29 Cdo 2018/2025 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2018/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 9. 2025 Spisová značka:29 Cdo 2018/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.2018.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Neúčinnost právního úkonu (jednání) Darování Dotčené předpisy:§ 237 předpisu č. 99/1963 Sb. § 238 odst. 1 písm. h) předpisu č. 99/1963 Sb. § 432 odst. 1 předpisu č. 182/2006 Sb. § 433 bod 1. předpisu č. 182/2006 Sb. § 434 předpisu č. 182/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2018/2025-719 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce M. P., zastoupeného JUDr. Michalem Říhou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 608/52, PSČ 120 00, proti žalovanému L. B., zastoupenému opatrovníkem Mgr. Markem Bukovským, advokátem, se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814, PSČ 755 01, o určení neúčinnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 3 C 81/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. prosince 2024, č. j. 21 Co 343/2024-580, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. prosince 2024, č. j. 21 Co 343/2024-580, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 14. června 2024, č. j. 3 C 81/2015-515, Okresní soud v Semilech: [1] Určil, že vůči žalobci (M. P.) je neúčinný převod vlastnického práva k (označené) nemovité věci, k němuž došlo darovací smlouvou uzavřenou dne 1. listopadu 2014 mezi dárkyní (dlužnicí V. B.) a žalovaným (L. B.) coby obdarovaným s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 14. listopadu 2014 (bod I. výroku). [2] Rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 2. Vyšel přitom z toho, že: [1] Žalobce má vůči dlužnici vykonatelnou pohledávku ve výši 2 230 000 Kč s příslušenstvím. [2] Darovací smlouvou ze dne 1. listopadu 2014 dlužnice darovala žalovanému (svému synovi) pozemek p. č. XY v k. ú. XY. [3] Zbývající nemovitosti v k. ú. XY a v k. ú. XY darovala dlužnice žalovanému dne 1. prosince 2014 a dne 15. ledna 2015. [4] Žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě (dne 22. května 2015). 3. Okresní soud – cituje § 589, § 590 odst. 1 písm. c/, § 591, § 594 odst. 1 a § 595 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, že s ohledem na bezúplatnost právního jednání se na projednávanou věc použije § 591 o. z. Je tudíž nerozhodné, zda byl žalovanému znám zkracující úmysl dlužnice nebo zda mu musel být znám. 4. Soud neuvěřil tvrzení dlužnice, že v případě darování nemovitostí žalovanému se cítila vázána přáním (zesnulého) manžela, neboť nebyla schopna vysvětlit důvody manželova rozhodnutí. Tvrzený důvod (že se žalovaný o oba rodiče řádně staral) byl vyvrácen, jelikož otec zemřel náhle a žalovaný mu žádnou pomoc a péči neposkytoval. Mravní závazek dlužnice vůči manželovi zpochybňuje i velký časový odstup (18 let) mezi manželovým úmrtím (v roce 1996) a darováním (v roce 2014). Nevěrohodné je též údajné přesvědčení manžela, že se syn (tehdy teprve 23letý) o dlužnici určitě postará (a proto je správné darovat mu všechny nemovitosti). 5. Ani (běžná) péče žalovaného o dlužnici (jak o ní v řízení vypovídala) nepředstavuje mravní důvod či otázku slušnosti převažující závazek dlužnice k úhradě několika milionů korun. Běžnou péči (kterou by měl svému rodiči každý poskytnout) nelze považovat za něco mimořádného, co by rodiče mravně zavazovalo k tomu, aby pečující dítě odměnil cenným majetkem. Chování žalovaného tudíž nemělo být oceněno převodem veškerého nemovitého majetku dlužnice, které se tím podstatně snížila hodnota majetku za situace, kdy měla milionové dluhy. 6. Následně se okresní soud zabýval otázkou, zda darování nemovitosti žalovanému zkrátilo uspokojení věřitele. Vyšel z toho, že dlužnice v krátké době (od 1. listopadu 2014 do 15. ledna 2015) darovala žalovanému všechny nemovitosti, a uzavřel, že s ohledem nezbytnou ochranu věřitele a vědomí dlužnice o splatném závazku ze směnky nelze zkoumat pouze první darovací smlouvu. Jde totiž o jednotný záměr dlužnice zbavit se (postupně, třemi darovacími smlouvami) celého nemovitého majetku. Nadto ani hodnota nemovitostí, jež dlužnice vlastnila po uzavření první (sporné) darovací smlouvy, nestačila k uspokojení celého směnečného závazku ve výši 2 230 000 Kč. 7. Ohledně vlastnictví akcií úpadce OPZ PLUS, a. s. v hodnotě 15 000 000 Kč (o nichž žalovaný namítá, že byly dalším majetkem, z nějž mohla dlužnice uspokojit pohledávku žalobce i po darování nemovitostí) dospěl okresní soud k závěru, že důkazy provedené k vlastnictví akcií dlužnicí (k rozhodnému datu) jsou (z důvodu závažných rozporů a nelogičností) nevěrohodné a neprůkazné (viz str. 16 a 17 odůvodnění rozsudku okresního soudu). Dlužnice tudíž kromě nemovitostí neměla (vyjma důchodu) jiný majetek, z něhož by mohla uspokojit směnečný dluh. Darováním (sporné) nemovitosti proto došlo ke zkrácení věřitele. 8. Dále okresní soud doplnil, že i kdyby dlužnice akcie vlastnila, byly by předmětem plnění kupní ceny za spoluvlastnický podíl k bytové jednotce podle kupní smlouvy ze dne 17. prosince 2021. Odevzdáním akcií úpadci splnila dlužnice svůj obligační závazek zaplatit kupní cenu a pozbyla tím vlastnické právo k akciím (přestože nenastaly věcněprávní účinky smlouvy o převodu nemovité věci). 9. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. prosince 2024, č. j. 21 Co 343/2024-580: [1] Potvrdil rozsudek okresního soudu (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 10. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry i právním posouzením věci okresním soudem (viz odstavec 9 odůvodnění napadeného rozsudku). K otázce vlastnictví akcií a k závěrům okresního soudu (v odstavci 20 odůvodnění napadeného rozsudku) uvedl, že „stěžejní otázkou se stalo posouzení, zda V. B. v rozhodném okamžiku (14. 11. 2014) byla vlastnicí akcií obchodní společnosti OPZ PLUS a. s.“, s tím, že „odvolací soud považuje za správné a úplné skutkové závěry okresního soudu, že žalovaný toto své tvrzení neprokázal, a rovněž v tomto směru odkazuje na dostatečné odůvodnění rozsudku okresního soudu.“ Pokračoval však tím, že „za zcela významné (a to bez ohledu na hodnocení skutkových závěrů okresního soudu) ovšem považuje odvolací soud následující právní posouzení této otázky.“ 11. Při posouzení otázky, zda byla dlužnice v rozhodném okamžiku (14. listopadu 2014) vlastnicí akcií úpadce (a zda tudíž šlo o majetek rozhodný při posuzování jejích majetkových poměrů ve vztahu k možnosti použít jej k uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky), vyšel odvolací soud (též) z těchto skutkových zjištění: [1] Usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 29. března 2000, č. j. 80 K 156/99-54, byl prohlášen konkurs na majetek úpadce. Účinky konkursu nastaly téhož dne. [2] Konkurs na majetek úpadce byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2015, č. j. 80 K 156/99-4167, které nabylo právní moci dne 29. prosince 2015. 12. Na tomto základě odvolací soud – cituje § 256 odst. 1 a § 265 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), a § 109 odst. 1 písm. c/, § 206 odst. 1 písm. f/ a § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že v rozhodné době nebylo možné pokládat akcie dlužnice (ať už jí patřily nebo ne) za majetek, ze kterého by mohl žalobce jako věřitel uspokojit svou pohledávku. Akcie (totiž) v tomto okamžiku byly součástí majetkové podstaty úpadce, nebylo přípustné provést exekuci nebo výkon rozhodnutí je postihující a subjektem oprávněným vykonávat akcionářská práva k těmto akciím byl insolvenční správce (a nikoli dlužnice). Protože je rozhodným okamžikem 14. listopad 2014, není významný další průběh insolvenčního řízení. 13. Odvolací soud zdůraznil, že není významné toliko zjištění, zda dlužník disponuje jiným majetkem, ale především to, zda jde o majetek, ze kterého by mohla být pohledávka věřitele reálně uspokojena, což akcie dlužnice v rozhodné době být nemohly. Pro posouzení věci by tak neměly význam ani žalovaným navrhované důkazy vztahující se k vlastnictví akcií dlužnicí. II. Dovolání a vyjádření k němu 14. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řá