29 Cdo 2735/2012 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2735/2012 citace  Právní věta: Právo na náhradu škody ve výši rozdílu mezi částkou, které by se věřiteli společnosti s ručením omezeným dostalo na úhradu jeho pohledávky v konkursu vedeném podle zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2007), kdyby jednatel společnosti s ručením omezeným včas podal návrh na prohlášení konkursu na její majetek, a částkou, kterou věřitel na úhradu své pohledávky v konkursu obdržel, je v případě, že smlouva o postoupení pohledávky neurčuje jinak, právem spojeným s postoupenou pohledávkou (§ 524 odst. 2 obč. zák.), bez zřetele k tomu, že odpovědnost za škodu se vyvozuje vůči jiné osobě (jednateli) než vůči společnosti s ručením omezeným (dlužníku postoupené pohledávky). Má-li být náhrada škody ve formě peněžitého plnění poskytnuta v rozsahu, v němž se pohledávka věřitele vůči jeho dlužníku stala nedobytnou v důsledku porušení povinnosti podat včas návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka podle zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2007), pak dnem, kdy taková škoda vznikla (nejpozději mohla vzniknout), je den, kdy byl skutečně podán návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Od tohoto dne totiž již případný pokles míry uspokojení věřitelovy pohledávky z majetku dlužníka nelze odvozovat od porušení povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2014 Spisová značka:29 Cdo 2735/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2735.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 3 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 44 odst. 1 písm. d) ZKV ve znění do 31.12.2007 § 45 odst. 2 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 106 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 420 obč. zák. § 524 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:15. 7. 2014 Publikováno ve sbírce pod číslem:103 / 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2735/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce V. I. P. HOME SERVICE, spol. s r. o., se sídlem v Praze 7, Přívozní 1054/2, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 28497007, zastoupeného JUDr. Evou Halířovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Kroftova 329/1, PSČ 150 00, proti žalovaným 1/ V. E., zastoupenému JUDr. Petrem Paroubkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jana Masaryka 257/26, PSČ 120 00, a 2/ Ing. Z. R., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Jenerálem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1546/24, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1.826.761,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 319/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2012, č. j. 12 Co 195/2011-175, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 9. listopadu 2012, č. j. 12 Co 195/2011-271, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2012, č. j. 12 Co 195/2011-175, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 9. listopadu 2012, č. j. 12 Co 195/2011-271, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 6. prosince 2010, č. j. 60 C 319/2008-94, zamítl Obvodní soud pro Prahu 9 žalobu (podanou 16. července 2008), kterou se žalobce (JUDr. L. H. - dále jen „L. H.“) domáhal vůči žalovaným (1/ V. E. a 2/ Ing. Z. R.) toho, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku 1.826.761,60 Kč, s příslušenstvím tvořeným konkretizovanými zákonnými úroky z prodlení za dobu od 1. dubna 2008 do zaplacení (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku) a o nákladech státu (bod IV. výroku). Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Podle výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se společnosti TECHNOMAT - RSC s. r. o. (dále jen „společnost T“) byli oba žalovaní jednateli společnosti T v době od 7. října 1998 do 2. února 2008, každý z nich s právem jednat za společnost T samostatně. 2/ Společnost T podala u Městského soudu v Praze (dále též jen „konkursní soud“) dne 7. června 2005 návrh na prohlášení konkursu na svůj majetek. Návrh na prohlášení konkursu je odůvodněn vyúčtováním hospodářského výsledku za rok 2004 a daňovým přiznáním za rok 2004, podle kterého společnost T vykázala ztrátu 2.681.529,- Kč. 3/ Usnesením ze dne 16. března 2006, č. j. 94 K 27/2005-55, které nabylo právní moci 23. března 2006, prohlásil konkursní soud konkurs na majetek společnosti T. 4/ Ing. T. Z. (dále jen „T. Z.“) přihlásil dne 15. června 2006 do konkursu vedeného na majetek společnosti T pohledávku ve výši 1.826.761,60 Kč. Pohledávka byla zjištěna při přezkumném jednání konaném dne 11. října 2006 jako nevykonatelná pohledávka druhé třídy bez nároku na oddělené uspokojení. 5/ Usnesením ze dne 5. března 2007, č. j. 94 K 27/2005-131, které nabylo právní moci 5. dubna 2007, zrušil konkursní soud konkurs na majetek společnosti T pro nedostatek majetku. 6/ T. Z. (jako postupitel) uzavřel se žalobcem (jako postupníkem) dne 25. října 2007 smlouvu o postoupení pohledávky (dále jen „postupní smlouva“), jejímž předmětem byla pohledávka za společností T ve výši 1.826.761,60 Kč z titulu tichého vkladu postupitele do společnosti T. 7/ Rozsudkem ze dne 12. dubna 2010, sp. zn. 19 T 181/2009, zprostil Obvodní soud pro Prahu 5 oba žalované obžaloby, která jim v bodě II. kladla za vinu, že nejpozději k datu 31. března 2004 věděli, že společnost T je velmi pravděpodobně předlužena a její majetek včetně předpokládaných zisků z pokračování v předmětu podnikání společnosti T jim v budoucnu neumožní pokrýt níže (rozuměj v obžalobě) uvedené přijaté závazky a aniž by jim byla známa jakákoliv podložená skutečnost, která by tomu mohla zabránit, neprovedli důslednou analýzu ekonomického stavu společnosti, při které by bylo zjištěno předlužení, i přesto nechali referenty objednat zboží ve prospěch společnosti T, které nebylo dodavatelům nikdy zaplaceno a toto zboží použít ve prospěch společnosti T. Rozsudek ve zprošťující části nabyl právní moci 15. května 2010. Na tomto základě dospěl soud - vycházeje z ustanovení § 1 odst. 1 a 3, § 3 odst. 1 a 2 a § 4 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), z ustanovení § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) a z ustanovení § 135 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) - k následujícím závěrům: 1/ Postupní smlouvou nebyl postoupen nárok na náhradu škody dle § 3 odst. 2 ZKV (konstatování v článku I. postupní smlouvy, že je zřejmé, že statutární orgány dlužníka nesplnily povinnost podat návrh na konkurs bez zbytečného odkladu, není jednoznačným vyjádřením vůle postoupit tuto pohledávku). Žalobce tak nemá věcnou aktivní legitimace v tomto řízení, neboť není účastníkem hmotně právního vztahu vymezeného žalobou. 2/ Žalovaní byli v době úpadku společnosti T jejími jednateli s právem jednat samostatně a každý z nich tak měl povinnost podat návrh na prohlášení konkursu bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděli (respektive při řádné péči měli dozvědět) o úpadku společnosti T. 3/ Základním východiskem pro zjištění, zda žalovaní porušili právní povinnost dle § 3 odst. 2 ZKV, je, zda povinnost žalovaných podat návrh na prohlášení konkursu zde byla dříve, než v den skutečného podání, k čemuž dospěl Nejvyšší soud např. ve věci sp. zn. 29 Odo 1220/2005; jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 1220/2005, uveřejněný pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 33/2008“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, vydaná v době od 1. ledna 2001) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu. 4/ Ze zprošťujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 je zřejmé, že ještě v červenci 2004 očekávali žalovaní oprávněně výnos z obchodní činnosti společnosti, který by značně zlepšil hospodářskou kondici společnosti T. Poté, co se tento zisk nerealizoval a co se žalovaní seznámili s hospodářským výsledkem a podklady pro daňové přiznání za rok 2004 podávané k 31. březnu 2005, podali 7. června 2005 návrh na prohlášení konkursu pro předlužení společnosti T. 5/ Společnost T během roku 2004 nezastavila platby, takže úpadek ve formě platební neschopnosti dle § 1 odst. 2 ZKV zjevně nepřicházel v úvahu. 6/ Žalovaní nebyli schopni přijmout kvalifikovaný závěr, zda společnost T je v úpadku předlužením, jen sdílením nebo předáváním výstupů z účetnictví; k tomu potřebovali zpracovanou účetní závěrku, vyúčtování hospodářského výsledku a inventuru ma