29 Cdo 2572/2021 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2572/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 12. 2024 Spisová značka:29 Cdo 2572/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.2572.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Nepřípustnost dovolání Plná moc Žaloba poddlužnická Přikázání pohledávky Dotčené předpisy:§ 312 o. s. ř. § 315 o. s. ř. § 31 odst. 1 obč. zák. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 04.04.2025 07.04.2025II.ÚS 1044/25 IV.ÚS 1067/25 Pavel Šámal Zdeněk Kühn procesní - spojení věcí 21. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2572/2021-1111 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce T. L., zastoupeného Mgr. Janem Stínkou, advokátem, se sídlem v Kladně, Strouhalova 2646, PSČ 272 01, proti žalovaným 1) MASO UZENINY PÍSEK, a. s., se sídlem v Praze 4, Novodvorská 1062/12, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 26419793, zastoupenému Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, 2) MASO UZENINY POLIČKA, a. s., se sídlem v Kamenci u Poličky 300, PSČ 572 01, identifikační číslo osoby 25945491, a 3) Č. M., oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, o zaplacení částky 64.000.000 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě prvního žalovaného o zaplacení částky 11.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 86/2003, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2021, č. j. 5 Cmo 228/2018-992, takto: I. Dovolání žalovaných se odmítají. II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 90.266 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce, s tím, že co do částky 84.942 Kč je tak první žalovaný povinen učinit společně a nerozdílně s druhým a třetím žalovaným. III. Druhý a třetí žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně s prvním žalovaným částku 84.942 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 4. dubna 2006, č. j. 13 Cm 86/2003-109, Městský soud v Praze uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 64.000.000 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních žalovaných (výrok I.), zamítl vzájemnou žalobu, kterou se první žalovaný domáhal po žalobci zaplacení částky 11.000.000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a uložil žalovaným zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 630.125 Kč (výrok III.). 2. Soud prvního stupně při posuzování důvodnosti uplatněných nároků vyšel zejména z toho, že: [1] Dne 25. února 1994 vystavila společnost MASOKOMBINÁT PÍSEK s. r. o. (dále jen „společnost M“) směnku cizí, v níž přikázala Václavu Korandovi jako směnečníkovi zaplatit společnosti CASSA s. r. o. (dále jen „společnost C“) dne 24. února 1997 směnečný peníz ve výši 75.000.000 Kč (dále jen „směnka“). Směnka nebyla označeným směnečníkem akceptována. Na rubu směnky jsou (mimo jiné) umístěny rubopisy, jimiž společnost C převedla směnku na I. M., který poté směnku rubopisoval na žalobce. [2] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 9. června 1997 se žalobce domáhal vůči společnosti M plnění ze směnky. Směnečným platebním rozkazem ze dne 25. března 1998, č. j. Sm 128/1997-14, (dále jen „směnečný platební rozkaz“) Krajský soud v Českých Budějovicích uložil společnosti M zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 75.000.000 Kč s 6% úrokem od 3. června 1997 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 250.000 Kč a náhradu nákladů řízení. Rozsudkem ze dne 13. července 2000, č. j. 13 Cm 250/98-94, (dále též jen „rozsudek ze dne 13. července 2000“) Krajský soud v Českých Budějovicích (k námitkám společnosti M) ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. Rozsudek nabyl právní moci dne 26. října 2000. [3] Dne 14. prosince 2001 uzavřel žalobce (jako převodce) s prvním žalovaným (označeným jeho tehdejší obchodní firmou ZŘUD-MASOKOMBINÁT PÍSEK CZ, a.s.) [jako nabyvatelem] smlouvu o převodu směnečné pohledávky a indosaci směnky (dále jen „smlouva o převodu směnky“), v níž se žalobce zavázal převést na prvního žalovaného pohledávku ze směnky, jakož i veškeré nároky ze směnečného platebního rozkazu a rozsudku ze dne 13. července 2000. Za účelem převodu práv ze směnky se převodce zavázal opatřit směnku indosamentem s tím, že směnka bude poté umístěna do úschovy u zvoleného notáře, který ji vydá nabyvateli po předložení výpisů z bankovních účtů prokazujících zaplacení dohodnuté kupní ceny. Smluvní strany se dále dohodly, že za převod označených pohledávek zaplatí první žalovaný žalobci ve splátkách celkem částku 75.000.000 Kč, přičemž částka 10.000.000 Kč bude zaplacena do 3 pracovních dnů po podpisu smlouvy, další splátka ve výši 10.000.000 Kč bude zaplacena do 5 pracovních dnů po propuštění třetího žalovaného z vazby (v níž byl v té době umístěn) a částka 55.000.000 Kč pak bude zaplacena v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.000.000 Kč po dobu následujících 6 měsíců a poté ve výši 3.000.000 Kč až do úplné úhrady sjednané kupní ceny. Pro případ, že nebude některá ze splátek uhrazena, dohodly smluvní strany, že splatným se stává celý zbytek kupní ceny. Nabyvatel se též zavázal, že zajistí úhradu kupní ceny ručením druhého a třetího žalovaného. [4] Dne 14. prosince 2001 druhý a třetí žalovaný učinili ručitelské prohlášení, že se zavazují uspokojit veškeré pohledávky žalobce ze smlouvy o převodu směnky vůči prvnímu žalovanému. [5] 17. prosince 2001 byla na účet žalobce připsána první splátka kupní ceny ve výši 10.000.000 Kč. 29. března 2002 pak první žalovaný poukázal na účet žalobce částku 1.000.000 Kč. Vzhledem k tomu, že další splátky již uhrazeny nebyly, vyzval žalobce dopisem ze dne 19. března 2003 prvního žalovaného k úhradě zbývající části kupní ceny ve výši 64.000.000 Kč. Dopisy ze dne 28. března 2003 pak vyzval k plnění ručitele (druhého a třetího žalovaného). [6] Vzájemnou žalobou požadoval první žalovaný po žalobci vrácení dosud zaplacené části kupní ceny ve výši 11.000.000 Kč s tím, že jde o bezdůvodné obohacení. 3. Na tomto základě soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení § 37 odst. 1, § 524 a § 527 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), § 303, § 306 odst. 1 a § 311 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), § 18 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, a čl. I. § 11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „směnečný zákon“) – dospěl k následujícím závěrům: [1] Žalobce platně převedl směnku na prvního žalovaného za dohodnutou úplatu, jejíž úhrada byla zajištěna ručením druhého a třetího žalovaného. Jelikož první žalovaný uhradil pouze část dluhu, je žalobce oprávněn domáhat se splnění zbývající části závazku nejen po prvním žalovaném, ale též po ručitelích (po druhém a třetím žalovaném). [2] První žalovaný částečnou úhradou závazku založil vyvratitelnou domněnku uznání i zbývající části dluhu, když při provedení plateb nedal žádným způsobem najevo, že by dluh ve zbývajícím rozsahu neuznával. [3] Výhrady k existenci směnečné pohledávky a k indosaci směnky společností C měl uplatnit výstavce směnky v rámci směnečného řízení vedeného před Krajským soudem v Českých Budějovicích. Nové přezkoumávání pravomocně přiznané směnečné pohledávky by představovalo prolomení zásady koncentrace námitkového řízení. Těmito námitkami se proto soud nyní nemohl zabývat. [4] Opodstatněná není ani námitka, že žalobce v době uzavření smlouvy o převodu směnky nebyl jejím vlastníkem, neboť převedl směnku 7. prosince 2001 na M. M. (dále jen „M. M.“). Rubopis, bez něhož není možný převod směnky (ve prospěch M. M.) [čl. I. § 11 odst. 1 směnečného zákona], se totiž na směnce nenachází. [5] Události popsané žalovanými, jež předcházely uzavření smlouvy o převodu směnky (vzetí třetího žalovaného do vazby, úmrtí finančního ředitele prvního žalovaného, tlak médií, požadavky žalobce na převzetí závazků výstavce směnky), sice zřejmě musely na žalované působit tíživě, na svobodu jejich jednání z právního hlediska však význam nemají, neboť nejde o výhrůžky, ale události, jejichž intenzita neovlivňovala jednání žalovaných takovým způsobem, aby je bylo možné považovat za nesvobodné. V té