29 Cdo 2150/2008 – Nejvyšší soud

29 Cdo 2150/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky M. V., zastoupené JUDr. Marií Vajlíkovou, advokátkou, se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 18, PSČ 695 01, za účasti Bytového družstva občanů domu čp. 1687 Benešov, se sídlem v Benešově, Pražská 1687, identifikační číslo 45 06 42 61, zastoupeného                     JUDr. Stanislavem Řemínkem, advokátem, se sídlem v Benešově, Husovo nám. 555,                PSČ 256 01, o uložení povinnosti uzavřít nájemní smlouvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cm 297/1999, o dovolání Bytového družstva občanů domu čp. 1687 Benešov proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2007,                                 č. j. 14 Cmo 192/2007-124, takto: Rozsudek Vrchního soudu v  Praze ze dne 28. listopadu 2007,                                          č. j. 14 Cmo 192/2007-124 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 12 Cm 297/1999-100, ve znění opravného usnesení ze dne 5. března 2007,                           č. j. 12 Cm 297/1999-112, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2006,                                               č. j. 12 Cm 297/1999-100, ve znění opravného usnesení ze dne 5. března 2007,                         č. j. 12 Cm 297/1999-112, v pořadí třetím (poté, co předchozí dva rozsudky soudu prvního stupně byly usneseními odvolacího soudu zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, podle něhož navrhovatelkou uplatněné právo není promlčeno), uložil Bytovému družstvu občanů domu čp. 1687 Benešov (dále jen „družstvo“) uzavřít s navrhovatelkou nájemní smlouvu k družstevnímu bytu (dále jen „nájemní smlouva“ či „smlouva“) o velikosti 1 + 1 s příslušenstvím ve třetím podlaží domu č. p. 1687/2 v Benešově na dobu neurčitou s náležitostmi uvedenými ve výroku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že navrhovatelka je členkou družstva, jež je vlastníkem domu č. p. 1687/2 v Benešově, Pražská 2 a právním nástupcem Stavebního bytového družstva v Benešově (dále jen „SBD“). Navrhovatelka jako nabyvatelka uzavřela 7. prosince 1990 se Z. V. jako převádějící dohodu o převodu členských práv a povinností v družstvu (dále jen „dohoda o převodu“) a tentýž den dohodu o majetkovém vypořádání členských práv a povinností v SBD, přičemž představenstvo SBD dohodu o převodu schválilo 8. dubna 1991 usnesením č. 80. Podle článku 9 písm. g) stanov SBD (přijatých shromážděním delegátů 13. prosince 1988) a ustanovení § 154 odst. 2 (správně § 155 odst. 1) občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 1991 (dále též jen „obč. zák.“), vzniklo navrhovatelce jako člence SBD právo na uzavření dohody o odevzdání a převzetí bytu (nyní nájemní smlouvy), jehož se lze domáhat u soudu, a toto právo navrhovatelky není promlčeno. Námitky družstva týkající se obsahu nájemní smlouvy neshledal důvodnými zejména s ohledem na úplné znění článku IV. smlouvy, v němž je uvedeno, že vzájemná práva a povinnosti vyplývající z nájmu bytu určuje stranám občanský zákoník, prováděcí předpisy, stanovy družstva, domovní řád, usnesení shromáždění delegátů, resp. představenstva družstva, a další právní přepisy. Vrchní soud v Praze k odvolání družstva v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Námitku promlčení vznesenou družstvem nepovažoval za důvodnou s odkazem na své předchozí usnesení ze dne 1. prosince 2004, č. j. 14 Cmo 214/2004-61 (kterým byl zrušen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně), v němž dospěl k závěru, že tvrzené právo mohla navrhovatelka uplatnit u soudu v době od 9. dubna 1991 (8. dubna 1991 představenstvo SBD schválilo dohodu o převodu) do jejího vyloučení rozhodnutím členské schůze družstva ze 17. prosince 1992. Od tohoto okamžiku do právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 1999, č. j. 7 Cmo 202/98-52 (tj. 14. dubna 1999), jímž byla vyslovena neplatnost vyloučení, navrhovatelku za členku družstva považovat nelze, členská práva a povinnosti vykonávat nemohla. Nemohla tedy ani uplatnit tvrzené právo na uzavření nájemní smlouvy. Poprvé je mohla uplatnit až 15. dubna 1999. Podala-li návrh na zahájení řízení necelé tři měsíce od tohoto data (9. července 1999), promlčecí doba [tříletá podle ustanovení § 101 obč. zák. a tím méně čtyřletá podle ustanovení § 397 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)] neuplynula. K družstvem tvrzeným nepřesnostem v textu navrhované smlouvy odvolací soud uvedl, že těmito námitkami se již zabýval a vypořádal se s nimi soud prvního stupně a jeho závěr, podle něhož nemají vliv na platnost smlouvy, považoval za správný. Podstatné náležitosti nájemní smlouvy, jak vyplývají z ustanovení § 686 odst. 1 obč. zák., jsou v textu smlouvy uvedeny správně. Nepřisvědčil ani námitce, že ve věci není dána pravomoc soudu, když ta vyplývá z ustanovení § 7 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. g) občanského soudního řádu (dále též jen                   „o. s. ř.“). Jestliže družstvo nesplnilo dobrovolně povinnost uzavřít s navrhovatelkou nájemní smlouvu, má právo domáhat se splnění této povinnosti v soudním řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, odkazujíc                            co do přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. b), případně písm. c) o. s. ř., a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávné posouzení otázky promlčení, namítaje, že právo na uzavření dohody o odevzdání a převzetí bytu (od 1. ledna 1992 právo na uzavření nájemní smlouvy) se promlčelo v obecné tříleté promlčecí době podle ustanovení § 101 obč. zák. S odkazem na ustanovení § 112 obč. zák. uvádí, že promlčecí doba by neběžela pouze tehdy, pokud by navrhovatelka právo na uzavření smlouvy uplatnila u soudu a v zahájeném řízení řádně pokračovala. Návrh na zahájení řízení o určení neplatnosti vyloučení navrhovatelky z družstva nelze považovat za uplatnění práva na uzavření nájemní smlouvy. Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v době probíhajícího řízení o neplatnost vyloučení z družstva navrhovatelka nemohla právo na uzavření smlouvy uplatnit. Předmět těchto řízení by byl odlišný, zahájení řízení by nebránila překážka litispendence. Rozhodl-li soud o neplatnosti vyloučení navrhovatelky s účinky ex tunc, byla navrhovatelka členkou družstva i od 17. prosince 1992 a mohla z tohoto titulu uplatňovat veškerá práva člena družstva. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Navrhovatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné. Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu co do správnosti právního posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 868 obč. zák. pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Z ustanovení § 870 obč. zák. vyplývá, že podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují lhůty a promlčecí doby, které počaly běžet před účinností tohoto zákona. Podle ustanovení § 871 obč. zák. právo osobního užívání bytu a právo užívání jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění dnem účinnosti tohoto zákona na nájem (odstavec 1 věta první). Podle ustanovení § 100 odst. 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. prosince 1991, se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického, práv osobního užívání bytů a pozemků, omezení převodu nemovitosti, jakož i práva z vkladů na vkladní knížce nebo běžném účtu, pokud vkladový vztah trvá. Nepromlčuje se také právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku podle § 135a odst. 2. Podle ustanovení § 155 odst. 2 obč. zák., v tomtéž znění, právo užívat byt vznikne dohodou o odevzdání a převzetí bytu sjednanou mezi organizací a občanem. Podle ustanovení § 231 obch. zák. v rozhodném znění (tj. ke dni rozhodnutí členské sc