29 Cdo 2678/2015 – Nejvyšší soud

29 Cdo 2678/2015 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Yarona Worldwide Inc., se sídlem v Belize City, Blake Building Suite 306, Corner of Eyre & Hutson Street, P. O. Box 2670, Belize, zastoupeného JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích č. p. 169, PSČ 679 76, proti žalované Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00 00 13 50, o zaplacení částky 6.415.531,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 129/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2015, č. j. 5 Cmo 220/2013-250, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2015, č. j. 5 Cmo 220/2013-250, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou došlou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 29. září 2008 se původní žalobkyně (H A C A R a. s.) domáhala vůči žalované (Československé obchodní bance, a. s.) zaplacení částky 6.415.531,- Kč z titulu náhrady škody, a to na základě žalobních tvrzení, podle nichž: 1) Původní žalobkyně avalovala cizí směnku vystavenou dne 10. června 1997 společností MELODIA, spol. s r. o. (dále jen „výstavce“) na její vlastní řad, znějící na částku 10.000.000,- Kč, splatnou 28. listopadu 1997, kterou akceptovala společnost LÍDL MUSIC, spol. s r. o. (dále jen „příjemce“) a která byla indosována na společnost BANKA HANÁ, a. s. (dále jen „banka“). 2) Banka byla povinna předložit směnku k placení (čl. I. § 38 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového – dále jen „směnečný zákon“) příjemci (případně sama sobě jako domiciliátovi) k placení; tuto povinnost porušila. 3) Příjemce byl v době splatnosti směnky „bonitní společností“. 4) Banka směnku vůči příjemci uplatnila až v prosinci 1998 a nereagovala na jeho nabídku platit na směnku v měsíčních splátkách po 80.000,- Kč; tím porušila povinnost určenou ustanovením§ 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). 5) Uplatnila-li by banka vůči příjemci směnku včas, mohla by obdržet od tohoto dlužníka na úhradu směnky plnění velkého rozsahu a dluh, který musela zaplatit původní žalobkyně, by byl o poznání nižší a původní žalobkyni by nevznikla škoda spočívající v úhradě směnečného dluhu. 6) Banka porušila povinnost plynoucí z ustanovení čl. I. § 45 směnečného zákona, když neinformovala původní žalobkyni (jako rukojmí za výstavce) o odepření placení a zprávu v tomto smyslu doručila původní žalobkyni s více než ročním odstupem. 7) Za rok, o který původní žalobkyně obdržela zprávu o „dishonoraci“ směnky později, se ekonomická situace výstavce a příjemce výrazně zhoršila; obdržela-li by původní žalobkyně tuto zprávu včas, podnikla by opatření, v jejichž důsledku by směnečný dluh zaplatili výstavce a příjemce. 8) Krajský soud v Brně směnečným platebním rozkazem ze dne 29. ledna 1999, č. j. 5 Sm 732/98-35, uložil výstavci, příjemci a původní žalobkyni zaplatit bance částku 4.500.000,- Kč s 6% úrokem od 22. října 1998 do zaplacení, částku 452.937,12 Kč jako 6% úrok z již zaplacené části směnečné jistiny za období od 29. listopadu 1997 do 24. listopadu 1998, směnečnou odměnu 15.000,- Kč a náklady řízení 219.518,- Kč. K námitkám příjemce a původní žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. srpna 2001, č. j. 5 Cm 73/99-106, ponechal směnečný platební rozkaz ve vztahu k těmto žalovaným v platnosti. Vrchní soud v Olomouci k odvolání původní žalobkyně rozsudkem ze dne 27. června 2006, č. j. 7 Cmo 477/2004-245, potvrdil [ve vztahu mezi právní nástupkyní banky (AB - CREDIT a. s.) a původní žalobkyní] rozsudek soudu prvního stupně. 9) Původní žalobkyně zaplatila (na základě shora uvedených vykonatelných rozhodnutí) společnosti AB - CREDIT a. s. částku 6.415.531,- Kč, a to ve třech splátkách (dne 27. září 2006 částku 2.000.000,- Kč, dne 30. října 2006 částku 350.000,- Kč a dne 23. listopadu 2006 částku 4.065.551,- Kč). Nebýt (výše konkretizovaného) porušení povinností bankou, nebyla by původní žalobkyně povinna zaplatit směnečný dluh a nevznikla by jí škoda v podobě zmenšení jejího majetku způsobená provedenými platbami. 10) Žalovaná je právní nástupkyní banky. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. dubna 2010, č. j. 37 Cm 129/2008-101 – odkazuje na ustanovení § 398 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – žalobu zamítl, maje za důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou. Objektivní desetiletá promlčecí doba totiž uplynula [při porušení povinnosti, kterého se původní žalobkyně dovolávala (28. listopadu 1997)] dnem 28. listopadu 2007 a žaloba byla podána 29. září 2008. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. ledna 2015, č. j. 5 Cmo 220/2013-250, k odvolání původní žalobkyně [poté, co soud prvního stupně usnesením ze dne 7. února 2013, č. j. 37 Cm 129/2008-173 a odvolací soud usnesením ze dne 5. listopadu 2013, č. j. 5 Cmo 220/2013-220, rozhodl o procesním nástupnictví na straně původní žalobkyně (a žalobcem se stal subjekt − Yarona Worldwide Inc.)] rozsudek soudu prvního stupně jakožto věcně správný potvrdil. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že v dané věci jde o spor mezi osobami (respektive jejich právními předchůdci) „vymezenými“ v ustanovení § 261 odst. 1 obch. zák. Byť je „nárokována“ náhrada škoda vycházející z úpravy občanského zákoníku, řídí se její promlčení zákoníkem obchodním. „Pokud je nárok konstruován na pozadí tvrzeného porušení povinnosti počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám, tedy počínat si obezřetně, přičemž konkrétně mělo porušení povinnosti spočívat v tom, že nárok ze směnky nebyl po akceptantovi vymáhán ihned, tedy při splatnosti směnky, je evidentní, že byla-li směnka bez protestu splatná dne 28. listopadu 1997, přičemž žaloba na náhradu škody byla podána dne 29. září 2008, je nárok podle ustanovení § 398 obch. zák. promlčen“. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, namítaje, že „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda se v případě, že došlo ke vzniku škody porušením ustanovení čl. I. § 38 a § 45 směnečného zákona a obecné prevenční povinnosti zakotvené v § 415 obč. zák., posuzuje promlčení práva na náhradu škody podle ustanovení občanského zákoníku nebo podle zákoníku obchodního“. Dovolatel rekapituluje skutkové okolnosti daného případu a zdůrazňuje, že původní žalobkyně zaplatila věřiteli (AB - CREDIT a. s.) směnečný dluh ve třech splátkách (dne 27. září 2006 částku 2.000.000,- Kč, dne 30. října 2006 částku 350.000,- Kč a dne 24. listopadu 2006 částku 4.065.551,- Kč). O uskutečnění úhrad se dověděla z bankovních výpisů ve dnech 1. října 2006, 1. listopadu 2006 a 1. prosince 2006. Subjektivní promlčecí lhůta tak počala běžet ohledně částky 2.000.000,- Kč dne 2. října 2006, ohledně částky 350.000,- Kč dne 2. listopadu 2006 a ohledně částky 4.065.551,- Kč dne 2. prosince 2006; její běh skončil dne 1. října, dne 1. listopadu a dne 1. prosince 2008. Objektivní (tříletá) promlčecí doba začala běžet od okamžiku, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla (v souzené věci ode dne, kdy byly úhrady směnečného dluhu připsány na účet majitele směnky − 27. září 2006, 30. října 2006 a 24. listopadu 2006) a její běh skončil 27. září 2009, 30. října 2009 a 24. listopadu 2009). Podala-li původní žalobkyně žalobu dne 29. září 2008, podala ji včas a její právo na náhradu škody nemůže být promlčeno. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení otázky dovoláním otevřené a v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v daných souvislostech dosud beze zbytku nevyřešené, týkající se promlčení práva na náhradu škody. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení čl. I. § 38 odst. 1 směnečného zákona směnku splatnou v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo po viděné musí majitel předložit k placení v den platební nebo v jeden ze dvou následujících pracovních dní. Podle ustanovení čl. I. § 45 směnečného zákona majitel musí dát zprávu o odepřeném přijetí nebo o odepřeném zaplacení svému indosantu a výstavci do čtyř pracovních dní následujíc