29 Cdo 2678/2015 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2678/2015 citace  Právní věta:Promlčení práva na náhradu škody, která měla dle tvrzení žalobce (jako směnečného rukojmího) vzniknout tím, že majitel směnky cizí ji nepředložil příjemci k placení (čl. I. § 38 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb.) a neinformoval žalobce o odepřeném zaplacení (čl. I. § 45 odst. 1 a 2 zákona č. 191/1950 Sb.), se řídí ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2016 Spisová značka:29 Cdo 2678/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2678.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Směnky Náhrada škody Dotčené předpisy:čl. I. § 38 odst. 1 předpisu č. 191/1950Sb. čl. I. § 45 předpisu č. 191/1950Sb. § 415 obč. zák. § 106 obč. zák. § 397 obch. zák. § 398 obch. zák. § 420 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:18. 7. 2016 Publikováno ve sbírce pod číslem:93 / 2017 Anotace:Pro posouzení otázky, zda se v případě, že došlo ke vzniku škody porušením ustanovení čl. I. § 38 a § 45 zák. č. 191/1950 Sb. a obecné prevenční povinnosti zakotvené v § 415 Obč. Zák. posuzuje promlčení práva na náhradu škody podle ustanovení Obč. Zák. nebo podle Obch. Zák. považoval soud prvního stupně a odvolací soud relevantní kritérium povahy subjektů mezi nimiž vznikl právní vztah založený směnkou (zda se jedná o podnikatele či nikoli). Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že jakkoli může směnka plnit různé funkce a může se vztahovat k obecným pohledávkám z občanskoprávních i z obchodních vztahů, nelze pro účely řešení shora uvedené otázky vyjít z povahy „kauzálního vztahu“, jelikož informace v tomto směru mají zpravidla jen původní účastníci směnečného vztahu (zejména remitent) a další majitelé směnku nabývají (mohou nabýt), aniž by jim bylo cokoli známo o důvodech jejího vystavení. Pro směnečné závazky se proto uplatní právní úprava mající nejvíce obecnou povahu. Ani v projednávané věci tak není možné považovat za rozhodné uvedené kritérium, které v případě změny povinných a oprávněných subjektů nevede k zachování právní jistoty, ale je tomu právě naopak. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2678/2015 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Yarona Worldwide Inc., se sídlem v Belize City, Blake Building Suite 306, Corner of Eyre & Hutson Street, P. O. Box 2670, Belize, zastoupeného JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích č. p. 169, PSČ 679 76, proti žalované Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00 00 13 50, o zaplacení částky 6.415.531,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 129/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2015, č. j. 5 Cmo 220/2013-250, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2015, č. j. 5 Cmo 220/2013-250, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou došlou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 29. září 2008 se původní žalobkyně (H A C A R a. s.) domáhala vůči žalované (Československé obchodní bance, a. s.) zaplacení částky 6.415.531,- Kč z titulu náhrady škody, a to na základě žalobních tvrzení, podle nichž: 1) Původní žalobkyně avalovala cizí směnku vystavenou dne 10. června 1997 společností MELODIA, spol. s r. o. (dále jen „výstavce“) na její vlastní řad, znějící na částku 10.000.000,- Kč, splatnou 28. listopadu 1997, kterou akceptovala společnost LÍDL MUSIC, spol. s r. o. (dále jen „příjemce“) a která byla indosována na společnost BANKA HANÁ, a. s. (dále jen „banka“). 2) Banka byla povinna předložit směnku k placení (čl. I. § 38 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového – dále jen „směnečný zákon“) příjemci (případně sama sobě jako domiciliátovi) k placení; tuto povinnost porušila. 3) Příjemce byl v době splatnosti směnky „bonitní společností“. 4) Banka směnku vůči příjemci uplatnila až v prosinci 1998 a nereagovala na jeho nabídku platit na směnku v měsíčních splátkách po 80.000,- Kč; tím porušila povinnost určenou ustanovením§ 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). 5) Uplatnila-li by banka vůči příjemci směnku včas, mohla by obdržet od tohoto dlužníka na úhradu směnky plnění velkého rozsahu a dluh, který musela zaplatit původní žalobkyně, by byl o poznání nižší a původní žalobkyni by nevznikla škoda spočívající v úhradě směnečného dluhu. 6) Banka porušila povinnost plynoucí z ustanovení čl. I. § 45 směnečného zákona, když neinformovala původní žalobkyni (jako rukojmí za výstavce) o odepření placení a zprávu v tomto smyslu doručila původní žalobkyni s více než ročním odstupem. 7) Za rok, o který původní žalobkyně obdržela zprávu o „dishonoraci“ směnky později, se ekonomická situace výstavce a příjemce výrazně zhoršila; obdržela-li by původní žalobkyně tuto zprávu včas, podnikla by opatření, v jejichž důsledku by směnečný dluh zaplatili výstavce a příjemce. 8) Krajský soud v Brně směnečným platebním rozkazem ze dne 29. ledna 1999, č. j. 5 Sm 732/98-35, uložil výstavci, příjemci a původní žalobkyni zaplatit bance částku 4.500.000,- Kč s 6% úrokem od 22. října 1998 do zaplacení, částku 452.937,12 Kč jako 6% úrok z již zaplacené části směnečné jistiny za období od 29. listopadu 1997 do 24. listopadu 1998, směnečnou odměnu 15.000,- Kč a náklady řízení 219.518,- Kč. K námitkám příjemce a původní žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. srpna 2001, č. j. 5 Cm 73/99-106, ponechal směnečný platební rozkaz ve vztahu k těmto žalovaným v platnosti. Vrchní soud v Olomouci k odvolání původní žalobkyně rozsudkem ze dne 27. června 2006, č. j. 7 Cmo 477/2004-245, potvrdil [ve vztahu mezi právní nástupkyní banky (AB - CREDIT a. s.) a původní žalobkyní] rozsudek soudu prvního stupně. 9) Původní žalobkyně zaplatila (na základě shora uvedených vykonatelných rozhodnutí) společnosti AB - CREDIT a. s. částku 6.415.531,- Kč, a to ve třech splátkách (dne 27. září 2006 částku 2.000.000,- Kč, dne 30. října 2006 částku 350.000,- Kč a dne 23. listopadu 2006 částku 4.065.551,- Kč). Nebýt (výše konkretizovaného) porušení povinností bankou, nebyla by původní žalobkyně povinna zaplatit směnečný dluh a nevznikla by jí škoda v podobě zmenšení jejího majetku způsobená provedenými platbami. 10) Žalovaná je právní nástupkyní banky. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. dubna 2010, č. j. 37 Cm 129/2008-101 – odkazuje na ustanovení § 398 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – žalobu zamítl, maje za důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou. Objektivní desetiletá promlčecí doba totiž uplynula [při porušení povinnosti, kterého se původní žalobkyně dovolávala (28. listopadu 1997)] dnem 28. listopadu 2007 a žaloba byla podána 29. září 2008. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. ledna 2015, č. j. 5 Cmo 220/2013-250, k odvolání původní žalobkyně [poté, co soud prvního stupně usnesením ze dne 7. února 2013, č. j. 37 Cm 129/2008-173 a odvolací soud usnesením ze dne 5. listopadu 2013, č. j. 5 Cmo 220/2013-220, rozhodl o procesním nástupnictví na straně původní žalobkyně (a žalobcem se stal subjekt − Yarona Worldwide Inc.)] rozsudek soudu prvního stupně jakožto věcně správný potvrdil. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že v dané věci jde o spor mezi osobami (respektive jejich právními předchůdci) „vymezenými“ v ustanovení § 261 odst. 1 obch. zák. Byť je „nárokována“ náhrada škoda vycházející z úpravy občanského zákoníku, řídí se její promlčení zákoníkem obchodním. „Pokud je nárok konstruován na pozadí tvrzeného porušení povinnosti počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám, tedy počínat si obezřetně, přičemž konkrétně mělo porušení povinnosti spočívat v tom, že nárok ze směnky nebyl po akceptantovi vymáhán ihned, tedy při splatnosti směnky, je evidentní, že byla-li směnka bez protestu splatná dne 28. listopadu 1997, přičemž žaloba na náhradu škody byla podána dne 29. září 2008, je nárok podle ustanovení § 398 obch. zák. promlčen“. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, namítaje, že „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda se v případě, že došlo ke vzniku škody porušením ustanovení čl. I. § 38 a § 45 směnečného zákona a obecné prevenční povinnosti zakotvené v § 415 obč. zák., posuzuje promlčení práva na náhradu škody podle ustanovení občanského zákoníku nebo podle zákoníku obchodního“. Dovolatel rekapituluje skutkové okolnosti daného případu a zdůrazňuje, že původní ž