29 Cdo 1702/2010 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1702/2010 citace  Právní věta:Jestliže úpadce uskutečnil právo předstihu předtím, než soud prohlásil konkurs na jeho majetek podle zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2007), zůstalo spoluvěřitelům zachováno pouze právo přihlásit pohledávku z následného regresu do konkursu vedeného na majetek úpadce jako vázanou na podmínku (§ 20 odst. 1 a 4 uvedeného zákona) spočívající v tom, že úpadce pohledávku vymůže do konkursní podstaty. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2012 Spisová značka:29 Cdo 1702/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1702.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Smlouva o sdružení Dotčené předpisy:§ 31 odst. 2 písm. e) ZKV ve znění do 31.12.2007 § 20 odst. 1 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 19 odst. 2 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 513 obč. zák. § 514 obč. zák. § 515 obč. zák. § 829 obč. zák. § 834 obč. zák. § 835 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:7. 5. 2012 Publikováno ve sbírce pod číslem:111 / 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1702/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 10, zastoupené JUDr. Janem Nekolou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, PSČ 120 00, proti žalovanému Mgr. L. R., jako správci konkursní podstaty úpadce Union banky, a. s. „v likvidaci“, identifikační číslo osoby 41034261, zastoupenému Mgr. Andreou Žatkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě - Přívoze, Teslova 1125, PSČ 702 00, o zaplacení částky 71.347.782,53 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 C 395/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 51 Co 42/2009-199, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 197.958,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně žalovaného. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 22. října 2008, č. j. 22 C 395/2006-146, zamítl Okresní soud v Ostravě žalobu, kterou se žalobkyně (Česká republika - Ministerstvo financí) domáhala vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce Union banky, a. s. „v likvidaci“) zaplacení částky 71.347.782,53 Kč s příslušenstvím tvořeným konkretizovaným úrokem z prodlení z dlužné částky za dobu od 20. května 2006 do zaplacení (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Konsolidační banka Praha s. p. ú. (dále jen „banka K“), Union banka a. s. (dále jen „úpadce“), Moravia Banka a. s. (dále jen „banka M“) a Agrobanka a. s. (dále jen „banka A“) uzavřely dne 19. prosince 1995 smlouvu o sdružení za účelem sdružení úvěrových zdrojů k poskytnutí dlouhodobého úvěru Moravskoslezské vagónce, a. s. (společnost posléze změnila obchodní jméno /následně obchodní firmu/ nejprve na ČKD VAGONKA STUDÉNKA, a. s., poté na Thrall Vagonka Studénka, a. s. a konečně na MSV Metal Studénka, a. s.) - dále jen „společnost MV”. Celkem měly smluvní strany sdružit 1.350.000.000,- Kč. Členové sdružení se dohodli, že smlouvu o úvěru a smlouvy, které úvěr zajišťují, uzavře se společností MV pozdější úpadce, který povede příslušné účty a bude zabezpečovat veškerou agendu, která se k tomuto obchodnímu případu vztahuje, vše za smluvní odměnu podle smlouvy o sdružení. 2/ Účastníci sdružení se dohodli na sdružení úvěrových zdrojů tak, že jejich podíly budou činit 40,8 % u banky K, 29,6 % u pozdějšího úpadce, 14,8 % u banky M a 14,8 % u banky A. Dále bylo dohodnuto, že každý účastník smlouvy o sdružení ponese odpovědnost do výše svého podílu, podle kterého se budou rozdělovat výnosy a eventuální ztráty úvěrového obchodu a rozúčtovávat splátky úvěru a úroku, včetně úroku z prodlení a veškerá další plnění společnosti MV podle smlouvy o sdružení. 3/ Dne 21. prosince 1995 uzavřel pozdější úpadce (jako věřitel) se společností MV (jako s dlužníkem) smlouvu o úvěru (dále jen „úvěrová smlouva“), na základě které byl společnosti MV poskytnut úvěr ve výši 1.350.000.000,- Kč, který měl být splacen do 20. prosince 2000. Úvěrová smlouva byla dále upravována dodatky z 24. října 1996, 19. prosince 1997, 20. února 1998 a 26. dubna 1999. 4/ Společnost MV (jako postupitel) uzavřela dne 26. dubna 1999 s pozdějším úpadcem (jako postupníkem) smlouvu o postoupení pohledávky (dále jen „postupní smlouva č. 1/“), jejímž předmětem byla pohledávka společnosti MV vůči Fondu národního majetku České republiky (dále jen „Fond“) ve výši 185.134.000,- Kč s příslušenstvím. Postoupení pohledávky bylo sjednáno za úplatu ve výši 185.134.000,- Kč, z čehož částka 175.172.000,- Kč měla být uhrazena započtením proti pohledávce postupníka z úvěrové smlouvy. 5/ Společnost MV se s pozdějším úpadcem dne 24. února 2000 „de facto“ dohodla na zrušení postupní smlouvy č. 1/. 6/ Společnost MV (jako postupitel) uzavřela dne 24. února 2000 s pozdějším úpadcem (jako postupníkem) smlouvu o postoupení pohledávky (dále jen „postupní smlouva č. 2/“), jejímž předmětem byla pohledávka, která tvořila předmět postupní smlouvy č. 1/. Postoupení pohledávky bylo sjednáno za úplatu ve výši 1,- Kč. Úplata za postoupenou pohledávku měla být uhrazena formou zápočtu proti pohledávce postupníka z úvěrové smlouvy ve výši 1.000.350.000,- Kč s příslušenstvím, s tím, že dalších 10.000.000,- Kč uhradí postupník společnosti Akira Financial, s. r. o. 7/ Podle dodatku č. 2 ke smlouvě o sdružení, datovaného 7. března 2000, uložili členové sdružení pozdějšímu úpadci jako administrátorovi sdružení kapitalizovat část pohledávky z úvěrové smlouvy ve výši 1.471.850.700,- Kč navýšením základního jmění společnosti MV nepeněžitým vkladem, získané akcie prodat společnosti THRALL Europa, s. r. o. za smluvní cenu 323.833.000,- Kč a rozdělit výtěžek mezi členy sdružení dohodnutým způsobem; byl dohodnut i postup pro případ, že ke kapitalizaci části pohledávky z úvěrové smlouvy nedojde. Tamtéž bylo ujednáno, že činnost sdružení neskončí dříve, než bude provedeno závěrečné vyúčtování výnosu postoupené pohledávky podle článku III odst. 2 smlouvy o sdružení. 8/ Rozhodnutím ze dne 30. dubna 2003, které nabylo právní moci 2. května 2003, odňala Česká národní banka pozdějšímu úpadci povolení působit jako banka. 9/ Usnesením ze dne 29. května 2003 byl prohlášen konkurs na majetek Union banky a. s., jejímž správcem konkursní podstaty je nyní žalovaný. 10/ Rozsudkem ze dne 27. března 2003, č. j. 13 Cm 771/95-72, uložil Městský soud v Praze Fondu zaplatit pozdějšímu úpadci (na postoupenou pohledávku) částku 185.134.000,- Kč se šestnáctiprocentním úrokem z prodlení za dobu od 4. července 1995 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 2.056.240,- Kč. Rozsudkem ze dne 9. března 2006, č. j. 14 Cmo 379/2003-204, který nabyl právní moci 19. dubna 2006, Vrchní soud v Praze změnil rozsudek Městského soudu v Praze tak, že žalobu zamítl co do částky 115.492.000,- Kč s příslušenstvím; co do částky 69.642.0000,-Kč s příslušenstvím tvořeným šestnáctiprocentním úrokem z prodlení za dobu od 26. listopadu 1996 do zaplacení tento rozsudek potvrdil. Jako žalobce podle rozsudku odvolacího soudu vystupoval žalovaný a jako žalovaný Česká republika – Ministerstvo financí. 11/ Dne 5. května 2006 byla na účet úpadce připsána částka 174.872.016,- Kč, odpovídající celkové výši pohledávky přiznané rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2006. 12/ Česká konsolidační agentura (právní nástupce banky K) vyzvala žalovaného přípisem ze dne 5. května 2006 k uhrazení částky 71.347.782,53,- Kč odpovídající podílu z inkasované pohledávky v rozsahu 40,8 %. Na tomto základě dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Pohledávka uplatněná žalobcem není pohledávkou za podstatou ve smyslu ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Žalobce opírá svůj nárok o ustanovení § 31 odst. 2 písm. e/ ZKV, smlouva o sdružení však v žádném případě není smlouvou o vzájemném plnění (tzv. synallagmatickou smlouvou) podle označeného ustanovení.  Postupní smlouvu č. 2 má soud za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 zákona č.  40/1964 Sb., občanského zákoníku - dále též jen „obč. zák.“), v návaznosti na ustanovení § 267 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Byla totiž uzavřena ještě předtím, než byl uzavřen dodatek č. 2 ke smlouvě o sdružení a za pohledávku ve výši 185.134.00