29 Cdo 2150/2008 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2150/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 8. 2010 Spisová značka:29 Cdo 2150/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2150.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Byt Promlčení Dotčené předpisy:§ 100 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.1991 § 155 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.1991 § 868 obč. zák. § 870 obč. zák. § 231 obch. zák. ve znění do 27.12.1992 § 871 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 9. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.     29 Cdo 2150/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky M. V., zastoupené JUDr. Marií Vajlíkovou, advokátkou, se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 18, PSČ 695 01, za účasti Bytového družstva občanů domu čp. 1687 Benešov, se sídlem v Benešově, Pražská 1687, identifikační číslo 45 06 42 61, zastoupeného                     JUDr. Stanislavem Řemínkem, advokátem, se sídlem v Benešově, Husovo nám. 555,                PSČ 256 01, o uložení povinnosti uzavřít nájemní smlouvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cm 297/1999, o dovolání Bytového družstva občanů domu čp. 1687 Benešov proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2007,                                 č. j. 14 Cmo 192/2007-124, takto:  Rozsudek Vrchního soudu v  Praze ze dne 28. listopadu 2007,                                          č. j. 14 Cmo 192/2007-124 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 12 Cm 297/1999-100, ve znění opravného usnesení ze dne 5. března 2007,                           č. j. 12 Cm 297/1999-112, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2006,                                               č. j. 12 Cm 297/1999-100, ve znění opravného usnesení ze dne 5. března 2007,                         č. j. 12 Cm 297/1999-112, v pořadí třetím (poté, co předchozí dva rozsudky soudu prvního stupně byly usneseními odvolacího soudu zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, podle něhož navrhovatelkou uplatněné právo není promlčeno), uložil Bytovému družstvu občanů domu čp. 1687 Benešov (dále jen „družstvo“) uzavřít s navrhovatelkou nájemní smlouvu k družstevnímu bytu (dále jen „nájemní smlouva“ či „smlouva“) o velikosti 1 + 1 s příslušenstvím ve třetím podlaží domu č. p. 1687/2 v Benešově na dobu neurčitou s náležitostmi uvedenými ve výroku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že navrhovatelka je členkou družstva, jež je vlastníkem domu č. p. 1687/2 v Benešově, Pražská 2 a právním nástupcem Stavebního bytového družstva v Benešově (dále jen „SBD“). Navrhovatelka jako nabyvatelka uzavřela 7. prosince 1990 se Z. V. jako převádějící dohodu o převodu členských práv a povinností v družstvu (dále jen „dohoda o převodu“) a tentýž den dohodu o majetkovém vypořádání členských práv a povinností v SBD, přičemž představenstvo SBD dohodu o převodu schválilo 8. dubna 1991 usnesením č. 80. Podle článku 9 písm. g) stanov SBD (přijatých shromážděním delegátů 13. prosince 1988) a ustanovení § 154 odst. 2 (správně § 155 odst. 1) občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 1991 (dále též jen „obč. zák.“), vzniklo navrhovatelce jako člence SBD právo na uzavření dohody o odevzdání a převzetí bytu (nyní nájemní smlouvy), jehož se lze domáhat u soudu, a toto právo navrhovatelky není promlčeno. Námitky družstva týkající se obsahu nájemní smlouvy neshledal důvodnými zejména s ohledem na úplné znění článku IV. smlouvy, v němž je uvedeno, že vzájemná práva a povinnosti vyplývající z nájmu bytu určuje stranám občanský zákoník, prováděcí předpisy, stanovy družstva, domovní řád, usnesení shromáždění delegátů, resp. představenstva družstva, a další právní přepisy. Vrchní soud v Praze k odvolání družstva v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Námitku promlčení vznesenou družstvem nepovažoval za důvodnou s odkazem na své předchozí usnesení ze dne 1. prosince 2004, č. j. 14 Cmo 214/2004-61 (kterým byl zrušen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně), v němž dospěl k závěru, že tvrzené právo mohla navrhovatelka uplatnit u soudu v době od 9. dubna 1991 (8. dubna 1991 představenstvo SBD schválilo dohodu o převodu) do jejího vyloučení rozhodnutím členské schůze družstva ze 17. prosince 1992. Od tohoto okamžiku do právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 1999, č. j. 7 Cmo 202/98-52 (tj. 14. dubna 1999), jímž byla vyslovena neplatnost vyloučení, navrhovatelku za členku družstva považovat nelze, členská práva a povinnosti vykonávat nemohla. Nemohla tedy ani uplatnit tvrzené právo na uzavření nájemní smlouvy. Poprvé je mohla uplatnit až 15. dubna 1999. Podala-li návrh na zahájení řízení necelé tři měsíce od tohoto data (9. července 1999), promlčecí doba [tříletá podle ustanovení § 101 obč. zák. a tím méně čtyřletá podle ustanovení § 397 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)] neuplynula. K družstvem tvrzeným nepřesnostem v textu navrhované smlouvy odvolací soud uvedl, že těmito námitkami se již zabýval a vypořádal se s nimi soud prvního stupně a jeho závěr, podle něhož nemají vliv na platnost smlouvy, považoval za správný. Podstatné náležitosti nájemní smlouvy, jak vyplývají z ustanovení § 686 odst. 1 obč. zák., jsou v textu smlouvy uvedeny správně. Nepřisvědčil ani námitce, že ve věci není dána pravomoc soudu, když ta vyplývá z ustanovení § 7 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. g) občanského soudního řádu (dále též jen                   „o. s. ř.“). Jestliže družstvo nesplnilo dobrovolně povinnost uzavřít s navrhovatelkou nájemní smlouvu, má právo domáhat se splnění této povinnosti v soudním řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, odkazujíc                            co do přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. b), případně písm. c) o. s. ř., a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávné posouzení otázky promlčení, namítaje, že právo na uzavření dohody o odevzdání a převzetí bytu (od 1. ledna 1992 právo na uzavření nájemní smlouvy) se promlčelo v obecné tříleté promlčecí době podle ustanovení § 101 obč. zák. S odkazem na ustanovení § 112 obč. zák. uvádí, že promlčecí doba by neběžela pouze tehdy, pokud by navrhovatelka právo na uzavření smlouvy uplatnila u soudu a v zahájeném řízení řádně pokračovala. Návrh na zahájení řízení o určení neplatnosti vyloučení navrhovatelky z družstva nelze považovat za uplatnění práva na uzavření nájemní smlouvy. Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v době probíhajícího řízení o neplatnost vyloučení z družstva navrhovatelka nemohla právo na uzavření smlouvy uplatnit. Předmět těchto řízení by byl odlišný, zahájení řízení by nebránila překážka litispendence. Rozhodl-li soud o neplatnosti vyloučení navrhovatelky s účinky ex tunc, byla navrhovatelka členkou družstva i od 17. prosince 1992 a mohla z tohoto titulu uplatňovat veškerá práva člena družstva. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Navrhovatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné. Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu co do správnosti právního posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež n