29 Cdo 1573/2021 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1573/2021 citace  Právní věta:Určuje-li ustanovení § 134 insolvenčního zákona ve větě druhé, části věty před středníkem (v rozsahu, jenž se netýká případu uvedeného v § 132 odst. 1 insolvenčního zákona), že insolvenční soud rozhodne o insolvenčním návrhu „bez zbytečného odkladu“, nejde ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. o případ, kdy má insolvenční soud vydat rozhodnutí o insolvenčním návrhu „v zákonem stanovené lhůtě“. Slovní spojení „bez zbytečného odkladu“ vymezuje povinnost insolvenčního soudu vydat rozhodnutí v časovém období (lhůtě), které není pevně stanoveno a plyne (ve vazbě na ono slovní spojení) z povahy věci. Jde o procesní lhůtu zákonnou. Pro účely posouzení, zda insolvenční soud se dopustil nesprávného úředního postupu tím, že porušil povinnost rozhodnout o insolvenčním návrhu „v přiměřené lhůtě“ (§ 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb.), soud v návaznosti na § 134 insolvenčního zákona zkoumá, zda insolvenční soud vydal rozhodnutí o insolvenčním návrhu „bez zbytečného odkladu“. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2023 Spisová značka:29 Cdo 1573/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.1573.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Insolvenční řízení Insolvenční návrh Dotčené předpisy:§ 5 písm. a) IZ. § 134 IZ. § 13 předpisu č. 82/1998 Sb. § 55 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:3. 2. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:93 / 2024 Anotace:Žalobce se žalobou podanou dne 18. 11. 2019 domáhal po žalovaném (České republice – Ministerstvu spravedlnosti) zaplacení částky 427 760 771 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem insolvenční soudu v žalobcově insolvenční věci. Ta mu měla vzniknout tím, že o insolvenčním návrhu podaném dne 1. 9. 2015 rozhodl insolvenční soud místo 15. 6. 2016 (kdy insolvenční soud odročil jednání na neurčito) až dne 7. 7. 2016 tak, že zastavil insolvenční řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu. Soud prvního stupně žalobu zamítl a uvedl, že celková délka řízení nebyla nepřiměřená vzhledem ke všem okolnostem případu, nedošlo proto k porušení práva žalobce na spravedlivý proces ani ke vzniku nesprávného úředního postupu dle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně uzavřel, že tvrdí-li žalobce, že mu vznikla škoda nenaplněním smluv s (obchodními) partnery, pak jde o skutečnost, kterou nelze přičíst k tíži státu. K odvolání žalobce potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud ve vztahu k dopadům insolvenčního řízení do podnikání žalobce uvedl, že z obsahu spisu ve stavu před nařízením jednání, jež se konalo dne 15. 6. 2016 (tj. ve stavu k 15. 3. 2016), tyto dopady insolvenčnímu soudu nemohly být známy, neboť žalobce se o nich poprvé zmiňuje až ve vyjádření ze dne 7. 4. 2016. Krátce před konáním onoho jednání (10. 6. 2016) předložil insolvenční navrhovatel vyjádření se 152 listinami, které insolvenční soud objektivně nebyl schopen vyhodnotit v tak krátké lhůtě. Důkazy k prokázání svého tvrzení o neexistenci úpadku (výpisy z účtů) předložil žalobce (dlužník) až při jednání dne 15. 6. 2016. Odvolací soud uvedl, že insolvenčnímu soudu nelze důvodně vytýkat, že při tomto jednání nerozhodl o insolvenčním návrhu. Dospěl-li insolvenční soud k závěru, že je třeba se podrobně seznámit s předloženými důkazy, nelze v odročení jednání spatřovat nesprávný úřední postup. Insolvenční navrhovatel vzal insolvenční návrh zpět dne 1. 7. 2016 a insolvenční soud ihned zastavil insolvenční řízení. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že insolvenční soud rozhodl o insolvenčním návrhu bez zbytečného odkladu v přiměřené lhůtě dle § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání a Nejvyššímu soudu byla předložena k posouzení otázka, zda slovní spojení „bez zbytečného odkladu“ v § 134 IZ lze definovat jako lhůtu, a je-li tomu tak, zda jde o lhůtu zákonnou. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1573/2021-224 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Deltasys, s. r. o., se sídlem v Brně, Loosova 355/12, PSČ 638 00, identifikační číslo osoby 27661903, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, PSČ 110 000, proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 10, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, o zaplacení částky 472.760.771 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 230/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020, č. j. 11 Co 299/2020-162, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020, č. j. 11 Co 299/2020-162, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. května 2020, č. j. 15 C 230/2019-123, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou 18. listopadu 2019 se žalobce (Deltasys, s. r. o.) domáhá po žalovaném (České republice – Ministerstvu spravedlnosti) zaplacení částky 427.760.771 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky za dobu od 10. května 2019 do zaplacení z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“) v žalobcově insolvenční věci, konkrétně tím, že o šikanózním insolvenčním návrhu podaném vůči němu společností ZZM, spol. s r. o. (dále jen „společnost Z“) dne 1. září 2015 rozhodl (tak, že zastavil insolvenční řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu) s průtahy až 7. července 2016. Tím žalobci vznikla majetková újma ve výši 472.760.771 Kč. Společnost FORZA CZ, s. r. o. (dále jen „společnost F“), se kterou žalobce uzavřel 15. května 2015 dealerskou smlouvu, totiž od této smlouvy odstoupila, jelikož insolvenční řízení nebylo skončeno do 15. června 2016, v důsledku čehož žalobce zbytečně vynaložil částky 43.200 Kč (za grafické služby), 240.306 Kč (za zpracované aplikace na sbírání dat) a uhradil společnosti F částku 163.417.506 Kč (na smluvních sankcích). Žalobce také uzavřel (po ročním jednání) dne 18. září 2015 smlouvu se společností NaturPharm, LTD, která si u něj objednala léky za cca 408.000.000 Kč. Dodavatelé však odmítli žalobci potřebné zboží dodat s odůvodněním, že je v insolvenci. Tím žalobci při obvyklé marži ušel zisk ve výši 20.400.000 Kč. V souvislosti se zmařeným obchodem vynaložil žalobce v letech 2015 a 2016 dále částku 155.759 Kč (na cestovném, stravném a ubytování). Další smlouvu uzavřel žalobce (24. června 2015) se společností Farmconsult International Limited, které měl dodat léky na očkování, z tohoto zmařeného obchodu vznikla žalobci škoda ve výši 288.354.000 Kč. 2. Rozsudkem ze dne 22. května 2020, č. j. 15 C 230/2019-123, Obvodní soud pro Prahu 2: [1] Žalobu zamítl (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 900 Kč (bod II. výroku). 3. Obvodní soud ˗ vycházeje z ustanovení § 1, § 5 písm. a/ a b/, § 13 odst. 1, § 22 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a z článku 6 odst. 1, článku 13 a článku 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 4. Po zohlednění jednotlivých procesních úkonů, které insolvenční soud ve věci učinil po podání insolvenčního návrhu, soud uzavírá, že celková délka řízení není nepřiměřená vzhledem ke všem okolnostem případu; proto nedošlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces ani ke vzniku nesprávného úředního postupu dle ustanovení §13 zákona č. 82/1998 Sb. 5. Průběh insolvenčního řízení lze sledovat velmi jednoduše na (webových) stránkách www.justice.cz, kde jsou zveřejňovány veškeré postupy soudu a soudní rozhodnutí. I insolvenční řízení má několik fází, které jsou poměrně logicky zachyceny v oné aplikaci. Jakýkoli z dalších žalobcových (obchodních) partnerů měl (mohl mít) k těmto informacím přístup. 6. Na druhé straně poukazuje soud i na to, že tvrdí-li žalobce, že mu vznikla škoda n