.)§ 92 (182/2006 Sb.)§ 345 (513/1991 Sb.)§ 13 (82/1998 Sb.)§ 2 (82/1998 Sb.)§ 26 (82/1998 Sb.)§ 31a (82/1998 Sb.)§ 1958 (89/2012 Sb.)§ 2952 (89/2012 Sb.)