29 Cdo 1856/2020 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1856/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2022 Spisová značka:29 Cdo 1856/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.1856.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvence Dotčené předpisy:§ 165 odst. 4 předpisu č. 182/2006 Sb. § 121 odst. 3 předpisu č. 40/1964 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 7. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1892/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1856/2020-284 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce CLEAR BALANCE, SE, se sídlem v Praze 8, Podlipného 942/11, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 24 81 17 18, zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, PSČ 110 00, proti žalované A. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ladislavem Kudrnou, MBA, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, PSČ 412 01, o zaplacení částky 288.730,- Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 17 C 173/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. ledna 2020, č. j. 17 Co 243/2018-251, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 29. května 2018, č. j. 17 C 173/2016-135, Okresní soud v Litoměřicích zastavil řízení ohledně částky 40.818,- Kč (bod I. výroku), zamítl žalobu co do částky 119.680,- Kč (bod II. výroku) a uložil žalované (A. Š.) zaplatit žalobci (CLEAR BALANCE, SE) částku 128.232,- Kč a na náhradě nákladů řízení částku 15.640,70 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (body III. a IV. výroku). Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (ve vazbě na obsah spisu) plyne, že: 1) V. Š. (jako úvěrový dlužník ‒ dále jen „dlužník“) a společnost CREDIT ALLIANCE, SE (jako poskytovatel úvěru ‒ dále jen „původní věřitel“) uzavřeli dne 4. dubna 2013 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel dlužníku částku 300.000,- Kč (viz oznámení o platbě). Další stranou smlouvy o úvěru byla žalovaná (označená jako „vedlejší účastník“), za kterou smlouvu podepsal dlužník [jako zástupce na základě plné moci, kterou ho žalovaná zmocnila (mimo jiné) k tomu, aby za ni sjednal a podepsal její přistoupení coby vedlejšího účastníka (solidárního dlužníka) ke smlouvě o úvěru s původním věřitelem]. Smlouva o úvěru odkazuje na Všeobecné úvěrové podmínky (dále jen „VÚP“), které jsou její přílohou a které dlužník podepsal. Současně potvrdil, že byl s jejich obsahem seznámen, souhlasil s nimi a byly mu předány. Smlouva o úvěru dále obsahuje (mimo jiné) ujednání o splátkovém kalendáři, úroku z úvěru a zajištění vrácení úvěru zástavním právem ke (specifikovaným) nemovitostem ve vlastnictví žalované; VÚP dále obsahují (mimo jiné) ujednání, podle nichž: a) plnění konkrétně vymezených povinností je zajištěno (specifikovanými) smluvními pokutami; b) úroky budou spláceny spolu s jistinou v určených splátkách a nebudou-li uhrazeny v den splatnosti, hledí se na ně jako na nový úvěr, který se k témuž dni slučuje s dosavadním úvěrem (bod 5.2.2.); c) má-li být plněno více peněžitých závazků a plnění, které původní věřitel přijal, nestačí na plnění všech závazků, je tento oprávněn bez ohledu na určení dlužníka stanovit, který závazek je plněním (částečně) splněn a d) dlužník a vedlejší účastník jsou povinni v případě porušení (určených) povinností dle VÚP uhradit společně a nerozdílně (mimo jiné) jistinu (úvěru) včetně úroků a dalších (specifikovaných) nároků dle smlouvy o úvěru. 2) Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. ledna 2015 postoupil původní věřitel pohledávky ze smlouvy o úvěru žalobci a tuto skutečnost oznámil žalované. 3) Dne 12. června 2015 uzavřeli žalobce, dlužník a (osobně) žalovaná dohodu o změně práv a povinností smluvních stran ze smlouvy o úvěru (dále jen „dohoda“), ve které (mimo jiné) dlužník a žalovaná uznali co do důvodu a výše nesplacené závazky ze smlouvy o úvěru (konkrétně 76 splátek ve výši 747,- Kč a 884 splátek ve výši 1.120,- Kč, po odpočtu uhrazené částky 77.766,- Kč), včetně splatných smluvních pokut. Smluvní strany se dále dohodly na změně vzájemných práv a povinností ze smlouvy o úvěru v tom směru, že se dlužník zavázal uhradit dlužné části úvěru (a úroku z úvěru) v úhrnné výši 969.086,- Kč ve sjednaných splátkách (pod ztrátou výhody těchto splátek); v záležitostech dohodou neupravených se obsah závazku dlužníka a žalované nadále řídí smlouvou o úvěru, která se dohodou neruší a závazky z ní nenahrazuje. 4) Dne 11. ledna 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka. Krajský soud v Ústí nad Labem (jako insolvenční soud) usnesením ze dne 25. ledna 2016 zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením; následným usnesením ze dne 15. března 2016 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. 5) Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky ze smlouvy o úvěru, a to: dílčí pohledávku P12-1 z titulu části nesplacené jistiny úvěru (odpovídající původně „půjčené“ částce) ve výši 300.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 28.446,17 Kč, dílčí pohledávku P12-2 z titulu části nesplacené jistiny úvěru (odpovídající částečně „umořenému kapitalizovanému úroku z úvěru“ za období od 22. listopadu 2014 do 24. ledna 2016) ve výši 633.986,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 60.114,90 Kč, dílčí pohledávku P12-3 z titulu smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru ve výši 415.693,70 Kč a dílčí pohledávky P12-4 a P12-5 z titulu smluvních pokut za porušení jiných sjednaných povinností ve výši 2x 90.000,- Kč. Z přihlášených pohledávek byly zjištěny (viz průběh řízení incidenčního sporu o určení pravosti a výše pohledávek vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. 79 ICm 938/2019 a obsah insolvenčního spisu) pohledávky ve výši 1.141.832,85 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru (300.000,- Kč), „kapitalizovaných úroků“ (633.986,- Kč) a smluvní pokuty (207.846,85 Kč). 6) K datu podání žaloby (31. března 2016) činil dluh na jistině (půjčené částce) úvěru 288.730,- Kč (srov. částka uplatněná žalobou). 7) V době od podání žaloby do 22. září 2017 byla na jistinu úvěru uhrazena žalobci z insolvenčního řízení dlužníka částka 40.818,- Kč. Následně v období od 23. září 2017 do 29. května 2018 (datum rozhodnutí soudu prvního stupně) byla žalobci z insolvenčního řízení dlužníka uhrazena částka 146.313,40 Kč; tuto částku si žalobce „započítal“ na úhradu pohledávky z titulu jistiny [viz pohledávka P12-2 (kapitalizované úroky z úvěru)]. Od 22. listopadu 2017 činí měsíční splátka vyplácená žalobci na všechny jeho pohledávky za dlužníkem z insolvenčního řízení dlužníka částku 7.347 Kč. Na tomto základě soud prvního stupně ‒ odkazuje na ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a na ustanovení § 165 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) ‒ dospěl k těmto závěrům: a) Žalobce prokázal aktivní věcnou legitimaci k uplatnění pohledávky ze smlouvy o úvěru, jejíž zaplacení je předmětem řízení; žalovaná a dlužník mají postavení solidárních dlužníků a oba jsou vázáni (i) VÚP. b) Dohoda nenahradila práva a povinnosti stran smlouvy o úvěru, žalovaná nebyla v postavení ručitelky za závazky ze smlouvy o úvěru (byla solidární dlužnicí), dluh ze smlouvy o úvěru uznala a tento dluh nemohl zaniknout „v důsledku dohody o narovnání žalobce s dlužníkem“. c) Požadavek na úhradu žalované částky (jako nesplacené jistiny pohledávky ze smlouvy o úvěru) neodporuje dobrým mravům a nezakládá (značnou) nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. d) Na úhradu žalované částky dlužník v rámci insolvenčního řízení zaplatil 40.818,- Kč (žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět); další (v insolvenčním řízení dlužníka uskutečněné) plnění dlužníka (146.313,40 Kč) bylo nutné započíst na zjištěné pohledávky ze smlouvy o úvěru podle pravidel určených ustanovením § 165 odst. 4 insolvenčního zákona. Vzhledem k zásadě poměrného uspokojení těchto pohledávek připadá „na jistinu s úroky“ částka 119.680,- Kč [146.313,40 x (933.986/1.141.832,85)]. Proto soud prvního stupně vyhověl žalobě v rozsahu částky 128.232,- Kč a zamítl ji ohledně částky 119.680,- Kč. Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 28. ledna 2020, č. j. 17 Co 243/2018-251: 1) Zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části bodu II. výroku o zamítnutí žaloby co d