29 Cdo 1815/2019 – Nejvyšší soud

29 Cdo 1815/2019-416 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce Dr. Gerharda Rothnera, se sídlem v Linci, Hopfengasse 23, PSČ 4020, Rakouská republika, jako insolvenčního správce dlužníka B.- H. H. m. b. H., se sídlem XY, registrační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Radkem Hladkým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, PSČ 110 00, proti žalované V. R., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Patrikem Matyáškem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 567/33, PSČ 602 00, o zaplacení 1 010 215 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 14/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. ledna 2019, č. j. 15 Co 123/2018-396, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. ledna 2019, č. j. 15 Co 123/2018-396, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2018, č. j. 39 C 14/2010-348, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 4. dubna 2018, č. j. 39 C 14/2010-348, Městský soud v Brně zamítl žalobu, jíž se žalobce Dr. Gerhard Rothner, insolvenční správce dlužníka B.- H. H. m. b. H. (dále též jen „insolvenční správce“), domáhal po žalované V. R. (dříve Ž.) zaplacení částky 1 010 215 Kč se specifikovaným příslušenstvím (bod I. výroku), zavázal žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 240 229,40 Kč (bod II. výroku) a zaplatit českému státu na náhradě nákladů řízení částku 1 050 Kč (bod III. výroku). 2. Šlo v pořadí již o třetí rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. 3. První rozsudek (pro zmeškání) ze dne 19. května 2010, č. j. 39 C 14/2010-85, jímž bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, zrušil Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. června 2015, č. j. 44 Co 162/2012-154. 4. Druhým rozsudkem ze dne 14. března 2016, č. j. 39 C 14/2010-261, soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť měl za to, že žalovaná částka byla žalované vyplacena jako oprávněný mzdový nárok a nešlo tak o bezdůvodné obohacení či odpovědnost za škodu. Toto rozhodnutí zrušil Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. června 2017, č. j. 15 Co 151/2016-300, v němž především konstatoval, že se soud prvního stupně řádně nezabýval vlivem prohlášení konkursu na majetek dlužníka jako zaměstnavatele žalované, postavením žalobce po prohlášení konkursu a ani postavením žalované, zejména jejími právy a povinnostmi jako vedoucí organizační složky. 5. Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že: [1] B.- H. H. m. b. H (dlužník) je rakouskou obchodní korporací, jejímž jediným statutárním zástupcem a společníkem byl nejpozději od 7. května 2004 H. S. (dále jen „H. S.“). [2] Dne 7. května 2004 dlužník zřídil v České republice organizační složku (odštěpný závod), a to původně se sídlem v Brně (aktuálně se sídlem v Praze) [dále také jen „organizační složka“ nebo „pobočka“]. Stejného dne byla žalovaná jmenována vedoucí organizační složky. [3] Dne 19. ledna 2005 uzavřela žalovaná s dlužníkem, za kterého jednal H. S., „manažerskou smlouvu“, kterou H. S. vykonávající funkci valné hromady schválil. Touto smlouvou byly stanoveny povinnosti žalované jako vedoucí organizační složky a byly určeny činnosti vyhrazené pouze valné hromadě/jedinému společníkovi. Žalovaná byla oprávněna jako vedoucí osoba rozhodovat ve svých záležitostech jménem dlužníka, měla obchodně vést společnost, řídit zaměstnance společnosti a měla vést účetnictví společnosti dle právních předpisů. Místo výkonu „práce“ bylo sjednáno v sídle společnosti. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Odměna žalované byla stanovena částkou 65 079 Kč brutto měsíčně spolu s 13. a 14. platem za každý kalendářní rok a s podílem na zisku ve výši 5 % z obchodů uzavřených nejen organizační složkou, ale také mateřskou společností v Rakousku. Smlouvu podepsali žalovaná jako zaměstnanec a H. S. jako „vlastník“ a jednatel dlužníka (dále jen „manažerská smlouva“). [4] Následně uzavřely stejné strany dne 1. srpna 2005 pracovní smlouvu, podle které měla žalovaná pracovat jako obchodní zástupce s místem výkonu práce v Brně, v České republice, s datem nástupu do práce 1. srpna 2005. Podle jejího čl. VI. měla žalovaná nárok na hrubou měsíční mzdu ve výši 65 079 Kč, dále měla nárok na 13. a 14. plat a také měla nárok na konci roku na odměnu ve výši 5 % z ročního obratu z realizovaných obchodů za předcházející kalendářní rok (dále jen „pracovní smlouva“). [5] Dne 29. února 2008 vydal H. S. pokyn, kterým byla stanovena odměna pro žalovanou ve výši 1 092 923 Kč, sestávající ze mzdy a odměny jako podílu na hospodářském zisku; odměna byla splatná ve výplatním termínu za prosinec 2008 s tím, že „výplata v termínu není možná s ohledem na kontokorent“. H. S. současně snížil procentní výměru z 5 % na cca 3,12 %. Pokyn obsahoval sdělení, že byl projednán a schválen hospodářský výsledek za rok 2007 s účetní ztrátou 1 475 109 Kč. Celková částka za rok 2007, z níž se odměna počítala, činila součet částky ve výši 1 442 907,05 Kč (dle účtu 602, tržby za služby) a částky ve výši 26 195 330,16 Kč (dle účtu 604, tržby za zboží). Odměna byla stanovena z obchodů realizovaných nejen mateřskou společností ale i organizační složkou (dále jen „pokyn H. S.“). [6] Rozhodnutím ze dne 22. července 2008, sp. zn. 17 S 31/08w, Zemský soud v Linci prohlásil konkurs na majetek dlužníka a žalobce ustanovil insolvenčním správcem dlužníka (dále jen „rozhodnutí o prohlášení konkursu“). [7] Podle výplatního lístku za prosinec 2008 byla žalované k výplatě vyúčtována čistá mzda ve výši 1 010 215 Kč a hrubá mzda ve výši 1 200 101 Kč. Rozdíl činily odvody státu (dále také jen „výplatní lístek 12/2008“). Výplatní lístek i mzdový list byly zpracovány v souladu s pokynem H. S. [8] Dne 13. ledna 2009 byla z účtu vedeného na organizační složku č. 43-3099470267/0100, vedeného u Komerční banky, a. s., odeslána na účet žalované č. 35-4680580237/0100, vedený tamtéž, částka 1 010 215 Kč. [9] Dne 1. dubna 2009 vyzval žalobce žalovanou k vrácení této částky na účet žalobce. [10] Žalovaná reagovala na výzvu nedatovaným přípisem adresovaným právnímu zástupci žalobce, v němž uvedla, že částka byla převedena na její účet z titulu vyplacené mzdy dle manažerské smlouvy – dohody o mzdě za vykonanou práci dle výplatního lístku za prosinec 2008. Neshledala žádný důvod pro vrácení částky, neboť podle ní šlo o oprávněný mzdový nárok. [11] Žalobce odvolal žalovanou z funkce 21. dubna 2009. Pracovní poměr s ní byl ukončen 27. srpna 2009. [12] Na vedení účetnictví organizační složky se podílela daňová poradkyně M. M. (dále jen „M. M.“). Před „lednem 2009“ nebyly mzdy a výplaty prováděny řádně pro nedostatek finančních prostředků, neboť peníze z bankovního účtu u České spořitelny, a. s. byly odesílány do Rakouska. Poté, co do České spořitelny, a. s. vstoupila „Erste bank“, byl vyřízen úvěr, ze kterého byly zaplaceny všechny dlužné mzdy. Veškeré peníze z účtu na pobočce v České republice vybírali F. J. a H. S. a následně peníze převáděli do Rakouska. Proto byla výplata mezd v letech 2007 a 2008 chaotická, se špatnou platební morálkou. Posléze se objevily větší zakázky, došlo ke zvýšení fakturace a k navýšení obratu na několik milionů. Docházelo k úhradám faktur. Žalobce ani žádný jeho zaměstnanec nedal pokyn ani nevznesl požadavek na zrušení pokynu H. S. nebo k tomu, aby žalované nebyla vyplacena mzda. [13] Žalovaná po prohlášení konkursu na majetek dlužníka dostávala pokyny od zástupkyně žalobce E. H. (dále také jen „E. H.“). Žalobce měl zájem na tom, aby organizační složka fungovala dále. Po krátké době však bylo zjištěno, že firma nemůže dále pokračovat. V září 2008 byl proto ukončován provoz dlužníka, resp. byly ukončovány pracovní vztahy. V té době bylo v české pobočce zaměstnáno 7 lidí. Žalovaná vyplácela mzdy, byly uspokojeny všechny pohledávky zaměstnanců. Až do konce ledna 2009 neměla žalovaná zakázáno nakládat s financemi, k tomu došlo až v únoru 2009. 6. Na tomto základě soud (vázán právním názorem odvolacího soudu), cituje § 27 odst. 4 a 5 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, konstatoval, že před uzavřením manažerské smlouvy byl pracovní poměr žalované založen již jmenováním k 7. květnu 2004. Manažerskou smlouvou došlo k doplnění úpravy ohledně práv a povinností stran, včetně úpravy mzdových nároků. Žalovaná měla dva souběžné pracovněprávní poměry založené manažerskou smlouvou (vedoucí organizační složky) a pracovní smlouvou (obchodní zástupce) a měla nárok na mzdu a další dohodnuté nároky, včetně nároku na podíl na zisku. Žalovaná vykonávala funkci vedoucí pobočky do 27. srpna 2009, přičemž z funkce byla odvolána 21. dubna 2009. 7. Žalované příslušela z titulu její pracovní pozice za vykonanou práci mzda včetně nenárokové (složky) mzdy ve výši 5 % z realizovaných obchodních transakcí činěných nejen organizační složkou, ale i mateřskou společností. Plat byl dlužníkem určen dle § 122 odst. 1 a 2 zákona č. 262